Katka v 26. tt: Sexy těhulka

Foto z ateliéru rodinné fotografie Fotopromě.cz

A proč se některé problémy související s těhotenstvím neprobírají veřejně? Odpověď je snadná. Jsou do jisté míry stále tabuizovány a pro dostupné zdroje neatraktivní. Témata o sexu jsou v dnešní době velice (i čtenářsky) přitažlivá. Jít s dobou znamená být otevřený všemu a o všem diskutovat. Sex v těhotenství je ale v oficiálních zdrojích zmiňován okrajově jako činnost pro ženu od určitého období příjemnou z důvodu většího prokrvení pánevní oblasti. Obecně se spíše dozvíme, že z těhotné je vlastně sexuální dračice, která si to prostě umí užít. Žena toho v těhotenství přečte opravdu hodně a někdy ne zcela záměrně si vytvoří obrázek, jak by mělo vše vypadat. Co když je ale realita jiná? Svět není jen bílý a černý.

Mezi svými přítelkyněmi (maminkami nastávajícími nebo hotovými) jsem nepoznala jedinou, která by byla tou po sexu dychtící těhotnou. Třebaže pro určitou část těhotných žen je tato činnost daleko příjemnější než normálně, necítí se dobře v novém a větším těle. Valná většina žen si přijde neohrabaná a pro svého partnera tak trochu neatraktivní. A ženy mi dají jistě za pravdu, že i když partner vytrvale tvrdí, že tomu tak není, je nesnadné těhulku přesvědčit o opaku.

Dalším faktorem je neústupná únava, která by dozajisté porazila i odolného borce. Také tzv. miminkovské naladění nastávající mamince volí dát večer přednost vyhledávání vhodných nosítek, plenek, postýlek aj. před romantickým večerem s partnerem (zde je to prostě o prioritách). Některé ženy cítí i pocit viny vůči partnerovi, kterého zanedbávají. Do toho se pletou hormony, které dělají ze ženy spíše uzlíček nervů než ženu odvážnou nějakého kroku. Nelze to vnímat pouze tak, že žena chce nebo nechce. Někdy jde jen o přílišné obavy a nikoliv objektivní příčinu. Někdy zase klubko důvodů, které jsou do sebe tak zapletené, až z toho jde člověku hlava kolem.

Většina problémů je ale způsobená právě naší hlavou. Pomoc musíme hledat u druhého a mluvit o nesnázích, kterých se bojíme (ano pánové, zase to klišé o mluvení:-)). Ne každá žena má to štěstí a má chápavého partnera. Pokud bohužel nemá, nezbývá jí bohužel nic jiného než toto období nějak přežít. Chtěla bych, aby se více psalo i o takových problémech. Těhotnou na takovou situaci nikdo nedokáže připravit. Myslím si, že je třeba se zbavit předkládaných obrázků typu: „Bude to krásné a vy si to ještě více užijete“. Aby se ženy nestyděly za své problémy a věděly, že v tom nejsou rozhodně samy! Aby partneři více chápali své ženy, které prostě mají v tomto období jiné priority.

Pokud už někdo takto hodnotný článek napsal, omlouvám se mu, ale píši zde pouze o povrchních informacích, které na mne dýchly skrze různé články a zdroje, ke kterým jsem se již v průběhu prvního těhotenství dostala. Nevím, zda se mi podařilo vystihnout podstatu mé myšlenky, ale věřím, že leckterá maminka se v tomto odstavci najde a dá mi za pravdu. Takže těhulky, nebojte se se svými muži o sexu mluvit, možná budete příjemně překvapeny a najdete společnou vlnu dřív, než jste čekaly. Pokud nemáte právě chutě, nestresujte se, není všem dnům konec.

Čtěte také:

• 10 nepříjemností v těhotenství: Tohle musím překousnout?
• Sport v těhotenství: Malá sousta ze speciálního menu
• Jak si lépe užít (a prožít) těhotenství

Od dospěláckého k dětskému tématu

A abych úplně zkazila sexuální rozměr mého článku, je důležité zmínit ještě jednu věc… začalo mi po kapičkách téci mateřské mléko. 🙂 Určitě to není téma, které nadhodit před začátkem romantického večera s partnerem, ale sem do příspěvku je opravdu příhodné. Při Ondráškovi jsem si pořád říkala, kdy to jako přijde. A ono nic…, resp. až když přišel Ondra na svět. Nyní mi postačila pouze teplá ranní koupel. Chvilku jsem si připadala jako Kleopatra, která se pro zachování mládí a krásy také koupala v mléce (akorát oslím, ne maminkovském :-)). Ale nebudu přehánět, tolik ho nebylo. Jen mě překvapilo, že se objevilo tak brzo. Nicméně vše teď přichází tak brzo a tak intenzivně, že si na nové podmínky pomalu a jistě zvykám. Nemůžu přece chtít, aby bylo jedno těhotenství jako druhé.

Co ale porovnávám stále a porovnávat budu i nadále, jsou pohyby nenarozeného miminka. Jako nezkušená prvorodička jsem Ondráškovy pohyby tipovala na vrcholový výkon fotbalisty. Asi jsem mu dost fandila, jelikož ve srovnání s Pišťoškou to bylo pouze „lechtání“. Její kopance vnímám, jako kdyby říkala: „Heej, tohle je můj prostor, koukej se odvalit, brácho“ nebo „Všímejte si také někdo mě“, případně „Kdo mi posadil to další dítě na hlavu“. Bojuje o své místo na světě ze všech sil. Pohyby také konečně cítí i nastávající tatínek Peťa. A aby ne, od kopanců celé moje bříško jen vibruje. Její silnou potřebu dát o sobě vědět si vysvětluji tím, že to bude silná ženská, která se jen tak nedá. A já si myslím, že to bude potřebovat, protože její bratříček je taková malá svéhlavička.

Minulý týden nám s Peťou předváděl herecké výkony v roli malého neústupného vzteklouna. Příčinou byly pravděpodobně i klubající se stoličky. Naštěstí Ondra na teploty příliš netrpí, ale bolestivě se prořezávající zoubky se velice odrážejí v jeho chování. Člověk musí být opravdu velmi trpělivý a shovívavý. Ale jak poznat tu hranici, kdy už nejde o projev fyziologické bolesti, ale obyčejný rozmar utvářející se osobnosti malého človíčka? Snažím se jeho výlevy vzteku brát s rezervou a přistupovat k řešení situace se selským rozumem. Víc než dobře vím, že bolest dokáže i dospělého rozladit, ale to ho nijak neopravňuje znepříjemňovat život ostatním. A tak se snažím být k Ondrovi ohleduplná, ale vždy jen do určité míry. Pokud už jsem ve fázi, kdy na mě útočí fyzicky, zakročím a nechám ho vychladnout v koutku (např. Chceš po mě házet hračky? Tak to tu můžeš být sám a klidně si trucuj!). A věřte nebo ne, zatím to funguje.

Zároveň Ondra stále špatně vnímá další miminko na cestě. Možná si řeknete, je ještě malý, jak to může špatně vnímat. Jako kdokoliv jiný… Když mluvím(e) o miminku v bříšku, začne se mračit a odejde. Nejpozději v září plánujeme zprovoznit druhou postýlku, kterou budu mít vedle sebe u postele. Do ní uložíme panenku Barborku, kterou Ondra už teď bere jako miminko. Ondrášek se i s postýlkou přesune na Peťovu stranu. Bude mi tak stále na blízku, jen si bude muset přelézt tatínka (což pro něj není žádný problém a tatínek spí jako dřevo :-)). Určitě to nebude jednoduché vysvětlování, ale musíme vytrvat. Já stále věřím, že i přes počáteční problémy Ondra Pišťošku nakonec přijme za svou milovanou sestřičku.

Na závěr bych vám chtěla ulevit od krkolomného pojmenování „Pišťoška“ a prozradit vám tak, že jsme s Peťou vybrali jméno pro naši princeznu – Anežka. Pracovní název zcela neodkládám, ale už ho nebudu používat tak často. V příštím díle bych chtěla napravit svůj poklesek a zkusit vyhledat nějaké informace, které by mi pomohly ulevit si např. od bolesti roztahující se pánve.

Vaše Těhulka-Live Katka 🙂

Katka právě prožívá 26. týden těhotenství. Vy také? Chcete vědět, co se v tomto týdnu děje s vaším tělem?