Průjem jako prázdninový dárek

Foto z ateliéru rodinné fotografie Fotopromě.cz

Měli jsme jet k našim a na rodinnou svatbu. Nikolce vůbec nic nebylo, tak jsem byla ráda, že virózu, nebo co to bylo, ode mě nechytla. Jenže to jsem se přepočítala. Cestou nám začala v autě zvracet. Už párkrát v autě zvracela, ale to jsem připisovala tomu, že se asi hodně najedla nebo se jí prostě dělá v autě špatně. Jenže teď to bylo jiné.

Poprvé, když se pozvracela, tak jsme zastavili, převlékli ji a ona okamžitě začala usínat. Tak jsme jeli dál. Asi po 20 kilometrech začala zvracet znovu. Problinkala nám takhle půlku cesty. Samozřejmě jsem s ní seděla vzadu a snažila se jí uspat, případně předklonit, když jí bylo nejhůř. Přijeli jsme k mým rodičům a vyskočila jí trochu teplota. Zvracení ustalo, takže do postele a spát. Usnula okamžitě a v noci se vzbudila jen jednou na jídlo. Dopoledne přišlo na řadu velké rozhodování, jestli na svatbu jedeme nebo ne. Nakonec Niky klasicky dračila, tak jsme jeli s tím, že případně svatbu odsvědčím a jedeme domů. Nikolce bylo dobře. Cestu v autě prospala a byla celkem v pohodě.

Na svatebním obřadu mohla Niky z fleku zastoupit oddávající i reprodukovanou hudbu. Když přicházela nevěsta, Nikolka dělala „la, la, la“ a tleskala. Při obřadu pak žvatlala a povídala tak, že oddávající nebyla slyšet. Manžel s ní nakonec musel odejít za dveře, nebo by se snoubenci ani nevzali. Takže se zdálo, že je všechno v pořádku. Vyrazili jsme tedy na oběd. Raději jsem šla pěšky a dala ji do kočárku v domnění, že bude spinkat. Ale cestou bylo moc pejsků, takže o spaní jsem si mohla nechat jen zdát. Jen papat Nikolka skoro nechtěla. Párkrát jsem jí nakojila, ale nechtěla ani oběd, kaši, křupku, rohlík, prostě nic. Dostala jsem do ní jen trochu kaše.

Čtěte také:

• Miminko blinká. Kdy jít k lékaři?
• Šikovný poradce: domácí CRP test
• Miminko úplně hoří! Co teď?

Když jsme všechno pobalili a odjížděli ze svatebního veselí, Nikolka jim to tam ohodila. No prostě, co by to bylo za svatbu, kdyby se někdo nepozvracel. Nemusela to ale chudinka vzít na sebe. Poblinkala se a zase začala usínat. Nevěděla jsem, jestli jet domů, nebo na pohotovost. Asi by se mi ale vysmáli, kdybych tam přijela s dítětem, které jen jednou zvracelo. Doma už byla zase v pohodě, měla jen lehce zvýšenou teplotu. Usnula až někdy v deset a cestovala po posteli jak Hanzelka po světě. Vždycky kousek popoleze, pak sebou plácne a spí dál. Za chvíli zase. Doma už ji zase dáváme kvůli tomu do postýlky. Navíc nám z postele doma i umí zdrhnout. Jednou jsem jen ráno ještě přivřela oči, Niky ležela vedle mě a po chvilce slyším jen „ťap, ťap“, Niky slezla z postele a už lezla za tatínkem do koupelny.

Zpět k naší viróze. Nikolka spala celkem dobře. Ráno ale měla pro změnu průjem jako hrom. Vyhnali jsme tedy tatínka do lékárny pro hromadu osvědčených léků z internetu. Nakonec jsme jí nic nedali a pomohly ovesné vločky. Jenže když už jsem si říkala, že by mohlo být lépe, tak průjem neustával a naši střevní virózu chytli moji rodiče. Nikolku pořád přebaluju, sprchuju a honím ji po bytě, abych ji oblékla. Naštěstí není nijak přešlá a celkem dračí, jenže jít s ní ven nemůžu. No, nemáme my to krásné prázdniny? Ať jsou vaše letní dny lepší než ty naše.

Monča a Niky