Katka: Nový rok – rok Ondráška a Anežky
TĚHULKA LIVE! KATKA Původně jsem měla v plánu pojmenovat tento díl „Rok Anežky“, ale ono tomu tak přeci není. Je to rok obou našich ratolestí. Anežka má před sebou první rok svého života, rok plný změn a překotného vývoje. Pro Ondráška znamená přijímání jeho nové role, role velkého brášky a ochránce. Pro nás s partnerem rok, kdy teprve skutečně poznáme, co to znamená mít dvě děti. A pro nás všechny společně přináší další rok stěhování do nového bydlení a sžívání s novým prostředím. Mám pocit, že se nikdo z nás nebude nudit.
Zdroj: archiv redakce
Pátý týden Anežčina života jsme naplnili prací, cestováním a nočním životem. Neznalé situace upozorňuji, ať si pod spojením „noční život“ nepředstavují bujaré hýření na večírcích a diskotékách. To jen Anežka pokračuje ve svém spaní nespaní. A jak se často píše na vtipných oblečcích pro miminka „Když nespím já, nikdo nespí“. Já osobně nespím zaručeně. Partner spí mělkým spánkem a matně si vždy jen vybavuje, že Anežka celou noc prokňourala. A Ondrášek? Ještě před týdnem s ním Anežčino noční řádění ani nehnulo. Bohužel, i na něj už došlo. Naštěstí se tak stalo zatím pouze jedenkráte. Ostatní noci se jen neklidně převaluje a následující rána s námi vyspává až do pozdního dopoledne.
Takže i nadále pokračuje moje detektivní pátrání po příčině Anežčina neklidu a nespavosti. Tento týden jsme s partnerem došli k závěru, že vyžaduje k spánku naprostý klid. Heuréka! Ticho, přítmí a naprostý klid Anežce skutečně pomáhají k lepšímu spánku. Nerada bych něco zakřikla, ale pravděpodobně už ji bříško tolik netrápí a hlavním problémem je nyní „jen“ potřeba naprostého klidu. Abychom v obýváku nemuseli navečer chodit po špičkách, přesunuli jsme Any na zkoušku k Ondráškovi do ložnice. Snad jí nebude krást její dečku Minky od G-Mini, se kterou se ráda mazlím i já. Před pár dny to ještě fungovala tak, že jsme Any nechávali spinkat v obýváku v její cestovní (denní) postýlce a do ložnice jsem ji přenesla, až když jsme šli spát i my. Nechám se překvapit, ale vroucně doufám, že jsem vykopala zakopaného psa. 🙂
Příprava našeho nového hnízda
V týdnu jsme vyrazili na krátkodobý pobyt do Prahy. Jeden den jsme s Anežkou absolvovali první velké focení. Oba prcci se chovali vzorně a pózovali jako profesionální modelové. Ondrášek na požádání Any hladil, líbal a objímal. Zbytek pobytu jsme běhali po bytě a čistili zbytky nečistot po malování, uklízeli a zabydlovali. Anežka ležela ve svém hnízdečku a všechno pozorně sledovala. Takový malý stavbyvedoucí. 🙂 Naproti tomu Ondrášek se zapojil do všech prací – měřil, vytíral, čistil, vysával i leštil. Společně by si mohli založit úklidovou firmu – Ondra by makal a Anežka šéfovala.
Většina bytu je ještě prázdná, ale to nám nijak výrazně nevadí. Postupně si vše zvelebíme k obrazu svému. Nejdůležitější část, ložnice, je připravená. Obrovská manželská postel s úžasnou matrací a dvě dětské postýlky po stranách. Víc už se tam opravdu nevešlo. 🙂
Nejvíce mám radost z pokojů pro děti, které prozatím budou sloužit jako sklad hraček a nepotřebných věcí. Obrovské nadšení projevuje Ondrášek, který při každé návštěvě zkouší sílu ozvěny svého hlasu v prázdných místnostech. Zajímalo by mne, zda tu radost s ním sdílí i naši sousedé. 🙂
Čtěte také:
Zima, ach ta krásná zima
Mráz, sníh, led, žádná úmorná vedra… To všechno prostě miluji! Na druhou stranu se ale velice těším na dny, kdy se znatelně prodlouží den. Až si budeme moci užívat pobytu venku i v pozdních hodinách. Ne že by nebylo možné být venku i za tmy, ale poslední dobou mi denní světlo chybí víc a víc. Vzhledem k často probdělým nocím, trávíme s rodinou delší čas v posteli i dopoledne. A než odbavíme naše ratolesti, už je skoro poledne a je čas uvařit oběd. Po obědě jde Ondra spát a budí se ve chvíli, kdy se venku smráká. Ven se tak dostaneme téměř za tmy.
Ale já se nedám. Nastavila jsem si budíka a všichni prostě musíme z postele ven. Úkol je to nelehký, ale občas se mi podaří vykonat rebelii a dostat nás všechny ven ještě dopoledne. Vaříme většinou jen rychlá a jednoduchá jídla, takže se nemusíme tolik stresovat s obědem. Kulinářské čarování si prostě musím schovat na později. 🙂 Už jen proto, že jde o Ondráškovu zimu, kdy si vyzkouší pořádně sníh. Na nákupy jsme vytáhli boby, kde vozím jak Ondru, tak nákup. Anežku nosím pořád v šátku, kde je pěkně v teplíčku a nemusím se bát o její tepelný komfort. Přiznám se, že se celkem bojím ji dávat do kočárku, zvlášť když mrzne. Když ji mám u sebe, vím, že jí nic nechybí. A ona se na mne za to vůbec nezlobí. Potvůrka by na mne visela nejraději celý den. 🙂
Věřím, že i váš nový rok začal příjemně. A pokud ne? Vše se dá napravit, vždyť do konce roku je času dost.
Na shledanou v příštím (posledním) díle, Katka a její poklad Anežka.
