Začínáme s příkrmy a rovnou s omáčkou po burgundsku

MIMI LIVE! NIKOLKA Názory na to, kdy začít s příkrmy, se různí. Dlouho jsem řešila, kdy a čím začít. Nakonec mi Nikolka začala sahat do jídla, tak jsme začali zkoušet. Chtěla jsem jít cestou nejmenšího zla, tak jsem jí začala dávat mateřské mléko mírně zahuštěné rýžovou krupičkou.

Foto z ateliéru rodinné fotografie Fotopromě.cz

Taková kaše se zdála jako dobrá volba, ale odstříkat dostatečné množství mléka byl problém. Nakonec jsem to po pár dnech vzdala a přešla na mrkvičku. Bohužel jsem si vybrala špatné období. Nikolka se současně s tím naučila prskat. Od mrkve tedy bylo všechno včetně nábytku a třeba elektroniky. Piškotě se muselo naučit papat a já krmit. 🙂 Vím, že buď vyhraju já, nebo miminko, ale nutit ji se mi úplně nechtělo. A překvapivě jsem nemusela. Stačilo vytrvat.

Po týdnu kousání a cucání lžičky začala sama otevírat pusinku a pořádně papat. Snědla by toho možná víc, ale pořád chci ještě kojit, takže zatím baští jen mrkev a brambor. Ne že by mě to nějak trápilo, ale příkrmy ve skleničce jí chutnají víc než moje mrkev s bramborem.

Pracovní oběd a jídlo i pro Nikýska

Naposledy jsem na pracovním obědě byla asi před dvěma měsíci. Niky na mě v pohodě ležela a prohlížela si okolí. Maximálně si žužlala prstíky, ale to bylo všechno. Teď už to bylo jiné. Sápala se mi po všem od pití přes polévku až po hlavní chod. Vzhledem k tomu, že hrozně slintá, tak jsem se jen natáhla do tašky pro plínku na utření pusinky. No a při té chvíli nepozornosti si Niky plácla ručičkou do mého talíře a šup s ručičkou do pusinky a pak hned otřít do kalhot. Takže měla k obědu burgundskou omáčku. Samozřejmě jí to přišlo děsně vtipné a začala se smát nahlas.

Zapatlanou jsem ji začala otírat, jen jsem položila ubrousek, v domnění, že je dostatečně daleko od nenechavých pacek, ale ouha, ubrousek měla najednou v ruce a snažila se ho nacpat do pusy. Když jsem všechno odklidila skoro do poloviny stolu, začala tahat ubrus. Pochopitelně jsem s sebou měla pro ni hračku, ale o tu neměla nejmenší zájem. Šila sebou o sto šest a nejraději by se sápala po všem, co viděla.

Čtěte také:

Už jsem nevěděla, co s ní, takže po odklizení talířů šla na stůl na bříško. Pochopitelně na naši vlastní a čistou podložku. No byla to atrakce hlavně pro personál restaurace. Pak se Niky rozhodla, že přeci taky musí papat. Nakojila jsem ji, a když jsem ji dávala odříhnout, všimla jsem si, že za mnou sedí nějací byznysmeni na pracovním obědě. Niky si strčila prsty do pusinky a začala jim do toho povídat. Já se mohla potrhat smíchy, ale oni teda zrovna nadšení nebyli. Manželovi jsem to doma vyprávěla, ale je to jiné, než když to člověk zažije sám.

O víkendu choval malou a já mu dala misku s míchanými vajíčky a chlebem, jen se otočil na druhou stranu a Niky už měla v ruce jeho chleba. Už nám tedy začíná období: Nesmíš, nesahej na to, to se nepapá… Ale pořád je to legrace a užíváme si to. Jen člověk musí být čím dál tím pozornější.