Katka v 20. tt: Brífink v rodinném kruhu

Foto z ateliéru rodinné fotografie Fotopromě.cz

Ať už se partner rozhodne jakkoliv, volba je pouze na něm. Do ničeho ho nenutím, nepřemlouvám ani netlačím. Při prvním porodu mi bylo líto, že porodnice U Apolináře neposkytuje klasické porodní pokoje, na kterých může být partner s partnerkou téměř od začátku. V konečném důsledku jsem byla spíše ráda, že jsem si první období protrpěla sama. Měla jsem pocit, že při účasti blízké osoby bych to více prožívala. A na konci šlo všechno už tak rychle, že kdyby přijel tatínek o něco později, možná by to prošvihnul.

Byla jsem ráda, že je Peťa se mnou, ale přiznám se, že jsem ho moc nevnímala. Abych vám přetlumočila také jeho názor, podrobila jsem ho podrobnému výslechu. Jednoznačně je pro, být při porodu Pišťocha. Je pro něj důležitý i můj souhlas, protože nechce být u věci za každou cenu. Při prvním porodu sice trochu trpěl tím, že nemůže nijak výrazně pomoci, to víte – je to záchranářský typ. 🙂 Druhou věcí je čas, který tam chce se mnou strávit. Je mi jasné, že u druhého dítka může být průběh porodu celkem rychlý a naše plány nakonec nevyjdou. Nehledě na to, vyjádřil Peťa názor, že si není úplně jistý, zda by byl nápomocný v době, kdy ještě samotný porod nepřichází. Rád se mnou bude, ale tato část je pro něj neznámou. Spíš se bojí, než že by nechtěl. Rozhodnutí nechám plně na něm.

Z mého pohledu bych byla ráda za blízkého člověka, který mi bude oporou, zprostředkuje má přání zaměstnancům porodnice a zároveň se postará o mé pohodlí a možná mě trochu i povede. U prvního porodu jsem neměla sílu odchytávat sestřičky a asistentky, když jsem potřebovala, jelikož jsem hned na začátku dostala injekci na spánek, abych si odpočinula. Nikdo mě nekorigovat při nesprávném dýchání, takže jsem si moc neulevila. S Peťou jsme se tedy dohodli na jediném, a to, že chce být určitě i při narození druhého potomka (pokud to stihne a pokud budeme mít hlídání pro Ondru). To, zda se zúčastní jen samotného porodu nebo delší části, to se rozhodne, až dojde na věc. Chápu ho a plně podporuji v jeho názoru. Jsem typ ženy-hrdinky, která si spoustu věcí zařídí a vyřídí sama, ale pokud se rozhodne být se mnou, využiji jeho přítomnosti.

A co přinesl uplynulý týden? Naše rodinná dovolená v Krkonoších byla hezká, ale náročná. Výšlapy a túry nejsou v tomto období pro mne. Měla jsem pocit, že mi tvrdne bříško, ale doufám, že to byla jen mýlka. Opět se mi začíná roztahovat pánev, takže úpony a vazy u kyčelních kloubů dostávají zabrat. Dlouhé sezení nebo naopak extrémně dlouhé procházky nejsou pro mě. Jelikož jsme na dovolenou jeli jako širší rodina, nebyl denní program úplně vhodný pro těhotnou ženu. S Peťou jsme se dohodli na mírnějším tempu, pravidelném odpočinku a tak trochu oddělení od skupiny. Také jsem si chtěla naší první dovolenou více užít s Ondráškem – jeho schopnost nadchnout se pro vše je prostě kouzelná.

Z počátku jsem těžce nesla, že ho mám z dosahu. To víte, těhulka a matka blázní. 🙂 Nakonec jsme si to naše společné „první“ užili. Ondrášek nás opět překvapil svým přátelským chováním a komunikativností. Sám si „řekl“ (v jeho případě ukázal), že chce trávit čas v dětském koutku nebo venku na procházce. V koutku fungoval zcela sám a nás vlastně nepotřeboval. Z křesla u kávičky to byl krásný pohled. Když už jsem u výčtu našich „první“, tak Ondrášek v průběhu týdne poprvé vyšplhal do schodů a začal chodit s oporou (za ručičku).

Pobyt u rodičů partnera jsme si prodloužili až do konce týdne. Peťovi i Ondráškovi se podařilo v průběhu dovolené chytit nějakou střevní virózu a oba omarodili. Ondrášek trpěl vysokými teplotami a velkým průjmem. Peťa na tom byl podobně, ale na rozdíl od Ondráška v době úlevy od teploty neřádil po pokoji, jako kdyby se nechumelilo. Po dvou dnech nastala úleva, zejména v podobě klidné noci. Musím zaťukat, já jsem zatím v pořádku. Vypadá to, že tato nemoc kosí jen mužskou část populace, ženy zatím zůstávají ušetřeny. 🙂 Jako další totiž odpadl Peťův bratr.

V souvislosti se střevní virózou jsem opět ocenila, že používáme látkové plenky. Jednorázové plenky totiž poklad, který Ondra vytvořil, nebyly vůbec schopny udržet. Téměř každou látkovou plenečku jsem sice musela po použití očistit, ale když to srovnám s kopou špinavých bodýček a kalhot, není to činnost vůbec náročná. Dokonce nám přálo počasí, a tak vyprané plenky krásně schnuly.

Čtěte také:

• Kolik ultrazvukových vyšetření vás čeká v těhotenství?
• 10 nepříjemností v těhotenství: Tohle musím překousnout?
• Jste těhotná a špatně spíte? Po vhodné relaxaci usnete

Starost o dva marody mě připravila o nějaký ten čas na sebe. Sprcha, procházka na čerstvém vzduchu a pravidelný odpočinek se staly nedosažitelným snem. Už v průběhu dovolené jsem začala zanedbávat pravidelné mazání bříška a jiných problematických partií olejíčkem Bi-öil. Celkem brzo jsem se přistihla, jak si škrábu svědící bříško. Z předchozího těhotenství si pamatuji, že svědění předcházelo nepříjemnému popraskání kůže. Okamžitě jsem se začala mazat i ve chvílích, které nemám vyhrazené na hygienu a podobné činnosti. Bříško roste opravdu rychle, takže si dám do příště pozor. Po namazání olejíčkem svědění přešlo a já budu dál pokračovat v poctivém a pravidelném mazání.

Nadcházející týden bude opravdu náročný. Čeká mě genetický ultrazvuk ve 20. týdnu, hodinová návštěva u zubaře (snad si nevyvrátím pant u čelisti), obhlídka bytů v Praze, opětovný přesun do severních Čech a svatba. Slavnostně slibuji a přísahám, že se neuženu a budu dbát na pravidelném odpočinku. Až se narodí Pišťoch, tak už se vážně ani na chvilku nezastavím, tak si teď musím tu chvilku pro sebe urvat za každou cenu. Držte mi palce, moji milý, a do příště na počtenou.

Katka

Katka právě prožívá 20. týden těhotenství. Vy také? Chcete vědět, co se v tomto týdnu děje s vaším tělem?