Dětská agrese je běžná a mnohdy přínosná

Chování dítěte se stabilizuje, když se mu agresivní chování začne prakticky vyplácet a tímto jednáním dosáhne svého cíle. Příklad: Malý Patrik se dožaduje čokolády. Na odpověď matky, že už kousek měl a za chvíli bude oběd, tak nic nedostane, propukne chlapec v záchvat vzteku. Matka ustoupí, podá mu čokoládu a tím ho nechtěně podpoří v jeho chování. Patrik si to zapamatuje a při nejbližší příležitosti opět využije.

Agresivním chováním unikají děti také před povinnostmi a reakcemi svého okolí dítě zjistí, že svým jednáním hodně zmůže.

Když se u dítěte začne dostavovat agresivita, ptají se rodiče na příčinu. Svou roli hrají jak genetické faktory, tak i ty získané.

Nejčastější důvody pro agresivní chování dětí:

• Frustrace (dítě samo se cítí být například pod tlakem).
• Nepřiměřené chování při řešení problémů (dítě nezná jinou cestu, jak řešit konflikt).
• Účelový prostředek (zastrašit okolí a dosáhnout svého).

Záchvaty vzteku nejsou v rodinách nic neobvyklého, dokonce patří k dětskému vývoji jako potřeba bezpečí, a přesto je toto agresivní chování bráno jako nežádoucí. Přitom dětská agresivita je emoce, která je přínosná pro obě strany. Pro rodiče uvědomění si, že je něco v nepořádku, pro dítě prožitek svých vlastních pocitů a prohloubení sebepoznávání.

Čtěte také:

• Období vzdoru – období sebeuvědomění
• Máme hyperaktivní dítě nebo „jen“ zlobivé?
• Jaký má vaše dítě temperament?

Velký vliv na chování dětí má okolí. Děti přebírají vzorce chování od svých rodičů a agresivní chování není výjimkou. Prevencí je převzít kontrolu nad svým vztekem.

Na jednu stranu není v žádném případě dobré v dítěti potlačovat vztek a agresi, na druhou stranu je nutné dítě učit, jak s těmito emocemi pracovat, jak je brzdit. Především předškolák by měl mít již tyto kroky osvojeny.

Několik výchovných tipů při agresivním chování dítěte:

• Pomozte svému dítěti dosáhnout jeho cíle bez agresivního chování. Musí se nejprve naučit vyjádřit svá přání slovy. Podpořte ho tím, že ho naučíte správné slovní obraty.
• Jděte správným příkladem. Nebuďte sami agresivní! Rodiče jsou nejdůležitější vzor pro své dítě. Dítě se hodně naučí z toho, když může pozorovat, jak řešíte konflikty adekvátním způsobem.
• Chvalte své dítě, když se zachová správně. Tím podpoříte jeho správné jednání a dítě dostane vaši pozornost ve správném čase, kdy se správně zachová.
• Reagujte okamžitě, pokud ubližuje jinému. Tím mu dáte jasně najevo, že ani krátkodobě netolerujete jeho chování.
• Neodvádějte pozornost dítěte v momentě agresivního záchvatu jiným směrem. Například tím, že mu začnete slibovat čokoládu, když se přestane vztekat. Dítě si své jednání musí uvědomit a s tím pocitem pracovat.
• Aplikujte „oddechový čas“, pokud se nadále chová agresivně. Nechte ho bez povšimnutí sedět vedle sebe (to jde i na lavičce na hřišti). Pokud nezůstane sedět, odejděte s ním domů.
• Bez křičení řekněte dítěti konkrétně, jak se má v příslušné situaci chovat. Vysvětlete, že po něm nechcete, aby měl kamaráda rád, ale nesmí mu ubližovat. Pokud cítí napětí, že chce někoho uhodit, ať se otočí a jde pryč nebo ať praští do balonu. Pokud do vás buší pěstmi, správná reakce je zareagovat klidným, ale důrazným hlasem: „Nelíbí se mi, že mě biješ, a chci abys okamžitě přestal. Přesto bych teď rád věděl, čím jsem tě rozčílil.“
• Ukončete ihned boje o hračku, dříve než dojde ke rvačce. Hádají-li se dva o hračku a nedá se zjistit, kdo je na řadě, schovejte hračku na 5–10 minut k odstranění agresivního chování. Pokaždé vysvětlete, proč tak jednáte.
• Zdravé sebevědomí je „protijed“ proti agresivitě. Probouzejte v dětech pozitivní očekávání, zájem, uznání a osobní zpětnou vazbu. Tyto učební procesy se vštípí do mozku a přispějí k tomu, že je dítě začne rozvíjet nejen vůči rodině, ale i ke svému nejbližšímu okolí.