Bára ve 24. tt: Už je to uděláno, už je to hotovo

Foto z ateliéru rodinné fotografie Fotopromě.cz

Trápení se skvrnkou

Pro mě je to stále obrovský zázrak. I přestože bych Gustičku chtěla mít u sebe už teď, tak své touhy ještě schovám a počkám si na tu pravou chvíli, kdy k nám má přijít. Naštěstí nic nenasvědčuje tomu, že by to mělo být jinak. Jsem moc ráda, že se mohu i teď pyšnit bezproblémovým těhotenstvím. I když mě další týden čeká kontrolní ultrazvuk ohledně toho tělíska na srdíčku.

Snažila jsem se celý měsíc si nic nepřipouštět. I vzhledem k tomu, že ani nevím, co by to mělo znamenat, kdyby na srdíčku skvrna zůstala. Nicméně teď ke konci mě přepadaly dny, kdy to na mě padalo víc a říkala jsem si, co kdyby náhodou. Pamatuji si, když mi u Laury jeden lékař řekl někdy kolem 30. tt, že mám málo plodové vody. Bylo mi z toho hrozně. Přesně si tenkrát pamatuji, kde a jak jsem šla, nebyla jsem schopná myslet na nic jiného než na to, že Laurinka má nějaký problém. Na další kontrole mě moje paní doktorka uklidnila, ale i tak ten červík stále hlodal. Tudíž já stále věřím v to, že sednu na sedačku, paní doktorka přiloží ultrazvuk a žádný bílý flíček nikde vidět nebude.

Hlášení: Vše připraveno!

Pojďme ale k příjemnějšímu tématu a k velkým přípravám na příchod nového andílka. Nevím, čím to je, ale já už mám skoro všechno připraveno. Slyšela jsem spíše, že s prvním miminkem se většinou každá mamina připravuje s věcičkami, kočárkem, vše několik měsíců dopředu čisté, voňavé, postýlka postavená atd. a u druhého se už moc nestíhá, všechno na poslední chvíli, už to není takové to krásné, nové, neznámé. Je to krásné zase trochu jinak.

Musím říct, že já to mám zcela naopak. U Laurinky jsem nestíhala. Nějaké přípravy šly trochu mimo mě. Jelikož jsem až do měsíce před porodem řešila jen vlastní svatbu. Věci do porodnice jsem sháněla před porodem. A teď?

Mám připravené oblečky, plínky. Mám seznam posledních pár věciček, které musím doladit do dokonalosti. Skříň s věcmi je plná oblečků, po roce a půl mi manžel dodělal šuplíky na přebalovacím pultu, dokonce mám vyprané hračky, umytý a vyleštěný kočárek. O tom se Laurince mohlo jenom zdát. :- )

A teď jsem právě byla v drogerii a koukala jsem už na hygienu do porodnice, že bych si nakoupila. Pak jsem se tedy zastavila, že s tímto ještě opravdu počkám. Ale svrběly mě ruce. Užívám si to a vnímám, jak Gustičce toto příjemné a připravené tempo naprosto vyhovuje.

Konečně spolu : -)

V týdnu jsme dokonce měli i jedno odpoledne jen pro sebe s manželem. Nebo pro sebe, Gustička nás samozřejmě doprovázela, občas dávala najevo, že je tam stále s námi, abychom se věnovali i jí. Nicméně Laurinku jsme poslali, jak říká moje babička, na službu k mojí mamce a šli jsme si užít kino.

Bylo to podruhé od doby, co se Laurinka narodila, co jsme si s Lukym někam společně vyšli. Poprvé jí byl rok, teď rok a půl. A musím se pochválit, ani jednou jsem mamce nenapsala, jak jsou na tom a zvládla jsem to. I když manžel měl jednou potřebu mi telefon vzít z ruky a schovat ho, abych ho nehypnotizovala a rozepsanou zprávu, zda Laurinka spinká, smazal. Ona je ale zlatíčko, ani jednou nezaplakala a přivítala nás s otevřenou náručí.

Čtěte také:

• Kolik ultrazvukových vyšetření vás čeká v těhotenství?
• Jak si v těhotenství „přičarovat“ lepší spaní
• Jste těhotná a špatně spíte? Po vhodné relaxaci usnete

Těhotenské trable

Gustička mi denně v plné síle dává najevo, jak sílí a roste. Už jsou to takové ty pohyby, kdy se mi v jednu chvíli vyboulí bříško na dvou místech daleko od sebe. Vždycky se směju a přemýšlím, že na jedné straně je to nožička a na druhé ručička. A jak moc už je veliká.

Tuhle v noci mi dávala zabrat víc než obvykle. V půl čtvrté ráno se rozhodla vzbudit s maximální dávkou energie a řádila. Až jsem si říkala, že to snad není možné, nebo jestli jsem jí něco nepřilehla. Normálně jsem kvůli tomu hodinu nemohla spát, jak se ve mně vrtěla. Kopala, pak se vrtala, ryla, no ohromná zábava. : -)

Celkově musím říct, že noci jsou zcela odlišné než s Laurinkou. Již pravidelně mě začíná pálit žáha, jakmile si lehnu. Než jdu spát, tak jdu samozřejmě ještě na záchod, pak si vyčistím zuby a zalezu do postele, v tu chvíli je můj močový měchýř opět plný a vyžaduje vyprázdnění. No hrůza. Dřív mě to potkalo opravdu až ke konci, ale teď téměř od začátku.

Spaní je taktéž náročné. Moc nevím, jak se uvelebit. Nejraději bych spala na zádech, ale už se mi hůře dýchá. Po chvíli cítím, jak mi to nedělá dobře a nutí mě to měnit polohu. Jeden bok, druhý bok. Stále se točím, převaluji a nemohu najít tu správnou pozici. Do toho ne příliš kvalitního spánku začne vedle mě řezat motorová pila a k tomu se Laurinka rozhodne, že moje hlava je ideální jako její polštář na spaní. Takže moje nejčastější poloha je na neurčité straně boku utlačovaná Laurinkou, která mi boří hlavu do polštáře a za doprovodu neutichajícího chrapotu mého něžného a milovaného manžela.

Radosti s krtečkem

Jsem zvědavá, zda opravu funguje to, že když je miminko z bříška na něco zvyklé, tak to pak vyhledává, i když už je na světě. Laurinka totiž objevila tu nejkrásnější dětskou postavičku. Krtečka. Už předtím jsme jí pořídili toho velikého a malého do nemocnice, ale teď jevila čím dál tím větší zájem o knížky s krtkem a jakékoli další předměty, kde je zobrazený.

Zkusila jsem ji teda pustit pohádku. No a jelikož jsme měla v zásobě jen čtyři, které jsem znala už doslova, tak tatínek pořídil asi šest DVD s krtečkem. Je fascinující, jak někdo dokáže vymyslet něco tak úžasného, jako je krteček, který vzbuzuje v dětech už po několik let neskutečnou touhu ho mít a usínat s ním, krmit a chovat ho a dívat se na něho atd.

Já osobně měla krtečka v pokoji vystaveného ještě nedávno. Přijde mi, že má v sobě tak krásnou pozitivní energii. A nyní jsem se vrátila do dětství. Znala jsem skoro každý díl, který jsme Laurince pustili. Ona hltala každé slovo. A teď to vypadá tak, že jakmile se vzbudí, převleče se z pyžámka, utíká k televizi, ukazuje a křičí: „KKA“. Poprvé mi trochu trvalo, než jsem pochopila, co tím myslí, ale pak mi to došlo. KKA je krtka. V překladu tedy: „Maminko, pusť mi krtka.“ Já jsem si zapsala další naučené slovo, které je nyní na denním pořádku, a to hned několikrát. Takže krtek je u nás aktuálně číslo jedna a já mám takové tušení, že už i Gustička začíná vnímat a poslouchat každý díl a stane se z ní stejná „krtkofilka“, jako je Laurinka.

Držte nám palečky na příští ultrazvuk. Věřím, že vše dopadne tak, jak má, a já vám na příště připravím jen samé dobré zprávy. Dost možná už dostanu termín i na vyšetření těhotenské cukrovky, což je pro mě hrozná představa, že se na sladké pár hodin budu moct jenom dívat z dálky. Ale určitě to zvládneme jako všechno. Gustička mi se vším moc pomáhá a je to moje energie do dalších dnů.

Přeji Vám krásné poslední dubnové dny plné úsměvů.

Bára

Bára právě prožívá 24. týden těhotenství. Vy také? Chcete vědět, co se v tomto týdnu děje s vaším tělem?