Foto z ateliéru Fotopromě.cz
Narozeniny vyšly krásně na sobotu, ale začali jsme v různých seskupeních slavit už ve čtvrtek – takže pěkně jako princezna v pohádce – slavila tři dny a tři noci. Akorát bál nebyl.
Vlastně to byly dvojité narozeniny – slavil i Tomáš. Sfoukl svíčku, rozbaloval Kačence dárky a komentáři: „jéééé“ a předváděním dárku napovídal sestře, že tady nejde o papíry ani mašle, ale o obsah balíčků. Girlandy i dort udělaly radost oběma dětem a trochu slavnostně se tvářily obě. A hádejte, který motiv měla na dortu naše holčička? První den jsme snědli všichni hlavu a zobáček, křídla až další den. A další sladké chci vidět nejdřív na Vánoce. Káťa svůj dílek dortu s jedničkou nepojedla symbolicky, ale spíš dost poctivě.
Narozeniny dítěte osobně vnímám i jako výročí maminky – a celý den jsem ve svém denním snění prožívala ten den před rokem znovu a připomínala si jednotlivé jeho části. Kdy jsme se s Kačenkou poprvé uviděly, kdy jsem jí dala první pusinku, co jsem jí jako první řekla – to určitě – a kdy asi vykoukla prvně na svět, jak to asi probíhalo během mého hlubokého spánku. A jelikož máme zanedlouho s Kačenkou ještě svátek – dostala jsem v předstihu kytici ke svátku a říkala jsem si – nene, ta je za výročí mého porodu. A rozhodla jsem se, že každé moje narozeniny dám mojí mámě taky alespoň kytičku za to, že mě přivedla na svět, a mojí sestře za to, že přivedla na svět malou Annu.
Kačenka dostala samozřejmě krásné dárky, dort, mašle a papíry, mnoho pozornosti a něhy a taky jeden kontroverzní „dáreček“ – jizvu na ramínku. Původně jsem zamýšlela napsat samostatný článek o snad důležitém tématu, ale velmi špatně snáším hysterické debaty o očkování, debaty dvou skoro až nesmiřitelných táborů – příznivců povinného očkování a jeho odpůrců. Tím nemyslím debaty odborné veřejnosti – ale spíš různá diskusní fóra maminek nebo moji e-mailovou schránku plnou nevyžádaných textů s peticemi proti a doprovodnou konverzaci plnou různých osočování z nezodpovědnosti…
Všechny tyto adresáty jsem si blokla a mám klid. Mám důvěru v naši imunoložku, pediatričku, moji revmatoložku a obvodní lékařku a konzultuji. Můj postoj bude tedy zřejmý, nicméně – každý ať dělá, jak myslí, že je to nejlepší. A to chceme asi my všechny maminky.
Dnes chci pouze předat zkušenost s očkováním proti tuberkulóze, které bylo pro obě mé děti povinné. A nemám s tím problém, naopak. Navíc téma souvisí s narozeninami naší holčičky, protože jsem jí dva dny před jejím prvním výročím vlastně nadělila jizvu na ramínku.
Dočetla jsem se tolik nepravd o očkování proti TBC, že kdo chcete, poslyšte, jak to proběhlo u nás. Není pravda, že děti rizikových osob musejí být očkovány již v porodnici nebo do čtyř týdnů věku apod. V porodnici U Apolináře i v Podolí mi bylo řečeno, že se to skutečně nedělá. Maminky na oddělení šestinedělí vyplní dotazník rizik tuberkulózy, který vyhodnotí místní pediatr a vydá doporučení, zda očkovat, nebo nikoliv. Dotazník odešle k budoucímu ošetřujícímu pediatrovi a kopii do příslušného kalmetizačního centra – u nás to bylo u syna kalmetizační centrum v Praze 1 ve Spálené, u Kačenky dětské kliniky Ke Karlovu.
Čtěte také:
- Očkování: novodobá Sofiina volba?
- Proti zánětu středního ucha lze už očkovat
- Nová dětská vakcína proti pneumokokům
V obou případech mě kontaktovali sami z kalmetizace, abychom se domluvili, kdy očkovat. A v obou případech mi bylo posvěceno doporučení imunoložky očkovat kolem 10. měsíce věku dítěte. U Kačenky vyšel termín až dva dny před narozeninami, protože v klinice Ke Karlovu byly delší objednací doby.
Harmonogram byl jasný – v pondělí probíhají tuberkulinové testy – jde o kožní test a vyhodnocení následné reakce, který potvrdí, zda dítě může očkování dostat. Další den jsme museli pro potvrzení k dětské lékařce, že je malá zdravá a může být očkována – krásně to vyšlo na roční prohlídku. A ve čtvrtek proběhlo samotné očkování. Nedostali jsme žádná doporučení ani jsme neměli očekávat nežádoucí účinky, protože u tohoto očkování se prý nevyskytují – což já osobně mohu potvrdit.
Dva dny po očkování Tomáše jsme s posvěcením vyjeli k moři, dva dny po očkování Kačenky jsme křepčili pod lampiony. A teď má malá prázdniny od dalších očkování – dokud se nezhojí její ramínko – to může trvat až tři měsíce (u Toma to byly dva). Skutečně mě nikdo nenutil striktně dodržovat očkovací kalendář a poznala jsem, že je skutečně doporučený. Tak budeme obě ojizvené (i když já mám na těle jizev celkem 5) a já můžu jen doufat, že moje dcera dcera zůstane zdravá holčička.
Ze zkušenosti totiž vím, jak dlouho může trvat diagnostika vážné infekční nemoci – i v řádu několika měsíců. Sama jsem měla TBC léčenou jako postinfekční a další podobný příběh z mojí rodiny potvrzuje, že i lékař je tvor omylný a může mylně léčit černý kašel jako astmatický kašel. Člověk může chodit ne vesele, ale opravdu nevesele (s dvacetiprocentní funkcí plic) po světě a rozsévat infekci, aniž by o tom věděl. A přitom se snaží problém řešit, ale diagnostika není jednoduchá. Asi proto mi chybí sebevědomí na to, abych dokázala rozhodnout o míře rizika potenciálního onemocnění mého dítěte a odmítnout některé očkování.
Zbývá mi jen věřit, že nežádoucí účinky nenastanou. A to upozorňuji, že moje geneticky založené onemocnění prý pravděpodobně vyvolalo některé z očkování, přesto jsem pro. Blbá smůla, ale zase proočkovaná populace, díky níž se podařilo některé nemoci vymýtit. Neproočkovaná populace mě osobně děsí víc než nežádoucí účinky. Asi i sobecky – sama nemohu mnohá očkování dostat nikdy a jak ráda bych dostala zase tetanovku (poslední jsem dostala před 19 lety) – a pro mě osobně s autoimunitním onemocněním je mezi neočkovanými nebezpečno.
Mějte se fajn a užívejte teplý listopad
Kateřina