Jak jednat a vyjednat s učitelem

„Nejhorší je samolibý rodič,“ říká jedna moje známá učitelka. Jiná má zase nepříjemné zkušenosti s vulgárním agresivním otcem. I pedagog si třídí rodiče podle toho, jak se s nimi jedná, jaká je s nimi takzvaně řeč. Nastavení pravidel vzájemné komunikace je velmi důležité od počátku spolupráce, která má v ideálním případě mezi učitelem a rodičem nastat – aneb jak si kdo ustele, tak si lehne.

Každodenní komunikace

V lepším případě vám učitel na začátku roku sám sdělí, kdy je možné jej zastihnout ke konzultacím, nabídne nějakou pravidelnou dobu, kdy jej můžete navštívit ve škole. Může vám poskytnout pro operativnější komunikaci také svůj e-mail a telefonní číslo. Toto číslo je v drtivé většině případů soukromé telefonní číslo a sluší se tedy neobtěžovat učitele v době, kdy má po pracovní době.

To se samozřejmě těžko určuje, učitel tak nějak pracuje neustále, a tak navrhneme my (nebo učitel) konzultační hodiny pro telefonování a dohodneme se, že když bude něco akutního v ostatní časy, pošleme např. smsku, napíšeme zprávu mailem – tady záleží na tom, kde učitele pravděpodobněji zastihneme a jaká je jeho benevolence co se týče vpádů do osobního volna.

Někdo nabízí všechny možnosti komunikace řídíc se heslem „k zastižení kdykoli a kdekoli“, ovšem tento extrém také není vhodný, protože příliš komunikačních kanálů komunikaci naopak znesnadňuje, neboť každý pak upřednostňuje jiný kanál a informace se ztrácí.

Někdo pro změnu nenabízí nic. Zkuste se v takovém případě ptát, jak máte řešit situace, kdy je potřeba jednat operativně a notýsek je nedostačující. Pokud potíže s komunikací i přesto váznou, obraťte se na ředitele školy a ptejte se stejně, jak máte v určitých případech postupovat.

Čtěte také:

• Nebojte se malotřídky
• Vstup prvňáčka do školy se nezdařil – co teď?
• Co dětem do školy ke svačině?
• Jak správně psát a kreslit

Řešení konfliktu – komunikace krizová

Pokud nám něco v práci učitele slušně řečeno nevyhovuje, je dobré se nejprve vydýchat. To bývá na celé situaci nejobtížnější, protože chceme často okamžitě zabránit dalším škodám na svém dítěti.

Dalším krokem by mělo být osobní setkání s učitelem. Dohodněte si schůzku. Není dobré vyjednávat (nebo se dokonce vzájemně shazovat) před dětmi a navíc bez předchozího varování. A i když je to těžké, neměli bychom komentovat a vyhodnocovat situaci před dítětem ani doma – ani v případě, kdy vypadá, že nás vůbec nemůže slyšet.

Určitě také není vhodné posílat si přes dítě (ani přes notýsek, žákovskou knížku, e-mail apod.) nějaké vzkazy a dopisy. Obě strany jsme pro dítě silnou autoritou a i nám by vadilo, kdyby o nás učitel před dítětem mluvil špatně.

Zažila jsem to jednou jako dítě na vlastní kůži, když si mě tehdy soudružka učitelka postavila před třídu a řekla, že moji rodiče lžou. Tatínek o tři hodiny později na školní chodbě byl pak přesný příklad porušení veškerých pravidel komunikace i slušného jednání. Nespokojenost je potřeba vykomunikovat ústně, ale slušně. Písemný projev svádí k psaní a čtení mezi řádky a hrozí velkým procentem komunikačních šumů a nedorozumění, a proto se vůbec nevyplatí do této formy komunikace investovat čas.

První várku stížností sypte na učitele. Pokud je problém závažný, otevřeně přiznejte, že byste jej rádi probrali také s vedením školy, pokud by se nepodařilo nalézt vzájemně vyhovující řešení. Nejhorší narušení vzájemných vztahů vzniká tehdy, kdy rodič vyřizuje záležitost na úrovni třídy rovnou s ředitelem, aniž by to učitel tušil. Žalování není žádoucí ani v rámci školních lavic, nedělejme to ani mimo ně.

Když si na něj učitel zasedne…

Jako rodiče máme přirozeně strach, aby si učitel při našich výhradách na dítě lidově řečeno nezasedl. Mějte na paměti, že průběh a způsob, jakým připomínky sdělujeme, mají přímý vliv na výsledek i na vztah k žákovi – ať už si to učitel plně uvědomuje či nikoli. Proto se nevyplatí zbrklost.

Vždy vyčerpejte nejprve všechny možnosti slušného jednání. Příjemný úsměv a neformální atmosféra odzbrojí každého. Pokud se z různých důvodů obáváte jednání mezi čtyřma očima, nebo už máte s učitelem špatné zkušenosti z minulé schůzky, dohodněte si setkání tak, aby na ní byl přítomen ještě někdo. Vhodným kandidátem je zástupce ředitele nebo přímo ředitel a odkazujte se opět na snahu o férové jednání. Zajistíte si tak i lépe hmatatelné výstupy.

Pokud si učitel skutečně na dítě i přese všechno zasedne, je potřeba řešit situaci s ředitelem školy, případně i se školním psychologem. „Mého syna učitelka fyzicky trestala, ale dělala to tak nenápadně, že na to nebylo žádných důkazů. Bála jsem se jí něco říct. Nakonec pomohlo, že jsem se svěřila jiné učitelce ve sboru, u které jsem měla mladší dceru.“

Krajní řešení představuje přestup na jinou školu, ale některé typy problémů se na ní mohou opakovat. Proto je účelnější snažit se hledat způsoby řešení „tady a teď“.

Shrnutí, jak postupovat:

• Vysvětlete bez emocí svoji situaci, co vás popudilo a proč.
• Chtějte slyšet názor učitele.
• Řekněte, co navrhujete.
• Zkuste se zeptat, co by učiteli (situaci) pomohlo, jak můžete pomoci při řešení.
• Na závěr jednání si vzájemně shrňte, o čem byla debata a na čem jste se dohodli.
• Po čase projevte zájem a ptejte se, jak se účastníkům v nových pravidlech daří.