Třeskuté jaro

Foto z ateliéru rodinné fotografie Fotopromě.cz

Kromě odrážedla s brzdou (po bráchovi) mám konečně i tu dlouho slibovanou helmu (taky po bráchovi). Honzík dostal totiž nové kolo a k němu i novou helmu, a tak věci po něm putovaly ke mně. Brácha se tedy zatím víc bojí, než jezdí, ale já mu věřím, nakonec to dá. Možná mu to bude ještě chvíli trvat, on je ve všem „takovej váhavej střelec“, ale nakonec se to naučí. Pro mě je každopádně větší odrážedlo, cyklistická helma a jarní počasí skvělá kombinace.

Buď trénujeme u babičky a dědy na zahradě nebo při procházkách po okolí, nebo u nás v Praze za domem. Do ostrého provozu si s námi máma zatím ještě netroufla, aspoň tedy ne s oběma. Loni jezdil Honzík do školky na odrážedle celkem běžně (to jsem se ještě vozil v kočárku nebo nosil v manduce), ale letošní premiéra se ještě nekonala. S tím kolem to vyjde možná až v novém školním roce. No uvidíme.

Na jarním počasí mě baví ještě jedna super úžasná věc: mnohem míň oblečení. To byste neřekli, jak je člověk v tom zimním vlastně neforemný a nepohyblivý! A to jsme prakticky celou zimu s bráchou odběhali každý v jedněch softshellkách, oteplovačky jsme měli snad dvakrát jen v těch největších mrazech. Ale i tak, prostě víc vrstev, silnější bunda, rukavice, nákrčník, pořádná čepice… a člověk váží pomalu dvojnásobek. Má to teda nesporné výhody při zakopávání a padání, ale co je to pár rozbitých kolen nebo škrábanců. 😉

Čtěte také: 

• Chcete sebevědomé a šikovné dítě? Čtěte mu!
• Děti a láska k přírodě: tipy na hry v plískanici i vedru
• Hurá! Vyrážíme na kola

Daleko lepší je, když můžete mnohem rychleji zdrhat, kličkovat a manévrovat. A není v tom takové vedro. A čůrání venku netrvá i se svlékáním a oblékáním deset minut! Dneska jsem si to mohl vyzkoušet i z tramvaje. Tady aby nedošlo k nějaké mýlce, nečůral jsem za jízdy z tramvaje. Takový rošťárny nedělám (ale když o tom tak přemýšlím… asi by to byla švanda! 🙂 ) To jen cestou tramvají jsem potřeboval čůrat, a tak jsme s mámou vystoupili, vyčůrali, nastoupili do další tramky a jelo se dál. V zimě byly takovéhle pauzy fakt jen v extrémních případech.

Pokud bude pršet jako třeba dnes, užiju si zase svoje nejoblíbenější čvachtání v kalužích. Miluju to! Máma se naštěstí vytrénovala už s bráchou, takže pro mě má dostatek gumového oblečení (i na prostřídání, když – třeba jako dneska – upadnu celej do bláta a máme pak ještě někam jet), a mým kalužovým radovánkám nic nebrání. Vždycky mámě hlásím, že jsem její čvachtálek. Nejvíc nejlepší jsou hluboký louže, do kterých zahučím tak, že mi do bot teče vrchem. Nechápu, že to mámu vždycky tak nadzvedne. Mokrý ponožky i moje nohy přeci zase uschnou, ne?

Tak si užívejte za každýho počasí!
Váš čvachtálek Filípek

 Jak to vidí máma

Jaro je tu a já úplně cítím, jak s každým dnem pookřávám. Celý minulý týden, kdy tak krásně hřálo a svítilo sluníčko, jsem si náramně užívala. Kluci taky. K babičce a dědovi jsme vyrazili v pátek vlakem, konečně tedy došlo na splnění už podzimního slibu, že někdy pojedeme vláčkem. Tatínkovi jsme dopřáli jeden klidný večer o samotě a hlavně jedno sobotní ráno bez nuceného budíčku, a sami získali zahradní náskok o dobrého půl dne. Maličko se nám to vymstilo, Filípek si na sluníčku trošku přismahnul ouška. Zjevně mu to ale nijak nevadilo, to spíš já jsem se bála, aby ho to nebolelo. Pod dojmem všech outdoorových aktivit si toho ale nejspíš vůbec nevšiml.

V pátek jsme navíc kromě cestovatelského zážitku žili i kulturně. Možná jste taky zaznamenali, že se ve veřejných knihovnách po celé republice konala Noc s Andersenem. Naše babička dělá knihovnici v malé vesnické knihovně na České Sibiři, a tak bylo více než jasné, že u toho náš knihomol Honzík nemůže chybět. V podmínkách maličké knihovny sice nebylo možné realizovat přespání dětí v knihovně, jak bývá obvyklé ve větších městských knihovnách, ale zhruba dvouhodinový program navštívilo asi 17 dětí – to je ve vesnici s necelými 300 obyvateli opravdu hodně. A troufám si říct, že si to všichni účastníci (včetně obou našich kluků, protože Filípek se také chtěl přidat) parádně užili. Závěrem děti v doprovodu obou knihovnic a několika maminek navštívili ještě pastvinu místního farmáře, zájemci si mohli pochovat a pohladit ochočená jehňata a krávu Jitku (opravdu se tak jmenuje :-D), zamávat zapadajícímu slunci a s rozsvícenými lampionky vyrazit k domovu. Myslím, že takovou Noc s Andersenem nikde jinde neměli.

Příští výjezd na venkov nás čeká až na Velikonoce, ale už teď se všichni moc těšíme!
Užijte si svátky jara podle svých představ a po Velikonocích zase na napsanou!

Jarka