V popředí

Foto z ateliéru Fotopromě.cz

A z mojí slovní zásoby mám jasný dojem – ta na mateřské klesá. Převážně citoslovečná mluva s batolaty převálcovala to mé druhé já – psavce a snad upovídané ženské. Luštění křížovek, čtení ani tvorba e-learningu nestačí a těžko někdy hledám výrazy, které potřebuji pro rozhovory s přáteli nebo kolegy. Těžko hledám slova pro moje myšlenky, jež mi jdou hlavou během blogování nebo psaní dopisů. Ano, ráda píši dopisy na papír a posílám je poštou – trénink z lázní, který se mi hodí teď, když mi kamarádka zmizela na pár let v Kodani.

Na fakultě nám – budoucím češtinářům – vysvětlovali, s jak různou slovní zásobou dětí a studentů se budeme setkávat a jak s různou úrovní pracovat, taky co ji ovlivňuje, jak ji zvyšovat apod. Prošli jsme průpravou fonetiky, která mě hodně bavila (tak jsem si u státnice přála vytáhnout si otázku na fonační ústrojí, až jsem si ji nevytáhla). Občas jsem přemýšlela nad tím, jak moje dítě jednou bude šišlat. A je to tu – Tomášek má prozatím nádherný lambdacismus – tedy nikoliv poruchu výslovnosti, ale zatím neumí vyslovit L. Místo něj říká něco mezi U a V a vždycky v tom místě musí klesnout hlasem – no roztomilost sama. Protože jsem to u něj pravděpodobně přehnala s motivací k mluvení, celkem dlouho nemluvil, resp. mluvil neochotně. Možná jsem ho přesytila čtením, únavnými otázkami a vybízením k mluvě.

Taky jsme jako rodiče udělali chybu při podpoře mluvení – nesjednotili jsme se v pojmenovávání některých předmětů nebo jevů – jeden říkal pes, druhý hafík apod. A možná jsem jako žena nezavřipusa mého chlapečka vyděsila, že by toho měl za den tolik namluvit jako já. Motivovala ho až jeho čerstvě narozená sestra, které chodil hlásit do košíku nebo postýlky nějaké jejich tajnosti. A ji v mluvení teď motivuje zase Tomáš a já k tomu už nepřistupuji zdaleka tak vědecky nebo češtinářsky a nemám pocit, že bych měla zkusit všechno, co mi bylo dáno jako teoretická příprava ve škole. A výsledek se dostavuje – Kačenka je šikovná na mluvení. Vyslovuje pečlivě, dost hlasitě a všechno nejméně 3x, ale i 10x po sobě, jak se musí prosadit před bráchou, aby ji začal vnímat.

Používá ale jen jedno univerzální oslovení: „mamí“ a patří skutečně kdekomu. Jen ona sama a její brácha jsou „mimí“. Dokáže si říci o „pitý“, „ham“, že chce „hají“ atp., zkrátka používá hodně citoslovcí, to je jasné. Od jednoho roku nás ale atakuje otázkami „co je?“, ukazuje si, my vysvětlujeme a ji to baví. Mě zase baví její intonace – je taková, že máte chuť si u ní zatancovat. Umí citoslovci pojmenovat 4 zvířátka, pojmenovat pár hraček a nově je pyšná na skutečnost, že si umí říci o kojení výrazem „prta prta“ nebo spíš „plta plta“, i když budoucí čisté r už celkem pěkně rotuje.

Prta prta, to je hlavní téma poslední doby. Z několika důvodů. Začala jsem jako vždy „včas“ řešit svoje večerní šaty na vyvrcholení mé vždy asi čtyřměsíční práce na přípravě maturitního plesu naší školy. Počtvrté v řadě jdu plesat s mezipostavou či jak jinak nazvat současný stav. Jednou jsem byla na začátku 4. měsíce těhotenství s Tomáškem, podruhé jsem kojila syna a už jsem byla těhotná s dcerou (ale to jsem ještě nevěděla). Taky možná proto na míru ušité šaty (a na zkouškách dokonale padnoucí šaty) nakonec úplně nesedly – měla jsem jakoby oteklý hrudník, čímž nemyslím jenom prsa – jejich stav jsem přikládala neproběhlému kojení a zmizela jsem v zákulisí s odsávačkou a poté se vydala domů.

Čtěte také:

• Dieta po porodu
• Mluvení je dřina – motivujte své dítě!
• Dudlík neprávem zatracovaný 

Vloni jsem byla poměrně krátce po porodu a zase kojicí, takže jsem měla takové volné nebo polotěhotenské nebo pocísařové šaty – taky na míru. Nechci si brát druhý rok po sobě ty samé, už proto, že se jeden student domníval, že jsem těhotná a pustil mě ve frontě na baru před sebe, abych si mohla rychleji srknout svého džusu. Takže jsem si byla dost jistá, že si vezmu ty, ve kterých jsem byla plesat krátce těhotná s Kačenkou v jejich možné druhé verzi bez přídavné sukně. Byla jsem si jistá, že se do nich krásně dostanu, když teď jenom kojím a rozhodně můj hrudník nekypí tak jako po cestě z porodnice. Jenže na šatech chybí tři centimetry ani ne tak vyloženě přes prsa, spíš jako přes celý hrudní koš. A moje kamarádka-švadlena pravila něco jako: „Co se divíš, po dvou dětech? Přemodelovala se ti postava.“ Fakt to je. Na váhu mi do předdětné váhy chybí tři kila a postava se mi úplně jinak přeskládala. Velice snadno tvoří svaly na stehnech (a to jsem chodila na spinning i před dětmi) a taky celkem na pažích – asi od vzpírání s dětmi a díky dvojkočáru. Rozhodně nemůžu říci, že bych měla takové ty povolené ruce, kterých si všimnete, třeba když někdo věší prádlo.

Zato rozhodně můžu říci, že mám povolené břicho a zbytek těla asi taky. Nehodlám se tím stresovat, cvičím, stravuji se jako kojící žena a zbytek řeším se švadlenou. Takže opět budou nové šaty a možná zase na nějakou dočasnou míru. Příští rok už bude stát za úvahu zřízení malé půjčovny, možná. Prta prta a můj hrudní koš se snad podaří na tu velkou událost snad nějak elegantně odít.

Moje holčička ta svá vidí ale jinak – všimla jsem si, že svoje prsa poslední dobou zkoumá a rozlouskla to teprve včera. Ty moje jsou: „pitý“ neboli pití a ty její jsou „bebí“. Jelikož batole není biologicky vzato žena, pak asi nemůžeme pracovat s pojmem ženství a tak dále, ale trochu mě mrzelo, co si myslí – takže další dvě jizvičky po očkování proti TBC?

Tomáš samozřejmě umí říci „prso“ a při každém Káčině kňournutí mě cepuje: „prso Kačence“. A já poslouchám svého syna snad víc než on mě. Co začal hlídat, zda jeho sestru poctivě kojím, zase se dojímám nad jejich sourozenectvím. Jistěže se občas přetahují o pastelky a Tomáš šílí, když mu chce malá kousat do voskovek, ale dohromady se mi to jejich pouto zdá pevné a zároveň neškrtící. A tak, když víte, co je v popředí našeho zájmu, se snad mohu pro dnešek rozloučit.

Jen ještě malý dodatek – moje mizející slovní zásoba mě přinutila vytáhnout z knihovny slovník synonym a hledat synonyma k prsu. Vedle moc pěkných výrazů typu dudy a melouny to popředí tak krásně zasvítilo!

Mějte pěkné dny

Kateřina