Komplikace v těhotenství

Jako riziková jsou označována všechna těhotenství, u kterých je třeba zvýšené obezřetnosti a častějších lékařských kontrol. Rizikové těhotenství automaticky neznamená, že žena musí být v klidovém režimu případně v pracovní neschopnosti nebo že jí či děťátku hrozí bezprostřední nebezpečí.

Příčinou, která vede k zařazení do rizikové skupiny, může být jednak onemocnění ženy před otěhotněním, onemocnění, které se objeví v průběhu těhotenství (např. preeklampsie či těhotenská cukrovka), ale i onemocnění plodu. Rizikovým faktorem těhotenství je samozřejmě také hrozící potrat či předčasný porod (před ukončeným 37. týdnem těhotenství), krvácení v těhotenství, nízko nasedající placenta, její nedostatečná funkce, podezření na vývojovou vadu plodu nebo Rh inkompatibilita. Mezi komplikace plodu vedoucí k rizikovému těhotenství jsou například vrozená vada srdce či porucha ledvin, rozštěp rtu, tváře atd.

Těhotenské nevolnosti

Těhotenská nevolnost může být prvním příznakem těhotenství. Přestože nevolnosti a zvracení netrápí všechny ženy, patří v období prvního trimestru k nejčastějším těhotenským komplikacím. Existují ženy, které těhotenské nevolnosti a zvracení trápí až do porodu. Mnoha ženám trpícím lehčí formou těhotenských nevolností se osvědčily přírodní a bylinné prostředky jako zázvor (například zázvorové bonbony či lízátko) nebo máta (ideálně jako čaj). Pokud je zvracení úporné, hrozí ženě dehydratace a rozvrat vnitřního prostředí. V těchto případech je nutná hospitalizace.

Krvácení v těhotenství a jeho příčiny

Nejčastější komplikací v těhotenství je krvácení, které vyděsí až třetinu těhotných. Příčiny krvácení mohou být banální i závažné, a proto je při jakékoli formě krvácení vhodné vyhledat gynekologa. Často dochází ke slabému krvácení nebo také „špinění“ v rané fázi těhotenství.

Druhou nejčastější příčinou krvácení v těhotenství je krevní sraženina neboli hematom. Ten se nejčastěji vyskytuje mezi děložní stěnou a placentou a je rozpoznatelný pomocí ultrazvukového vyšetření. Hematom se většinou sám vstřebá a kromě klidového režimu není potřeba žádná speciální léčba. Silné krvácení v těhotenství ukazuje na sraženinu větší nebo postupně se zvětšující, což značí závažnější problém. Velký hematom může způsobit odloučení oplodněného vajíčka a jeho vypuzení z dutiny děložní – tedy samovolný potrat.

Mimoděložní těhotenství

Dalším možným důvodem krvácení v časných stadiích těhotenství je mimoděložní těhotenství. Oplodněné vajíčko vůbec nedoputuje do dělohy, ale uhnízdí se a roste mimo ni, nejčastěji ve vejcovodu.

Samovolný potrat nebo zamlklé těhotenství

Samovolným potratem končí až 15 procent těhotenství. Rozumí se tím ztráta gravidity do 20. týdne nebo potrat (porod) plodu s váhou nižší než 500 gramů. Při zamlklém těhotenství plod v děloze odumře, ale žena na sobě žádné změny nepozoruje. V případě, že nedojde k samovolnému potratu, je potřeba vybavit plod operativně nebo v pozdějších stadiích těhotenství přistoupit k vyvolání porodu. V česku je běžně po samovolném potratu ženám prováděna kyretáž, která se provádí v celkové narkóze. Alternativou operativního řešení je vyčkávací přístup.

Placenta a její komplikace

Komplikace placenty nastávají obvykle ve dvou případech. Tím prvním je vcestné lůžko, což znamená, že je placenta uložena v dolní části dělohy. Pokud se v průběhu těhotenství tento stav nezmění, je vcestné lůžko indikací k císařskému řezu. Předčasné odlučování placenty je druhou nejčastější komplikací a je spojeno s vážným rizikem pro dítě i matku. Někdy je třeba okamžitě přistoupit k ukončení těhotenství císařským řezem.

RH inkompatibilita

Je-li matka Rh– a plod Rh+, jedná se o tzv. nesourodost Rh faktorů neboli Rh inkompatibilitu. V prvním těhotenství to ještě nemusí znamenat problém. Jiná situace však nastane v případě dalších těhotenství. Pokud je plod opět Rh+, stačí už jen malé množství jeho krve, které se dostane do matčina krevního oběhu, aby její imunitní systém začal tvořit značné množství protilátek. Tyto protilátky pak ničí krvinky plodu, což může vést k úmrtí plodu ještě v děloze nebo k těžké poporodní chudokrevnosti a žloutence novorozence.

Těhotenská cukrovka

U každé zdravé těhotné ženy nad 25 let a mladší, pokud má zatíženou rodinnou anamnézu, by se měl provádět mezi 24.–28. týdnem takzvaný orálně glukózový toleranční test. Léčba těhotenské cukrovky by měla být zahájena co nejdříve. Jejím cílem je udržování hladiny cukru v krvi v normálních hodnotách, aby se předešlo negativním účinkům tohoto onemocnění na matku i plod. Pokud žena trpí pouze poruchou glukózové tolerance, doporučí se jí dieta. V případě těhotenské cukrovky je nutné ženě podávat inzulin.

Preeklampsie

V případě, že žena kromě vysokého tlaku trpí také otoky a navíc se prokáže přítomnost bílkoviny v moči, může to poukazovat na preeklampsii. Tento stav znamená vážné ohrožení jak pro matku, tak pro plod. Vyskytuje se u 10–14 % prvorodiček a u 5–7 % vícerodiček. Preeklampsie je vždy důvodem k hospitalizaci. Pokud je těhotenství pokročilé a je prokázána zralost plodu, pak se těhotenství u lehké preeklampsie neprodlužuje a přistupuje se k vyvolání porodu.

Krevní sraženiny

V těhotenství obecně mohou trombofilní mutace způsobit hodně nepříjemných komplikací: opakované spontánní potraty, předčasné porody, odlučování placenty, růstové zaostávání plodu. Pojem trombofilní znamená „se sklonem k trombózám“, krevním sraženinám. Jednoduše řečeno, nositelé trombofilních mutací mají větší sklony k tvorbě krevních sraženin než lidé bez těchto mutací. Nejzávažnější trombofilní mutací je takzvaná Leidenská mutace. Udává se, že ji má zhruba každý dvacátý člověk v naší populaci.