Katka v 22. tt: Když čas běží rychleji, než člověk chce a potřebuje

Foto z ateliéru rodinné fotografie Fotopromě.cz

Snad (nejen) každá maminka mi dá za pravdu, že den by měl mít více než 24 hodin. Když jsem čekala Ondráška, dosud bezdětná, měla jsem vlastně hromadu času. Ani jsem si neuvědomovala pravou hodnotu té hromady. Nyní mám pocit, že prostě a jednoduše nic nestíhám.

Většinu předchozího týdne jsem strávila s Ondráškem sama doma, ale rozhodně nemohu říci, že bych se samým nicneděláním nudila. Každý den s naším Kulihráškem má svůj řád a vůbec mi nezbývá čas na domácí práce. A tak jsem řešení problému pojala kreativně – začala jsem vymýšlet inovace a nové postupy, které zakomponuji do svého time-managementu. Například, že ze skladu na nepotřebné věci vytvořím prostor pro nevyžehlené prádlo, které zde bude ležet tak dlouho, dokud se spodní vrstva sama nevyžehlí. Co se týče nádobí, budeme ho mýt vždy jednou týdně vysokotlakou vapkou v dětském bazénku. Nebo že místo vysavače pořídíme malé myšky a ony drobečky po Ondrovi prostě sní. Ale jelikož se jedná o plány opravdu nerealistické, musím toto období prostě přečkat.

Už se moc těším, až budu mít partnera zase nějakou dobu doma, abych mu mohla Ondráška pověsit na krk a vrhnout se na zkulturnění našich obytných prostor. Bohužel ve světě, kde platí základní zákony fyziky, je i tato představa v nedohlednu. Zařizování ohledně koupě bytu v Praze běží na plné obrátky a v týdnu nás čekají minimálně dvě cesty do Prahy. Všechny dokumenty je potřeba důkladně pročíst, zhlédnout všechny možné varianty koupelen, kuchyní a podlahových krytin a poptat co nejvíce nabídek úvěrů a půjček na rekonstrukci. Po nějakou dobu jsem uvažovala o osobní asistentce, ale rozdvojit se bude levnější varianta. Myslím si, že až bude tahle část za námi, velmi si oddechnu. A co se týče neuklizené domácnosti – budu se pevně držet hesla, co nemá nohy, neuteče.

Bohužel v tom, jak já říkám „fofru“, nestíhám ani pravidelně cvičit jógu. A to mě mrzí snad nejvíce ze všeho. Jsem si až moc dobře vědoma, že pravidelné cvičení by mi v mnoha směrech pomohlo a ulevilo. Snad ani nemusím popisovat bolesti provázející roztahující se pánev. Úpony a vazy okolo kyčelních kloubů dostávají zabrat a já mám plně na vědomí, že se opět rozšiřuji. Bolesti jsou sice menší než při prvním těhotenství, ale i tak některé dny prokňourám a prohekám. Můj každodenní spolubojovník Ondra mi na mé pazvuky odpovídá smíchem. A i jen díky jemu se tomu dokážu pokaždé od srdce zasmát.

Když konečně nastala ta vytoužená chvíle, partner dorazil domů, tak jsem předala synka do jeho láskyplné otcovské péče a vyrazila na rychlo-výlet do Prahy. Čekalo mě totiž v řadě už druhé focení, na které jsem se velmi těšila. Vizážistka dopřála mému obličeji a vlasům péči více než maximální. Focení bylo uvolněné a já si všechnu tu péči a zájem prostě jen užívala. Prostředí jsem již znala a fotografka s vizážistkou jsou báječné ženské. Zase se nebudu moci dočkat výsledku. 🙂 Odpoledne jsem pak využila k návštěvě svých (bývalých) kolegyň v práci a k příjemnému popovídání. Snad tento jediný den z celého týdne mi připadal o něco méně hektický.

Čtěte také:

• Letní pochoutky můžou mít nepříjemnou dohru
• V těhotenství „převlékáme“ kůži. Jak ji udržet v kondici?
• Jak si lépe užít (a prožít) těhotenství

Během perného týdne mi vytanulo na mysli, jak všechno tak rychle utíká. Přijde mi to jako včera, kdy jsem zjistila, že jsem těhotná. Nemohla jsem se dočkat každé další kontroly na gynekologii, abych mohla slyšet pozitivní zprávy, že je naše maličká Pišťoška v pořádku. A nyní jsem již za polovinou těhotenství. Kdybych zhodnotila uběhlé týdny a vůbec průběh současného těhotenství, chtěla bych se v prvé řadě přiznat, že se žádné slibované žranice nekonají. Bohužel postrádám apetit, kterým jsem oplývala při prvním těhotenství. S politováním musím také přiznat, že můj jídelníček se tomu zdravému blíží jen tak z poloviny. Těhotenské chutě jsou orientované spíše na sladké. Snažím se své choutky směrovat na ovoce, ale tu a tam se prostě neudržím a dopřeji si (např. marshmelouny, větrníček apod.).

Nejvíce trpí moje masožravé já, jelikož Pišťoška ve mně zapříčinila totální nenávist k masu. Potřebné bílkoviny a vitaminy se snažím hledat v jiných potravinách. Sýry, ryby a vajíčka shledává mé rozdvojené já jako ucházející, takže je do sebe láduji horem spodem. Daleko horší je moje současná úchylka pro uzeniny. Ano, moc se za to stydím, ale když mě to taak chutná. 🙂 Při Ondráškovi jsem nebrala žádné vitaminy. Nyní jsem velmi ráda za zásoby Superfolinu 2, které mi doplňují vybrané vitaminy a důležité látky pro těhotenství. I objem mého žaludku se výrazně zmenšil, takže zvládnu pouze malé porce a i tak mám doslova pocit, že prasknu (pozn. autora: Jednou to prasknout musí, ale teď prosím ještě ne :-)).

Ale ani pán času, ani nikdo jiný mi nepřekazí si užívat každého okamžiku s mými zlatíčky, nenarozenou Pišťoškou a Ondráškem. Každý večer si sednu, položím ruku na bříško a tichou poštou spolu s Pišťoškou komunikujeme. Na každé její kopnutí reaguji úsměvem a pohlazením bříška. Vždyť je to tak jedinečné! A ani Ondráškova poprvé, který je teď tolik, si nenechám utéct. Jeho první krůčky za kočárkem, první „haf“ neb první botičky, všechno je důležité. Vše zapisuji, vnímám a užívám si. Vždyť čas mi za chvilku vezme to malé miminko a bude tu vedle mě stát pubertální výrostek, co má pocit, že snědl rozum světa a rodiče snad nikdy nebyli mladí jako on. 🙂 Tohle období si užiji, stůj co stůj.

Přes všechny mé snahy se i další týden, který klepe na dveře, ponese v trochu hektickém duchu. Když na věc pohlédnu z jiného úhlu, je to pro mě vlastně dobře. Neumím sedět, čekat a nic nedělat. Potřebuji k životu ruch, pohyb a děj. Občas zastavit, nadechnout se a pak zase pokračovat. Takže konec fňukání, hlavu vzhůru a příští týden ahoooj. 🙂 Čekejte více dojmů a méně pocitů. Moc se na vás těším, milí čtenáři!

Vaše tryskomyš a těhulka Katka

Katka právě prožívá 22. týden těhotenství. Vy také? Chcete vědět, co se v tomto týdnu děje s vaším tělem?