Jsem nalezenec z babyboxu

Idea schránky pro odkládání dětí není ani zdaleka nová. V různých podobách existuje vlastně po celou dobu lidské historie. Ve středověku se běžně nechtěné děti odkládaly na kostelní schody. Objevila se dokonce i otočná zařízení ve dveřích či zdech nalezinců a nemocnic, tedy vlastně takoví předchůdci dnešních babyboxů. Status nalezence není v žádném případě novinkou, sirotčince a nalezince bývaly běžnou součástí měst.

Středověký vynález v novém kabátě

Dnešní babyboxy jsou komfortnější, princip fungování ale zůstává v podstatě stejný. Babybox je nerezová schránka, zabudovaná do zdi a opatřená dvířky z ulice, která lze otevřít jen jednou. Vnitřní prostor je vytápěný na teplotu 37 °C. Po uzavření dvířek se aktivují senzory a přivolají odborný personál.

Během minuty je dítě v rukou lékařů, kteří jej vyjmou dvířky na druhé straně zdi uvnitř objektu. Osoba, která dítě do schránky vložila, má mezitím dostatek času nepozorovaně odejít. Prostor kolem schránky zásadně není snímán kamerami.

První český babybox byl umístěn v Hloubětínském zámečku v Praze, kde sídlí soukromé gynekologické centrum. Dnes už je babyboxů rozesetých po republice 64 a díky nim vstoupilo do života 119 dětí.

Diagnóza: nalezenec

Bylo by jistě krásné, kdyby už nikdy matky neodkládaly svoje děti. Bohužel neexistuje síla, která by svět v tomto směru jednou pro vždy změnila. Prostě se to stává a stávat bude.

Ženu vede k odložení dítěte nespočet situací. Často se jedná o špatnou finanční situaci, drogovou závislost, ilegální pobyt či těhotenství ze znásilnění. Matky se nacházejí v situacích, které jsou pro nás těžko představitelné. Babybox je jedním z řešení.

Mají určitě mnoho kladů i záporů. Velkým plus babyboxu je nesporně fakt, že dítě dostává okamžitě plnou lékařskou pomoc a hlavně šanci dostat se bez zbytečných byrokratických průtahů rychle do nové rodiny, kde bude chtěné a vítané.

Hlavním problémem je jednoznačně fakt, že dítě odložené tímto způsobem nadobro ztrácí svou identitu. Jak moc podstatné je vědět, jací byli naši biologičtí rodiče a co nám to do života vlastně dává? Nestačí k životu identita nová?

Je zajímavé vědět, jak vypadali a co uměli moji opravdoví předkové. Podobně užitečná může být i znalost, jak na tom byla moje rodina zdravotně. Vyskytovala se třeba v rodině častěji rakovina? Nebo nějaká jiná nemoc? V určitých situacích nebo při některých nemocech jsou informace o vlastní rodině užitečné. Objeví-li se rakovina s prokázanou dědičností, hledá-li se dárce pro transplantaci kostní dřeně, situací by se jistě našlo daleko víc.

Tím že matka položí dítě do babyboxu, mu jednou provždy znemožní zjistit informace o své původní rodině. Pro odložené děti by bylo možná výhodnější, využila-li by matka možnosti, kterou náš právní systém nabízí, takzvaný porod s utajenou identitou. Matka může v případě, že chce odložit dítě, normálně porodit v porodnici, kde je jí i dítěti zajištěna lékařská péče. Porodnice zároveň žádá od matky jen minimum informací o její osobě, žena nemusí uvést ani jméno a příjmení. Po porodu jsou veškeré informace o matce zapečetěny. Mohou být použity jen ve velmi výjimečné situaci ale vždy až po rozhodnutí soudu.

Čtěte také:

• Barevné rodiny: Jak funguje mezinárodní adopce
• Náhradní rodinná péče: základní informace
• Maminko, čekám na tebe

Jsem v tom sám?

Budeme-li přemýšlet nad genetickou identitou dětí z babyboxů, do podobné situace jsou postaveny i jiné děti. Třeba děti narozené po umělém oplodnění, kde bylo třeba použít sperma či vajíčko dárce. Takové dítě nemá s jedním ze svých rodičů de facto žádnou společnou genetickou identitu. Přesto ale, na rozdíl od úplně anonymních dětí z babyboxů, děti dárců znají svou genetickou identitu alespoň od jednoho rodiče. A navíc dárci spermií a vajíček prochází velmi pečlivým sítem lékařských vyšetření, přenos zdravotních rizik je minimalizován. Koneckonců ani děti adoptované toho nevědí mnoho o svých původních rodičích, informace jsou ale v případě nutnosti dohledatelné.