A nebudu spát a nebudu

MIMI LIVE! NIKOLKA Nikolka je hodné miminko. Ale absolutně nespací. Čumákuje do naprostého vyčerpání a pak šíleně unavená brečí, že chce spát. Byla jsem nadšená, když se začala celkem brzo přetáčet. Teď ji ale uložím, přikryju, zazpívám, najednou hodí zadečkem a už na mě kulí očka.

Foto z ateliéru rodinné fotografie Fotopromě.cz

Prostě je to totální nespavec. Přes den toho naspí všeho všudy dohromady dvě hodiny maximálně. Nejlépe po půl hodinkách. Ať už ji mám v šátku, v nosítku, v posteli, v postýlce, v kočárku… Většinou spí prostě jen 30 minut. V noci se pak budí po dvou hodinách. Navíc nejraději chodí spát hodně brzo a ve čtyři ráno se přetočí na bříško a koukne na mě s výrazem: Pojď si hrát, mámo. Pak mě stojí hodně sil, přemluvit ji, že má ještě aspoň do šesti spinkat.

Nejdřív koupat, pak papat. Nebo obráceně?

S večerem se pojí i další oblíbená Piškotí zábava. Papání kaše. Naše malá už by se asi nejraději krmila sama, a to plnými hrstmi. Samozřejmě si pak opatlané ručičky nezapomene otřít do vlásků. Tuhle jsem ji vykoupala, oblékla do pyžamka (což je teď taky slušná bojovka) a dala papat. Zamatlala se tak, že jsem ji musela znovu celou umýt a převléknout do jiného nočního outfitu. Takže nevím, jak tomu předejít. Bojím se, že když ji dám nejdřív papat a pak ji vykoupu, tak se mi třeba poblinká ve vaně, což bych nerada. Stejně tak jako když jsme nedávno šly k doktorce na očkování.

Malá měla k obědu bataty s krůtím masem, sice jí to strašně chutnalo, ale neopomněla mi ukrást lžičku, její obsah na sebe obrátit, rozpatlat a udělat si oranžovou image. Nikolku jsem stihla umýt jen zběžně, musely jsme k doktorce. Naštěstí se mi bataty celkem povedly v rychlosti vyčesat, obličejík opláchnout a oblečení převléknout. I tak mi přišlo, že má tvářičky trochu do oranžova. 🙂 Samozřejmě neměla.

Čtěte také:

Jak už jsem psala, obléknou tu naši malou čertici je fakt teď nadlidský výkon. Jak ji položím na přebalovák, šup a je na bříšku. U toho mi vše bere, zahazuje nebo strká do pusinky. Už trochu péruje na kolínkách, takže pak jde na kolena a snaží se nekontrolovaně vystřelit dopředu. Nedávno jsem ji přebalovala a oblékala do pyžamka. Musela jsem ji mít na zádech, protože zapínání oblečku bylo na bříšku. Spustila takový řev, až manžel přišel a ptal se, co se děje, jestli jí něco není. Co nejrychleji jsem ji oblékla, dovolila jí se přetočit a okamžitě byl klid. Koukala z okna a byla nadmíru spokojená.

V šátku se dokonce naučila koukat mi přes rameno, co je za námi. Zapře se o mě kolínky, opře se o ruce a zvedne se tak, že vidí za mě. No, a to ještě plno věcí neumí. Myslím, že se máme s naším malým zlatíčkem ještě na co těšit. Ale stejně je naprosto úžasná. 🙂