Katka v 35. tt: Těhotenská jízda

TĚHULKA LIVE! KATKA Milí čtenáři, zklamu vás. Nekonala se žádná party ve stylu těhotenské jízdy, kde hlavními účastnicemi jsou nastávající maminky. Nebylo ani žádné posezení u kávičky, klidné popovídání a večírek na přivítání miminka, které brzo přijde na svět. Ale rozhodně můžu uplynulý týden označit za „jízdu“. Divokou, zběsilou, nabitou novinkami, ale i méně příjemnými zážitky.

Zdroj: archiv redakce

Foto z ateliéru rodinné fotografie Fotopromě.cz

Na druhou stranu splním slib z předchozího příspěvku, protože prožitý týden byl vydatný jako večeře o třech chodech plus kalorický dezert na závěr. Na začátku svého příspěvku se vrátím k víkendu, který jsem již do minulého článku nestihla popsat.

Vyrazili jsme s partnerem a Ondráškem do našeho nového bytečku u Prahy. Bohužel je z velké části ještě nezařízený, takže se tam nenachází ani dostupné připojení k internetu. Svým způsobem to ale bylo příjemné. S Peťou jsme večery trávili plánováním rekonstrukce našeho hnízdečka a nevysedávali u počítače ani televize. Dokonce i absence hodin na stěně mi přišla vhod. Občas by si měl člověk dopřát pár dní bez takových vymožeností a nechat tak odpočinout své duši od shonu dnešní doby. Ale abych nepřeháněla, zas takové „leháro“ to nebylo. Uklízeli jsme, jezdili po nákupech drobného zařízení, přijímali návštěvy a připravovali prostory bytu pro bourací práce.

V pondělí jsme si kromě zakrytí nábytku a podlahových krytin vymysleli zastávku v RS poradně na Vinohradech a návštěvu u kamarádů a jejich nedávno narozené holčičky. Ondrášek se jako velký cestovatel těšil na každou jízdu autem. Ráno před odjezdem pomohl, kde mohl. 🙂 V RS poradně si získal přízeň jak paní doktorky, tak sestřiček. Dokonce byl se mnou pozván do ordinace a bylo mu svěřeno lékařské kladívko. Ondra vyzkoušel moji reakci v kotníku, kolenou, lýtek a palců u nohou. Pak vyzkoušel pevnost postele a dalšího vybavení v ordinaci. Prý to někam dotáhne, má nadání. 🙂 Na závěr byl opět pochválen jako milionové dítě a já dostala oficiální požehnání k přirozenému porodu a kojení. Paní doktorce se mám po porodu ozvat, jak se cítím, a domluvit se, kdy nastoupím na léčbu infuzemi (imunoglobuliny), které lze podávat v době kojení.

Začíná těhotenská jízda

Jak jsem psala již v úvodu, dal by se tento týden popsat slovy „to byla ale jízda“. A ta jízda začala už cestou do Prahy, nicméně teprve po příjezdu domů jsem si plně uvědomila rozsah tohoto tvrzení. Tři týdny trvající nemoc vykonala na naší domácnosti své. Nacházela se v takovém stavu, že mi bylo do pláče. Avšak slzu jsem zamáčkla a pustila se do práce. S Ondráškem jsme najeli na náš denní režim, který mi nedával tolik prostoru k velikému uklízení. Nejnáročnější bylo přemluvit se každý den a místo uklízení si jít lehnout s Ondrou. Bříško je teď už opravdu veliké, pohyb obtížný a bolesti pánevní oblasti značné. Odpočinek je nutný, ale přemluvit se k němu byl nadlidský výkon. Kdo mě zná, ví, že se občas chovám jako nezastavitelná turbo myš. A jakmile se můj zdravotní stav zlepšil, opět jsem se k tomuto módu vrátila.

Mám dokonce pocit, že mi Anežka trochu sil sama posílá. Nejlepší jsou večery, kdy její aktivita vrcholí a já prostě nemám potřebu jít spát. Většinou se ale krotím a věnuji se háčkování. Anebo párání, podle toho, jak mi to jde. 🙂 A Anežka mi pomáhá tím, že mi zevnitř důsledně masíruje občas tvrdnoucí bříško. Celkově musím říct, že mám doma dva malé pomocníky. Anežka funguje jako nabíječka energie po večerech a Ondrášek jako parťák při uklízení, vaření a odpočívání. Doufám, že podobné role budou mít oba i po porodu. 🙂

Čtěte také:

Ke konci týdne se nám vrátil tatínek z práce a já si tak mohla alespoň částečně ulevit. Po dlouhé době jsem se pustila do vaření a pečení a Peťa obstarával Ondráška. Bohužel nás ve čtvrtek postihla smutná událost. Moje babička, maminka mé maminky, opustila tento svět. Teď už sedí někde společně s dědou a oba jsou určitě šťastní, že se zase shledali. V tomto týdnu nás čeká pohřeb. Rodina ode mě ani neočekávala účast, ale já bych se s babičkou ráda rozloučila. Časem se mi to v hlavě trochu rozleželo a možná vynechám obřad v kostele. Mám v živé paměti pohřeb dědy a vím, že v takovou chvíli je kostel plný smutku a pláče. Vzhledem k načatému 36. týdnu bych možná měla toto místo vynechat. Ještě se rozhodnu…

Závěrem trochu veseleji

Konečně jsem si totiž zvolila porodnici. A víte, co mělo zásadní vliv na mé rozhodnutí? To, aby mě moje babička z tatínkovy strany mohla navštívit už v porodnici. Takže v nadcházejícím týdnu vyrazím do Písku a podrobím se nutné registraci. Už se nemohu dočkat, až budu odpovídat podruhé na ty samé otázky (poprvé to bylo při hospitalizaci). Mám také vyplněný formulář, který doporučují na webových stránkách porodnice. I tak ale budu odpovídat na stejné otázky při příjmu. Miluji tuhle lékařskou byrokracii. 🙂

Také musíme s partnerem konečně dojít na úřad a vyřídit prohlášení o určení otcovství. Při Ondráškovi jsem měla vše vyřízené už od 30. týdne. Tentokrát pěkně lajdačím. Doufám, že to stihnu napravit a nebudu za nezodpovědnou matku. 🙂

Mějte se rádi a buďte šťastni.

Vaše těhulka Katka

Katka právě prožívá 35. týden těhotenství. Vy také? Chcete vědět, co se v tomto týdnu děje s vaším tělem?