Boj o nedonošence: Nahradí inkubátor pytlíky?

V České republice je legislativní hranice životaschopnosti plodu stanovena porodní hmotností 500 g nebo 24. týdnem těhotenství. Ale i menší děti, pokud se narodí v dobrém stavu, mají šanci žít. Američtí vědci nyní hledají způsob, jak zachránit ještě více nedonošenců. Jejich šancí by mohl být systém, který nyní testují v laboratořích dětské nemocnice ve Philadelphii. Své první výsledky zveřejnili v odborném časopise Nature Communications.

Pytlík plný naděje

Osm jehňat se pod dohledem vědců narodilo císařským řezem ve stadiu odpovídajícím asi 23. až 24. týden těhotenství u lidí. Pupeční šňůru co nejrychleji zasvorkovali a pomocí kanyl ji napojili na stroj fungující jako umělá placenta. Předčasně narozená jehňata umístili do biovaku z polyetylenu, který imitoval dělohu. Vak byl naplněn uměle vytvořenou vodou, která se neustále obměňovala.

Největším problémem předčasně narozených dětí jsou nedovinuté plíce. Jsou menší a produkují méně surfaktantu, látky, která ve zralé plíci vystýlá plicní sklípky, pomáhá je udržet rozepjaté a tím výrazně usnadňuje dýchání. Donošené děti tuto látku už produkovat dokážou, ale v čím nižším týdnu přišlo dítě na svět, tím je produkce této látky nižší a musí se nedonošencům dodávat uměle.

„Plíce plodu v těle matky jsou totiž přizpůsobeny, aby fungovaly v tekutině,“ vysvětlil spoluautor studie Marcus Davey. „Napodobili jsme toto prostředí, dodávali jsme živiny a růstové faktory, tím jsme plicím a jiným orgánům umožnili jejich další vývoj,“ popsal Dawey vyvinutý systém. Uvnitř vaku je plně sterilní prostředí a to chrání plod před infekcemi. Po celou dobu vědci také sledovali další faktory jako třeba teplotu, lak a světelné podmínky.

Podívejte se na video, jak systém funguje:

Srdce jehňat neustále bilo a samostatně pumpovalo krev přes pupečník vně vaku do stroje, který nahrazoval placentu. V něm se krev před návratem do těla plodu okysličovala. Vědci ve své studii zdůraznili, že tento systém se musí obejít bez čerpadla, aby se snížilo poškození srdce přetlakem.

Osm jehňat se ve vaku vyvíjelo tři až čtyři týdny bez viditelných problémů. Vývoj zvířat ve vaku odpovídal jejich vývoji v děloze – otvírala oči, polykala plodovou vodu, narostla jim srst, střídala spánek s bdělostí. Zvířata po celou dobu vypadala, že se jim daří dobře. Závěrečné testy sice odhalily několik komplikací, ale nejedná se o těžké srdeční vady nebo poškození mozku.

Čtěte také:

• Nedonošené miminko: Kdy dožene předčasný start?
• Péče o nedonošence
• Nejhorší je začátek, říká maminka nedonošené Klárky

Vyšší šance na přežití nedonošenců

V nejbližší době ale vědci neplánují tento systém aplikovat u lidských nedonošenců. Lidské plody se přece jen v podobném vývojovém stadiu liší a systém musí být jejich vývoji přizpůsoben. Také lidský mozek se vyvíjí jinak. Velkou otázkou je také to, jak provést propojení mezi pupeční šňůrou a strojem, který by nahrazoval placentu.

Vedoucí výzkumu Alan Flake odhaduje, že to ještě bude trvat asi deset let, než budou nemocnice o nedonošence pečovat tímto způsobem, ale to pouze v případě, že úspěšné budou i další testy a nebudou proti ani bioetikové.

Trochu jiný inkubátor

Vědci se brání představě, že by nedonošenci v pytlích viseli v nemocnicích jen tak na zdi. Systém připodobňuje Flake k tradičnímu inkubátoru, který by v budoucnu dokonce mohl být vybaven i kamerou a existovala by dokonce možnost plodu zprostředkovat tlukot matčina srdce nebo i další šumy z okolí. Přirozené prostředí a propojení matky s miminkem totiž přispívá ke zdravému vývoji dítěte nejen v mateřském lůně, ale i po porodu.

Ač by se mohlo zdát, že tento vynález povede k posunutí hranice životaschopnosti plodu ještě do dřívějších týdnů, hlavní motivací vědců je zlepšit vývojové podmínky nedonošenců a co nejvíce omezit zdravotní komplikace, kterými předčasně narozené děti trpí často po celý život. Velkou motivací je i možné snížení nákladů zdravotních pojišťoven na péči o nedonošené děti.