Zploštělá hlavička se sama nespraví
I dnes se až třetina novorozenců potýká s plagiocefalií, nejrozšířenější formou deformity lebky. Jak vzniká? A co s tím může maminka dělat?
Zdroj: Shutterstock.com
Deformity lebky u kojenců však nemusí u jejich rodičů vyvolávat děs. Zároveň by ale neměli promeškat čas, kdy je možné tento problém napravit.
Některé deformace zmizí samy
„Až 75 % dětí se rodí s malou asymetrií obličeje nebo lebky, která spontánně zmizí za několik dní,“ říká francouzský dětský plastický chirurg Guillaume Captier. Dětská lebka je poddajná, aby mohlo dítě bez problémů projít porodními cestami, lebeční kosti nejsou ještě srostlé. A to je právě kamenem úrazu, protože lebka se může po narození dítěte pod přetrvávajícím tlakem deformovat, což může vést až k plagiocefalii.“
Co to znamená? Hlavička je na zadní straně asymetricky zploštěná, což se může projevit, ale také nemusí, vyklenutím čela na straně zploštění, případně posunem ucha vpřed a asymetrií v obličeji. Tyto deformace, více či méně výrazné, se objevují v prvních týdnech po narození dítěte.
Viník se odhalí snadno
Od 90. let minulého století se doporučuje dávat kojence spát na záda jako prevence proti syndromu náhlého úmrtí. Právě to odstartovalo nárůst plagiocefalie. Ovšem pokud by jen toto bylo její příčinou, tak by jí musely trpět patrně všechny děti. Existují i další rizikové faktory. Patří k nim poloha dítěte v děloze, případně nedostatek místa pro plod v případě vícečetných těhotenství, porod kleštěmi.
Plagiocefalie je pravděpodobnější u předčasně narozených dětí a trpí jí i miminka s vrozeným postižením krčního svalstva. „Ideální u těchto rizikových skupin je zasáhnout ještě dřív, než se lebka začne deformovat,“ doporučuje doktor Captier.
„V každém případě platí, že čím dřív nastoupí opatření proti plagiocefalii – nejlépe před půl rokem dítěte, ideálně před druhým až třetím měsícem – tím lepší jsou výsledky.“
Ve Francii doporučují u rizikových skupin návštěvu specialisty s dvou- až třítýdenním miminkem, ale ani tam to není běžné a na prevenci se příliš nedbá.
Ponechat očkování na rozhodnutí rodičů
Mnohdy stačí drobné úpravy
Variabilita poloh je důležitá jako prevence už od narození, ale i jako nápravný prostředek. Účinné je to právě v prvních měsících věku, kdy miminko není samo schopné polohy měnit. Hlavně v čase bdění ho můžeme lákat hračkou, aby otočilo hlavičku na „zanedbávanou“ stranu.
Nebo ho položíme na bříško, napřed jen na pár vteřin, postupně přidáváme až na deset minut nebo čtvrt hodiny. Takto to zkoušíme třikrát denně, ale nenecháváme dítě bez dozoru.
Pohodlnější pro ně je, když mu podložíme hrudník srolovaným ručníkem. V této pozici zároveň posiluje svalstvo krku ramen a zad. Miminko má také tendenci otáčet se za světlem. Takže když leží v postýlce, zdroje světla měníme stejně jako umístění „chůvičky“. Také při krmení z láhve střídáme obě strany.
Pokud už nějakou deformitu zjistíme, hlavičku podepíráme na té nezploštělé straně. A v pevné a tuhé autosedačce nenecháváme miminko déle, než je nutné. Zároveň už od jeho narození sledujeme, jestli má tendenci spát s hlavičkou otočenou stále na jednu stranu, případně zda při kojení nepreferuje jednu stranu před druhou.
Příčinou může být vrozená deformita krku, která se dá s pomocí fyzioterapeuta snadno odstranit, pokud se na ni přijde včas.
Problém často podceňovaný
Rodiče si mnohdy stěžují, že nemají dostatek informací o rizicích plagiocefalie, lékaři ji často podceňují a oni sami nejsou včas upozorněni na důležitost prevence. Ale není to jen neochotou lékařů. Dosud totiž neexistuje mezi odborníky shoda v tom, jaké důsledky může plagiocefalie mít na vývoj dítěte, není snadné zjistit, zda může být příčinou jeho psychomotorických či zrakových potíží nebo ne.
Lze předpokládat, že pokud šestiměsíční dítě natáčí hlavu pořád na jednu stranu, může mít později potíže s lateritou, tedy s přednostním užíváním jednoho z párových orgánů pohybového nebo smyslového ústrojí. Nejvíce se o lateritě mluví v souvislosti s leváctvím a praváctvím, ale týká se více orgánů.
Pokud se dítě dívá z jedné strany, může mít později problémy s prostorovým vnímáním. Může se to projevit třeba v neschopnosti jezdit na kole nebo v problémech se záměnou hlásek (inverze písmen). Zatímco lehčí forma plagiocefalie není hrozbou a s vývojem dítěte a za pomoci rodičů se vše napraví, těžší případ může vyžadovat i chirurgický zákrok.
Čtěte také:
- Miminko při porodu: Co cítí a co dělá?
- Novorozené miminko a vyšetření pediatrem
- Proč se s miminkem chodí na kontroly kyčlí?
Potíže nedobrovolného hokejisty
Pak je tu ještě třetí možnost: kraniální remodelační ortéza neboli jakási přilbička na míru, která nenásilným způsobem koriguje vadu. Problém je, že ji dítě musí nosit 23 hodin denně, ideálně od čtvrtého měsíce věku, kdy lebka roste a vyvíjí se nejrychleji. Na hlavě ji musí snést několik měsíců, čím je starší, tím déle.
Tyto ortézy se hojně používají ve Spojených státech a třeba také ve Španělsku, kam často kvůli tomu jezdí rodiče s dětmi ze sousední Francie. Bez příspěvku zdravotní pojišťovny se však tam cena této léčby může vyšplhat až na 4000 euro. Navíc stoprocentní úspěch není nikdy zaručen, zlepšení však ano.
Odborná veřejnost však není v přístupu k tomuto postupu jednotná. Zatímco někteří lékaři ho vychvalují, British Medial Journal, seriózní odborné periodikum, ho zpochybňuje, také s odkazem na cenu v souvislosti s efektem léčby. Malému pacientovi může tato „přilbička“ způsobit kožní problémy, mnohé děti se jejímu nošení úporně brání. Nicméně rodiče, jejichž dítě si touto léčbou prošlo, jsou s výsledky většinou spokojeni.
