Veronika ve 21. tt: Hnízdění

Foto z ateliéru rodinné fotografie Fotopromě.cz

Hnízdím, protože náš byt neshledávám mimi-friendly. Hnízdím, protože potřebuji esteticky příjemné zázemí. Hnízdím, protože tohle mělo být provizorium, než si najdeme něco svého. Hnízdím, protože hormony.

Pokoj, který měl být vlastně „dětským pokojíčkem“ jsme po přistěhování proměnili v šatnoskladiště. Bez jediné skříně – jen se systémem drátěných košů a megadlouhých tyčí, na které věšíme oblečení. Tento pohled mě přestal uspokojovat už dávno. Koupili jsme tedy velkou skříň.

Pohled na naši rodinku v IKEA byl jako z nějaké parodie. Těhotná funící za rozjíveným batoletem a kutil Tim (vlastně Tom). S obřím vozíkem jsme manévrovali po skladu a těsně před zavíračkou si konečně vítězoslavně vezli naši super obří skříň k autu. Jenže ouha. Něco jsme nedomysleli. Skříň se do auta nevešla. Aspoň ne současně s Anit. Po krátké diskuzi bylo rozhodnuto – my s Anit počkáme na oddělení reklamací a budeme doufat, že nás nevyženou/nezamknou. Tom rychle pojede domů, vyloží skříň a vrátí se pro nás. Plán klapl dokonale.

A další týden se šatnoskladiště proměnilo ve staveniště. Výhoda byla, že nemělo cenu vysávat. Po celém bytě se trousil prach, kusy papíru, neidentifikovatelné šroubky. Nakonec se ale Tom hecl a po láhvi vína a mnoha hodinách (jeho – to musím zdůraznit, já nezatloukla ani hřebíček) úporné práce skříň konečně stojí. Jupí. Taky jsme přestěhovali přebalovací pult do obýváku, vyhodili nežádoucí květinu do ložnice a pustili dovnitř z balkonu páreček pavouků, kterým podle Anitky byla zima.

Dopsáno o den později: Jeden pavouk se usadil ve vaně, tak jsme ho – povzbuzeni nedělním jarním počasím – vynesli na balkon. Bohužel pro něj tam zrovna číhala „naše“ kočka Líza. Jen se olízla. Anit vše vyděšeně pozorovala. „Pahůt? Pahůt?“ ptala se pořád dokola téměř plačtivě. Navzdory svému přesvědčení říkat dítěti pravdu jsem se zbaběle uchýlila k výmluvě a odvedení pozornosti: „Pavouk se někam schoval. Pojď, najdeme jiného.“ Ovšem Anit se ošálit nenechala. Ví, co vidí, ne? Večer celou historku popisovala mojí mámě a tátovi na SKYPE takto: „Pahůt jde. Jde. Líza ham. Mňam, mňam, mňam.“ Vše doplněno o brilantní herecký výkon.

K dokonalému zahnízdění mi chybí:

• přestěhovat nábytek v ložnici, abychom se všichni čtyři pohodlně vyspali
• dovézt, vytřídit a vyprat Damiánkovo oblečení z Moravy
• najít místo pro Damiánkovo oblečení – skříň je sice veliká, ale už jsem ji jaksi celou zaskládala… mmm…

No, ale není toho moc. Jsem spokojená.

A jak se hnízdí našemu drobkovi? Ve čtvrtek jsem byla za velkém ultrazvuku a anatomickém měření miminka u mojí Evy. Damiánek je krásný a hodně živý. Už váží 400 gramů, a i když jsem si říkala, že počet ultrazvuků omezím, abych ho moc netrápila, nemůžu se na něj vynadívat. Eva řekla, že má „pěkné nohy po Tomovi“ (asi myslela velké?), a taky jsem už zcela zřetelně viděla jeho penis. A o klukovi ve svém břiše fakt nemám pochyb. 🙂

Čtěte také:

• Zařizujeme pokoj pro miminko: Na co si dát pozor?
• Kolik ultrazvukových vyšetření vás čeká v těhotenství?
• Jak se vyznat ve výsledcích ultrazvuku?

Myslím, že daleko víc než půlhodinový ultrazvuk Damíka trénuje Anit, která mi občas omylem skočí na břicho. Anitka byla na kontrole se mnou a vzorně vše sledovala. No a taky se dívala na Krtka, kterého jsem jí pro jistotu pustila na iPadu.

Na prohlídce jsem se dozvěděla několik zpráv. Trochu znepokojivé bylo zjištění, že Damík má na mozku dvě malé cystičky. Naštěstí žádné další markery, které by ukazovaly na nějakou vážnější vadu, se neobjevily. Tak teď budu jen doufat, že rostoucí mozek našeho miminka cysty pohltí a vše bude v pořádku. Věřím, že ano. Eva mě taky uklidnila, že malé kousky hlenové zátky, které mi občas odchází, jsou naprosto v pohodě. Umí to podat, takže z ordinace jsem odcházela jako vždy vyklidněná, usměvavá a zrelaxovaná (i když to zní dost divně, ale je to fakt – takže díky, Evi!).

A báječná zpráva je ta, že moje gynekoložka Eva bude mít taky miminko. Snad to můžu prásknout a nebude se zlobit. Mám za ní velikou radost. Malinko ji kazí jen to, že po Vánocích ji budu muset opustit (vlastně ona opustí mě a ordinaci a bude se pochopitelně věnovat své rodině) a přejít k nějaké nové doktorce. Ale ještě mě snad pár návštěv u Evy čeká. Tak si je pořádně užiju.

Zatial pa

Vaše skorozahnízděná V.

Veronika právě prožívá 21. týden těhotenství. Vy také? Chcete vědět, co se v tomto týdnu děje s vaším tělem?