Učte děti rozumět řeči zvířat. Zabráníte neštěstí

Etologie je vědní obor, který se zabývá studiem chování živočichů, rozeznáváním jejich vrozených a naučených složek, ontogenetického (týká se jedince) i fylogenetického (týká se celého druhu) vývoje vzorců chování a v neposlední řadě významu chování pro přežívání.

Jak se chová živočich

Chování živočichů se řídí vrozenými instinkty i naučenými vzorci a je propojeno s vnějším prostředím. Záleží tedy, v jakých podmínkách zvíře chováme a co od něj vyžadujeme. Stejně tak se instinkty i naučeným chováním řídí děti. Čím je jedinec mladší, tím víc u něj převládají právě instinkty.

Živočišná říše je rozmanitá, a tak i pudy, kterými se živočichové řídí, jsou rozmanité. U každého našeho mazlíčka si musíme uvědomit, jaké smysly upřednostňuje, protože ty řídí nervová centra a vyhodnocují podněty z vnějšího prostředí. Ochranné chování, často způsobující nechtěné konflikty, je běžnou součástí života většiny živočichů.

Pokud se daný jedinec ocitá v nebezpečí, může zahájit tři stupně aktivity. Jako první nastupuje preventivní aktivita, při které zvíře monitoruje podnět, ujišťuje se a uvolňuje signály. Uvolňování signálů bychom si měli všimnout, abychom nechtěným situacím předešli. Rozpoznávání a hlavně respektování těchto signálů je žádoucí učit děti co nejdříve.

Po fázi preventivní aktivity nastupuje aktivní ochrana, kdy dochází k útěku nebo naopak znehybnění. V lepším případě se bojící zvíře uteče, pokud ne, nastupuje fáze aktivní obrany či paniky. Nikdy nezapomínejte, že zvíře výjimky nedělá! Ani vy nedělejte výjimky, protože to zvíře nepochopí…

Čtěte také:

• Jak seznámit psa s miminkem
• Léčba kočkou aneb Felinoterapie
• Jaké zvíře k dítěti?

Jak nás mohou zvířata varovat

Určitě znáte rčení „Jak ti dupou králíci“. Význam je přenesený, ale dupání králíků opravdu existuje a je příkladem varovného signálu před plánovaným útokem. Kočka se před útokem nakrčí a začne syčet, pes kromě zvukových signálů přidá vtažení ocasu mezi nohy, odtažení, přitisknutí uší k hlavě a stažení pysků vzad.

Postoj batolat i větších dětí lezoucích po čtyřech, připomíná psovi postoj jeho přirozených soupeřů nebo kořisti. Pro dítě může být nebezpečné i snížení polohy obličeje do výšky psa.

Dalšími často chovanými zvířaty jsou například ptáci. Víte, co předchází agresivnímu klovnutí papouška? Drobné „okusování“ papoušek považuje za součást hry a poznávání okolí. Už v této fázi byste mu měli vymezit hranice, kdy je okusování únosné a kdy už je za hranou. Zvlášť mladý papoušek často stiskne víc, protože ještě nemá správný odhad nebo ztratí rovnováhu a potřebuje si pomoct.

Jako dospělí to často přecházíme, ale uvědomme si, že reakce dítěte na takové klovnutí může být daleko silnější a problém je na světě.

Děti nepřicházejí do kontaktu s domácími zvířaty jen doma, na paměti mějme i setkání třeba s koněm. Koně jsou velká zvířata a úrazy bývají o to závažnější. Často vidíme děti natahující se přes ohrady s koňmi, chtíc je pohladit či nakrmit. Krom toho, že dítěti hrozí nebezpečí v podobě elektrického ohradníku, může přijít k dalším velice ošklivým zraněním. Jak poznáme, že chce kůň zaútočit? I kůň před útokem dává poměrně jasné signály: sklopí uši dozadu, šlehá ocasem (pokud zrovna neodhání mouchy), sevře pysky, krčí nos, hýbe hlavou nahoru a dolu, přizvedává nohy, nastavuje zadek a podobně. Nečekejte, že uvidíte všechny signály najednou, stačí jeden a už byste měli být na pozoru.

Co by mělo dítě vědět

Již od raného věku bychom měli děti učit rozpoznávat zvířecí signály. Ne vždy máme možnost dětem signály přímo ukazovat a velmi často je to dokonce nežádoucí, ale můžete jim signály zkusit jednoduše vysvětlovat už u prohlížení obrázků. Když máte domácího mazlíčka nablízku, je vhodné dítě s prvními varovnými signály seznamovat co nejdříve a hlavně dítě naučit signály respektovat. Z toho vyplývá, že etologii zvířat musíte nejprve dobře ovládat právě vy.

Není to jednoduché, a proto nikdy nenechávejte zvíře a dítě o samotě. Vždy je mějte na očích oba a včas zasáhněte. I takové narušení denního režimu vyvolává u některých našich mazlíčků negativní reakce a je nutné s tím počítat.

Dále každý živočich podléhá hierarchickému uspořádání ve společenství. Spousta problémů nastává i po nechtěném narušení hierarchie či jako projevy žárlivosti. Kromě hierarchie je nutné vnímat i teritoriální chování našeho zvířete. Některé může na svém teritoriu lpět, jiné z našeho pohledu vůbec a může se jednat o stejný živočišný druh, aneb „každý pes, jiná ves“.