Hypnoporod na vlastní kůži. Opravdu může kurz pomoci?

VÁŠ PŘÍBĚH Porodu jsem se nikdy nebála. Ale ani jsem se na něj netěšila. Dokonce ještě na začátku těhotenství bych se klidně nechala o tento zážitek ochudit. Neznala jsem nikoho, kdo rodil přirozeně. A téměř všechny moje kamarádky mi navíc o svých porodech vyprávěly dost hororové historky. Až na jednu. Té porod vyvolali a epidurální anestezii si nemohla vynachválit. Proto jsem to nejdřív chtěla taky tak.

Zdroj: archiv redakce

Čím víc mi rostlo břicho, tím víc jsem studovala různé přístupy, používané metody a techniky. Tím víc jsem ale taky začínala pochybovat o své volbě. Už jsem si nebyla vůbec jistá, jestli chci porod – v případě, že bych přenášela – vyvolat.

Proč se hned na začátku nechat na vlastní žádost vtáhnout do chemického kolotoče umělého prostaglandinu, oxytocinu, léků proti bolesti a bůhví čeho ještě? Ženské tělo je přece připraveno porodit přirozeně. V takovém rozpoložení se nacházela moje mysl, když přišla nabídka účastnit se kurzu hypnoporodu.

Upřímně se přiznám: moc se mi na kurz nechtělo. Zabít celý víkend nějakým seminářem s podivným názvem, kde se mám naučit něco, čemu vlastně moc nevěřím? Slovo „hypnóza“ ve mně vyvolávalo vždy spíš asociace spojené s kouzelnickými vystoupeními. Přes skepsi ve mně hlodala zvědavost. Kurz sliboval bezbolestný porod! Mluvila jsem o tom s manželem Tomem i svou gynekoložkou. A nakonec jsem se rozhodla, že do toho půjdu. Vlastně půjdeme – protože nabídka platila pro pár.

Jak vypadá kurz?

V sobotu ráno jsme ještě plni pochybností vstoupili do místnosti, kde se měl kurz odehrávat. Asi šest zbývajících párů už sedělo na zemi na karimatkách a polštářích, ve vedlejším pokoji bylo nachystáno občerstvení. Usměvavá lektorka Míša nás přivítala a podala nám složku s několika stranami textu a relaxační CD. „Dejte si čaj a sušenky. A posaďte se. Za chvíli začneme.“ Pořád trochu nesví jsme si sedli dozadu a prohlédli si zbylé osazenstvo. Všichni vypadali mile a nadšeně. Pomalu jsem se začala uvolňovat.

Kurz trval dva dny od devíti do pěti s pauzou na oběd. A co se dělo? Hodně jsme si povídali o tom, jaký bychom chtěli vlastní porod. Co je pro nás důležité. Co čekáme od hypnoporodu a co nám může skutečně dát.

Pochopila jsem, jak významná je role otce (nebo jiného doprovodu) u porodu. A utvrdil se v tom i Tom. Dívali jsme se na různá videa hypnoporodů. Nacvičovali jsme hypnoporodní techniky: Učili jsme se, jak se uvolnit. Jaké „obrazy“ si představit, aby se tělu líp rodilo. Jak dýchat v první a druhé době porodní. Všechny tyto metody jsme si zkoušeli a pak jsme o nich mluvili.

Kromě toho jsme sdíleli své konkrétní porodní strachy a snažili se je rozptýlit. Na co má rodička nárok? Jak vybrat porodnici? O co si může říct? Jak by měla vypadat atmosféra při porodu? Jak napsat porodní plán? Atd., atd. Stručně řečeno – já kurz vnímala jako takovou koncentrovanou skupinovou terapii. S Tomem jsme v neděli odcházeli se spoustou témat k diskuzi, s mnoha informacemi (které by nás ani nenapadlo zjišťovat) a hlavně s pevnějším a stále sílícím sebevědomím. Jistotou, že porod přeci jen bude krásný zážitek. A že se máme na co těšit.

Daleko důležitější ale bylo to, co se dělo po kurzu. Hypnoporodní víkend byl pro mě jako poslední dílek skládačky, kterou jsem ke konci těhotenství začala stavět. Najednou jsem věděla, jaký porod bych si přála. Jaký ho můžu mít. Významnou roli hráli při mém „předporodním přerodu“ Tom a moje gynekoložka. Oba mě moc podpořili.

O hypnoporodním víkendu jsme se naučili teorii a vyzkoušeli si pár praktických cvičení. A dostali spoustu „domácích úkolů“.

Na kurz je nejlepší jít ve 4. – 5. měsíci, protože pak žena dokáže všechny poznatky vstřebat a do porodu se naučí uvolnit bez větší námahy a soustředění. Mně zbýval zhruba měsíc. Poctivě jsem proto začala každý den poslouchat CD, procvičovat vizualizace pro obě doby porodní, dýchat a cvičit s balónkem Epi-no (o kterém jsme sice taky mluvili na kurzu, ale já už jej měla na doporučení mé osvícené gynekoložky koupený). Tenkrát jsem si to ještě tak neuvědomila, ale tento každodenní rituál posiloval mou psychiku. Poslední měsíc mého těhotenství byl snad nejlepší. Netrápily mě žádné zdravotní problémy a byla jsem sebejistá, koncentrovaná a připravená porodit bezbolestně a šťastně.

Čtěte také:

Hypnoporodní techniky při porodu

Když se naše dcera rozhodla opustit moje břicho, byl to jeden z nejkrásnějších dní v mém životě. Jaké hypnoporodní techniky jsme při porodu využili? A které další informace a myšlenky z kurzu byly pro nás užitečné?

V první době porodní – doma – jsem dýchala „nahoru“ a vizualizovala podle návodu (plus jsem si vymyslela další vlastní vizualizace, například letící chmýří pampelišky). Úplně na začátku (když jsem měla ještě slabé a ne moc pravidelné kontrakce) jsme se s Tomem dívali zábavný seriál, abychom se pozitivně naladili, trochu se uvolnili a nesledovali křečovitě hodinky (to nám taky radila lektorka Míša na kurzu). Pak jsme ale oba cítili, že nám vyhovuje nejvíc ticho.

Po příjezdu do porodnice jsem se snažila pokračovat v dýchání. Naštěstí jsem rodila se svou gynekoložkou, která znala má přání. Po dvacetiminutovém monitoru na příjmu mě porodní asistentka monitorovala jen přenosným zařízením a tak krátce, že jsem to ani nezaznamenala.

V porodním pokoji bylo přítmí. Aromaterapii ani hudbu jsme nevyužili (i když by to určitě nebyl problém) – ale celou dobu nám nejvíc vyhovovalo ticho a tlumené věty, které jsme si s Tomem vyměňovali. Při tlačících kontrakcích jsem se snažila dýchat „dolů“ podle hypnonávodu, ale moc se mi to nedařilo. Víc mi vyhovovalo přerušované vydechování na slovo „uf“ (na radu mé gynekoložky a porodní asistentky).

Průběžně jsem si také v hlavě opakovala posilňující afirmace (věty, které mají povzbudit a utvrdit tělo v tom, co mu sugeruje mysl – v mém případě: „Nadechuji uvolnění a důvěru, vydechuji stres a napětí.“ a „Moje miminko ví.“). Představovala jsem si naše dítě, jak prochází porodními cestami a snažila jsem se vytvořit dceři co nejvíc prostoru.

Možná to všechno pro nezasvěcené pořád zní hodně zvláštně a těžko představitelně. Samé představy, dýchání, koncentrace a autosugesce – vlastně je to docela jednoduché. Vše je v hlavě. A moje mysl byla připravená. Sice jsem nezažila pravý hypnoporod, ale za celý den jsem neměla jediný negativní pocit. Jako prvorodička jsem rodila necelé čtyři hodiny po příjezdu do porodnice. Bez chemie. Bez nástřihu i jiných zásahů. Jemně a přirozeně. Přečtěte si o Veroničině porodu v článku Těhulka LIVE! Veronika (27): 29. 5. 2013 – nejkrásnější den v roce!

Chcete, abych na závěr napsala nějaké doporučení? Já ale nevím a nejsem si jistá, jestli je hypnoporod úplně pro každého. Snad tedy ať si každá čtenářka udělá vlastní názor sama.

Veronika Kvaková, naše Těhulka LIVE! Přečtěte si celý deníček jejího prvního těhotenství a šestinedělí.

Veronika také psala deníček malé Anitky. Přečtěte si její BLOG.