Život v inkubátoru aneb první týdny nedonošených dětí

„Většina z nich potřebuje nějakou pomoc při dýchání, protože jejich plíce ještě nejsou dostatečně vyzrálé. Musí se i jiným způsobem krmit, ty nejmenší nemají zatím vyvinutý polykací reflex a proto jim musí být strava podávána hadičkou přímo do žaludku.

Ale tyto problémy jsou přechodné a všechny funkce postupně vyzrají. Většinu času ale prospí, protože musí hlavně růst a nejlépe rostou, když mají klid a spánek,“ říká MUDr. Dokoupilová.

Klárka dýchá už sama, přes malé nosní brýle se jí přivádí jen malé procento kyslíku.

Pokusit se udržet laktaci

Třetině maminek nezralých miminek se podaří udržet laktaci až do doby, kdy dítě může být přikládáno k prsu, někdy to může být i několik měsíců. Udržení laktace je pro maminky velmi náročné, musí pravidelně každé tři až čtyři hodiny mléko přes odsávačku odstříkávat, aby nahradily přirozené sání dítěte.

Někdy i přes sebevětší snahu se to nemusí podařit, a po několika týdnech se mléko začně prostě ztrácet. V tomto případě se potom těmto dětem podávají speciálně vyráběná umělá mléka pro nezralé děti.

„Do mateřského mléka se většině nezralých dětí dodává bílkovinný přídavek, aby jejich růst byl co nejlepší,“ vysvětluje MUDr. Dokoupilová.

Pro přežití nedonošených miminek je třeba hodně technického vybavení. Všechny jejich pohyby a funkce jsou monitorovány a při nejmenším problému se spustí alarm. Po porodu je pro nejmenší děti teplota uvnitř inkubátoru nastavena až na 39 ºC s vysokou vlhkostí až 80 %, to vše kvůli velmi slabé kůži těchto dětí.

Naše děti nejsou nemocné

Rodiče mají k dětem přístup 24 hodin denně, sedm dní v týdnu.

„My nepatříme mezi běžná oddělení intenzivní péče, naši pacienti většinou nejsou nemocní, jsou jen nezralí a křehcí. Když naše děti zvládnou období po porodu a ani pak neonemocní, nahrazuje jim v podstatě naše péče prostředí dělohy matky, musí jen dorůst a dozrát,“ usmívá se MUDr. Dokoupilová.

Cesta bude ještě dlouhá

Ročně oddělením projde na 250 dětí, z nichž 10 – 15 se nepodaří zachránit. Všichni na oddělení si uvědomují, jak křehká je hranice mezi životem a smrtí. Některá miminka jsou večer zdravá a ráno musí personál rodičům oznámit, že děťátko přes noc zemřelo. Nad všemi visí hrozba infekce.

„Celá tahle cesta je pro dítě strašně nepřirozená, se vším se musí podstatně rychleji vyrovnávat a poprat, a buď to zvládne, nebo ne. Jsme šťastní, jak se Klárce teď vede, ale nezapomínáme na to, že se kdykoliv může ještě něco přihodit. Strach, že o miminko přijdeme, je tu stále,“ říká maminka Lucie Stejskalová.

Hurá domů!

V neonatologii nikdy není nic striktně dáno a proto ani o odchodu dětí domů nerozhoduje žádná tabulka.

„Nejde jednoduše říct, ve kterém týdnu může děťátko domů, je to velmi individuální. V podstatě platí, že musí umět samo sát a polykat, mít stabilizované oční pozadí a nesmí mít poruchy dýchání. Většinou toho všeho děti dosáhnou kolem 36. týdne. Váží kolem 2000 gramů,“ informuje MUDr. Dokoupilová.

„Je to psychicky náročná práce, úspěch člověka vždycky nakopne dál, s neúspěchem se člověk musí naučit žít. Každého to bolí a každý má svůj způsob, jak se s ním vyrovnat. Ale musíme doufat, že příště budeme úspěšnější,“ komentuje statistiky ošetřených dětí lékařka.

Vzkaz ostatním maminkám nedonošených dětí

„Je těžké poradit ostatním maminkám, jak se s tím vyrovnat. Když vám jde o život, seberete všechnu sílu, abyste přežila. A když jde o život vašemu dítěti, najdete v sobě neuvěřitelnou zásobu energie, abyste mu byla schopna pomoci,“ usmívá se Lucie a hladí Klárku na své hrudi.

Fotografie v článku: Babyweb.cz