Osmý a devátý měsíc života
POHYBOVÝ VÝVOJ V době bdění se dětem v tomto věku již ležení na zádíčkách moc nezamlouvá. Omezuje je ve hře a v prozkoumávání okolního světa, a proto se otáčejí raději na bříško. A
Zdroj: Shutterstock.com
když je to na bříšku přestane bavit nebo se unaví, nemusejí hned volat o pomoc, že chtějí změnit polohu. Zvládají se obvykle již samy plynule přetáčet zpět na záda. V tomto věku už by poloha na čtyřech neměla být pro děti velkým problémem.
Pro některé děti je to však stále obtížné, a tak se raději plazí po bříšku. Jiné děti se začnou vytahovat rovnou do stoje a na kolínka se jim moc nechce. Pokuste se přesto své dítě motivovat k lezení po čtyřech. Z této polohy se děti naučí dobře samostatně posazovat a vstávat, zvládnou i koordinačně náročnou motorickou dovednost, která může ovlivňovat jejich další motorický vývoj.
Když to děti nedokážou v tomto věkovém období, nezoufejte, naučí se lézt o něco později.
Řekli jsme si také, že děti rády hopsají na klíně, tím více to platí nyní. Pozor však na hopsadla! Rodiče je dětem pořizují, protože jsou v nich spokojené. Pro zdravý vývoj dítěte to však rozhodně není vhodné. Důležité je naopak dopřát dítěti hodně spontánního pohybu ve volném prostoru.
Řada dětí ve věku 9 měsíců se například chytne nábytku, aby se již samy vytáhly do stoje. Při těchto počátcích stoupání by neměly mít děti hned bačkůrky nebo botičky. Zdravé je nechat je bosé nebo v ponožkách, aby se naučily správně našlapovat a došlapovat až na patičky.
Pokud děti lezou po kolínkách, nebývá pro ně těžké se z kolínek dostat do sedu. Správný sed by měl být s rovnými zádíčky. Některé děti rády sedí na patách či v tzv. překážkovém sedu, kdy je jedna noha natažená vpřed a druhá je skrčená.
Děti, které sedí tak, že mají zadeček na zemi mezi skrčenýma nožkama, čili nesedí na patičkách, ale na zemi mezi patičkami, mívají obvykle povolené svalstvo a zádíčka se jim kulatí.
Při preventivní prohlídce v 8 měsících by dítě mělo zvládat přetáčení ze zad na bříško a obráceně a mělo by umět sedět. Důležitou aktivitou, kterou lékař hodnotí je i začátek plazení a lezení.
VÝVOJ POHYBŮ RUČEK A PRSTŮ
Děti v 8. a 9. měsíci již uchopují předměty většinou zcela bez potíží v různých polohách – vleže na zádech nebo na bříšku, na kolínkách a některé i ve stoje nebo v samostatném sedu. Pohyb paží je již dobře cílený a úchop je prováděn, alespoň částečně, s opozicí palečku oproti ostatním prstům.
Převládá jednostranné sahání, to znamená, že děti uchopují spíše jen jednou ručkou, přičemž obvykle střídají pravou a levou. Nebývá také pro ně těžké držet v každé ruce jiný předmět. Některým dětem se může podařit ťukat drženými předměty o sebe. Jindy se zase snaží pobrat všechno, co vidí, i když už mají ručičky plné.
V tomto děti milují nejen uchopovat věci, ale také je házet a sledovat dráhu jejich letu.
Vedle pohybové koordinace paží pod zrakovou kontrolou se dále zlepšuje šikovnost dětských prstíků. Je proto dobré nabízet dětem k uchopování i drobné předměty. Děti se nyní začínají zajímat o drobnosti a různé detaily.
Stále musíme mít na paměti, že děti prozkoumávají věci nejen očima a ručkama, ale také ústy. Proto pozor, aby se nic nestalo a dítě nespolklo něco nevhodného.
ROZUMOVÝ VÝVOJ
Dalo by se říci, že pro toto věkové období je typické další hlubší poznávání a uvědomování si trvalosti věcí a osob. Řekli jsme si, že kolem 7. měsíce si začínají naši malí uvědomovat existenci objektu, i když ho nevidí. Nejprve jen sledují místo, kde předmět zmizel, a chvíli čekají, zda se opět neobjeví.
Posléze zkoušejí předmět sami nalézt například tím, že odkrývají plenku, pod níž se rýsuje tvar schovaného předmětu, který volíme zpočátku větší, aby i jeho obrys byl nápadnější.
Dítě si uvědomuje nejen to, že objekt existuje, i když ho nevidí, ale i to, že má stálý neměnný tvar, a to i tehdy, když daný předmět vidí z různých stran. Postupně se naučí, že do určité míry odlišné vjemy patří vlastně témuž předmětu. Mluvíme o vnímání konstantnosti tvarů, z nichž děti v raném věku nejdříve zvládnou zcela pravidelné tvary, jako je koule a kostka.
Podobné je to i s vnímáním velikosti, která se ve skutečnosti nemění, ač je objekt vzdálen od dítěte různě. Pochopení konstantnosti tvaru a velikosti umožňuje dětem stále detailněji rozeznávat známé věci a osoby od neznámých.
Dítě také čím dál lépe vnímá sebe samo. Dříve si uvědomovalo, že svou aktivitou něco způsobilo, že jeho činnost měla nějakou odezvu. Dělo se to však spíš náhodně a dodatečně. Nyní si děti dokážou předem stanovit určitý cíl a pak hledají a zkoušejí, jak tohoto cíle dosáhnout, řeší již tedy určité rébusy. Jsou také schopné více spojovat to, co vidí, s tím, co samy dělají, což jim umožňuje učit se novým věcem pomocí nápodoby.
Ponechat očkování na rozhodnutí rodičů
VÝVOJ ŘEČI
Postupně můžeme stále zřetelněji rozlišovat mezi porozuměním řeči a vlastní aktivní řečí dítěte. Schopnost porozumět řeči se objevuje dříve, než dítě vysloví první slůvko. Bývá to patrné právě kolem 8. a 9. měsíce, kdy naši potomci začnou reagovat na některá slova a výzvy, jako například na své jméno nebo na slůvko „ne“ atd.
Již jsme se zmínili, že děti kolem 7. měsíce začínají žvatlat nějakou tu slabiku, i když nemusí být zprvu zcela zřetelná. Nyní, v 8. až 9. měsíci, se obvykle daří již vyslovit alespoň jednu slabiku poměrně jasně. Objevuje se také vyslovování stejné slabiky několikrát za sebou, jako například „ta-ta-ta-ta-ta-ta“. Taková artikulace proudu slabik je již dosti obtížná.
Předpokládá nejen dostatečně zralou motorickou aktivitu mluvidel, ale i vytvoření koordinace mezi ní a dýcháním. Vyslovení jen zdvojené slabiky, například „ta-ta“, je těžší a přichází obvykle později.
Čtěte dále:
SOCIÁLNÍ A CITOVÝ VÝVOJ
Mezi 6–7 měsícem je období, kdy se začíná budovat trvalý citový vztah k nejbližší osobě, kterou bývá obvykle matka. V 8. a 9. měsíci se tento vztah dále prohlubuje a strach z cizích lidí a úzkost při odloučení od maminky bývají nyní zřetelnější, jak díky postupujícím rozumovým schopnostem, tak díky citovému rozvoji.
Některé děti mohou být nyní plačtivější a častěji se dovolávat přítomnosti maminky. Uvědomují si nyní stále zřetelněji i svou vlastní existenci, kterou dříve vnímaly jako nerozdělený celek spolu s existencí matky. Jsou to pro ně nové citové a sociální zážitky, s nimiž se musejí vyrovnávat.
Některé děti se s těmito novými poznatky vyrovnávají hůře a bojí se odloučení od matky. Maminky takových dětí si pak stěžují, že si nemohou ani odběhnout do koupelny nebo na záchod. Může se stát, že i ke známým lidem, jako jsou například babička nebo dědeček, jsou děti náhle nedůvěřivé až odmítavé.
Bývá tomu tak u citlivých dětí, které se potřebují více ujišťovat, že jim maminka nezmizí, což jim pak dodává pocit větší jistoty, klidu a uvolnění. Maminka by měla být dítěti dobrým průvodcem při seznamování s novými věcmi, osobami a situacemi, aby nemělo strach z neznámého a mohlo tak nerušeně poznávat dosud nepoznané. Samozřejmě, že také tatínek by měl být při takových životních krocích vždy oporou.
Důležitá je nejen přítomnost nejbližších lidí, když se cítí dítě nějak ohroženo, ale hlavně naše rodičovská citová odezva, kterou dítě zažívá v kontaktu s námi jako reakci na své chování. Citová odezva jako odměna hraje významnou roli nejen v sociálním a citovém vývoji našich potomků, ale i v jejich učení obecně.
HRA
Z úvodní části o vývoji dětí ve věku 8–9 měsíců je zřejmé, že děti si za normálních okolností na zádech již prakticky nehrají a většinu doby svého bdění tráví v poloze na bříšku nebo na všech čtyřech, případně v sedu. Obvykle jsou již schopné se samy dostat z místa a rády podnikají výpravy po nejbližším okolí. To vše je možné, pokud k tomu vytvoříme dětem vhodné podmínky.
Nestačí však jen zajistit dostatečně velký a bezpečný prostor, kde si mohou hrát a pohybovat se a kam umístíme vhodné hračky. Jak vyplývá z povídání výše, další nezbytnou podmínkou je naše přítomnost dodávající dětem jistotu, a zejména pak naše citová angažovanost, povzbuzování a hlavně citová odměna – projevená radost nad tím, co náš potomek zvládl, co se mu povedlo nebo o co se alespoň snažil. I samotný pokus je vždy důvodem k radosti a pochvale.
Dětem, které se ještě nedostanou na kolínka, ale mají už pevné paže, o které se na bříšku dobře vzpírají a vysoko zvedají hrudníček, můžeme přiblížit polohu na všech čtyřech motorickou instrukcí: když jsou vzepřeny na natažených ručkách, pomůžeme jim na kolínka tím, že jim ze zadu zapřeme nožky, aby je hned nenatáhly, a jemně je na kolínkách houpeme.
