Placenta – tak trochu jiný koláč

Začala jsem tedy pátrat po možnostech využití orgánu, který v děloze živil moje miminko.

Placenta: Odpad, nebo dvojče narozeného miminka?

Pokud si budete chtít po porodu odvézt z porodnice svou placentu k pozdějšímu využití, můžete narazit na odpor nebo neochotu zdravotníků, kteří se mohou odvolávat na fakt, že placenta je podle zákona biologickým odpadem. Naštěstí přibývá vstřícných porodnic, které nemají s vydáním placenty rodičům problém.

Zatímco v našich končinách je placenta většinou zlikvidována spolu s ostatním zdravotnickým odpadem, v některých kulturách se jí dostávalo či stále dosud dostává uctivého zacházení. Staří Egypťané věřili v dualitu duší. Jedna z nich sídlila právě v placentě, pro níž dokonce existoval samostatný hieroglyf.

Navahové a Maoři dosud pohřbívají placentu do posvátné půdy. Kmeny Ibo z Nigérie a Ghany považují placentu za dvojče narozeného dítěte, Malajci za staršího sourozence. V Nepálu je placenta duchovním průvodcem dítěte.

Jak a kdy se rodí placenta?

Tento okamžik jsme pro vás zachytili na videu. Můžete tak vidět okamžik, kdy tělo vyloučí placentu, ale také to jak tento pro miminko životně důležitý orgán vypadá.

Rituály pro placentu: Porodit placentu, zasadit strom

Inspirováni našimi předky či národy jiných kultur můžeme i my, moderní lidé, objevit očistné rituály spojené s placentou. Zakopat placentu pod stromem nebo na místě, kde později zasadíme strom, může pomoci uzavřít celou životní kapitolu jednoho těhotenství, rozloučit se s tím dobrým i méně příjemným, co proběhlo u porodu.

Vložení placenty do země může předcházet soukromá chvilka, kdy si žena sama pro sebe shrne, co se odehrálo u porodu, jaká má očekávání a obavy spojené s mateřstvím i naděje, které vkládá do nového života. Samotný akt „pohřbu“ placenty pak může být spojen s koncem nějaké etapy, ať už s ukončením šestinedělí, s prvním příkrmem děťátka či s jiným důležitým mezníkem v životě ženy a její rodiny.

Jíst, či nejíst?: Placenta jako lék

Konzumaci placenty, neboli plodového koláče, si spojujeme spíše s našimi příbuznými z rodu savců (kdo například zažil porod kočky či feny, nemohl si nevšimnout, že samičce přišla placenta po porodu k chuti).

ředstava, že bychom se my, lidé, měli inspirovat touto zvířecí zvyklostí, sice může podráždit dávicí reflex, jenže když se podíváme na složení placenty a odložíme prvotní rozpaky, snadno dojdeme k názoru, že na využití plodového koláče coby obědového menu něco je.

Placenta, která rostla a vyvíjela se po čas těhotenství spolu s dítětem, obsahuje mimo jiné velké množství proteinů, vitaminů E a B6, železo a také hormon oxytocin (který u žen ovlivňuje stahy dělohy, ať už při porodu, menstruaci či sexu, a zároveň má vliv na spouštění kojení).

Tyto látky mají pozitivní vliv na fyzickou rekonvalescenci ženy po porodu, pomáhají například k rychlejšímu zavinování dělohy, hojení porodních poranění a zvyšují tvorbu mléka. Krom toho jsou výbornou prevencí poporodní deprese a výkyvu nálad.

Není však nutno zacházet hned do extrémů a chystat si placentový steak s oblohou. Placenta se nemusí pojídat přímo, ale lze z ní například vytvořit kapsle podle tradiční čínské medicíny. Široké použití má placenta v homeopatii, kde se může stát základem rozličné škály léčiv (k využití přímo pro ženu a její miminko).

Čtěte také:

• Dokázáno: Přirozený porod podporuje imunitu
• Co udělá porod s mým tělem?
• Zlatá hodina, první hodina s dítětem

Lotosový porod: Narodil se tak i Buddha

Název lotosový porod možná vyvolá představu porodu v lotosovém sedu nebo někde na vodní hladině mezi rozvitými květy lotosů. Jedná se však o praktiku, kdy po porodu není přerušena pupeční šňůra a placenta se ponechává spojená s miminkem tak dlouho, dokud se pupečník sám nepřetrhne.

Inspirací může být chování šimpanzů, kteří pupeční šňůru nepřekusují a čekají, až placenta sama odpadne. Lotosový porod se však údajně praktikoval i v Indonésii, u severoamerických indiánů či v Austrálii a na Novém Zélandě. Zmínky o něm najdeme i v Tibetu, mezi zenovými buddhisty a též v Bibli. Takto se údajně narodil Buddha, hinduistický bůh Višnu či biblický Ezekiel.

Dnes našel tento způsob porodu podporu především mezi jogínskou komunitou. Po porodu se placenta umístí do misky, kde je omyta teplou vodou a zbavena všech nečistot. Po oschnutí je zabalena do několika vrstev prodyšné látky a případně též nasolena (tedy zakonzervována), posypána vonnými bylinkami či pokapána éterickými oleji a vložena do speciální tašky, kde je uchovávána.

Pupečník není třeba ošetřovat, oddělí se sám přibližně mezi třetím a dvanáctým dnem po porodu.

Zastánci této metody argumentují tím, že dítě i po porodu nadále čerpá z placenty důležité látky a rovněž energii, která mu pomáhá k adaptaci na život mimo dělohu.

Výživa kořenům a návrat ke kořenům

Ta moje placenta (nebo spíš placenta mojí dcery) nakonec skončila pod jabloňovým stromem na naší zahradě. Zakopání vyšlo symbolicky na konec šestinedělí a přineslo mi příjemný pocit, že orgán, který živil moje dítě, poskytne živiny i půdě a skrze ni kořenům stromu. A určitým způsobem to i mě samotnou vrací ke kořenům.