Léčba kočkou aneb Felinoterapie

Kočka nemůže poskytnout člověku pomoc takového formátu, jako tito psi. Ale, ruku na srdce, to od ní ani neočekáváme. Požadujeme od ní a dostáváme cit, něhu, duševní harmonii a lásku.

Nejen psi a koně mají léčivé schopnosti – další oblastí naší činnosti je prohlubování povědomí o léčivých terapiích formou využití vrozené energie a empatie zvířat. Právě o tom je felinoterapie ( léčba kočkou), se kterou se snažíme veřejnost maximálně seznamovat, neboť její podstata pomáhá rozvíjet sebeuvědomění především u osob jakkoliv handicapovaných. Stejně tak je naším cílem výchova dětí a mládeže k zodpovědnosti, což je v době, kdy týrání zvířat stále vzrůstá, zcela nezbytné.

Kočičí oáza

Zdravý člověk dokáže relaxovat sám – postiženému je potřeba klidnou oázu vytvořit. Součástí „felinoterapie v reálu“ je poskytnutí prostoru pro spontánní reakce dítěte, kdy při bezprostředním kontaktu s kočkou dítě vnitřně nalézá samo sebe a dokáže se tak mnohem lépe uvolnit, než pouze při cílených terapiích.

Velice zajímavé výsledky přináší např. vytváření vztahu intuitivní kočky a dětí s mentálním postižením, kterým tato pomáhá odnímat „jinakost“ a uvolňuje v nich skutečnou podstatu lidských citů a vjemů.

Zvířecí léčitel

Postižené dítě je většinou uzavřené, mlčenlivé, problémové. Při postupném citlivém sbližování s využitím prvků zooterapie dítě roztává, usmívá se, reaguje a komunikuje se „zvířecími léčiteli“ zcela přirozeně. Pohled na postižené dítě, komunikující s kočkou, která už též prožila své, vám umožní spatřit harmonii a souznění, kterou se mezi „vyspělými“ jedinci vidět nepodaří.

Ve svém zvláštním světě žijí i senioři – dokázat v nich probudit jiskřičku života, umožnit jim milosrdné zapomnění na krátící se čas – to rozhodně nepovažuji za zbytečné.

Doposud byla ovšem všeobecně prezentována felinoterapie, ke které se v omezeném časovém limitu využívala vybraná šlechtěná plemena ( např. ragdoll, mainská mývalí, siamská, orientální a další ).

Samozřejmě, nelze klást do roviny terapie skupinové, kdy se terapeut s kočkou vydá mezi cílovou skupinu, např.dětí či seniorů. V případě návštěvní činnosti je nezbytné dodržovat daná pravidla, zde jsou ušlechtilé kočky díky cíleně vytvářené povaze plně využitelné.

Felinoterapie

Princip felinoterapie lze však pojmout i způsobem, že cílová skupina navštíví naše depozitum, kde má možnost dozvědět se o kočičích schopnostech více a zároveň se seznámit s kočičími „léčiteli“ přímo na místě, v prostředí, kde žijí. Kočky se tak zbytečně nestresují převozy a hosté mají možnost poznat mnohem více včetně problematiky provozu našeho depozita. Tím pádem přichází v úvahu vytvoření mnohem užšího vztahu přítomných.

„Mluvící“ kočky

Zároveň můžeme děti a mládež motivovat k zodpovědnějšímu přístupu ke zvířatům jako takovým, a to formou nenásilného působení v příjemném prostředí, kde kočky žijí.

Za kočky jsme samozřejmě plně zodpovědni a přímý kontakt se zvířetem umožňujeme pouze tehdy, odpovídá-li tomu situace.

I mezi našimi kočkami jsou samozřejmě vybraní komunikativní jedinci, kterým byly terapeutické schopnosti dány, nehrozí tedy, že by na návštěvníky útočila mňoukající smečka.

Kočka, která „ví“

Málokdo si však uvědomí, že každý majitel kočky je zároveň „jejím klientem“.

Jakmile se dostanete do společnosti kočky, záleží jen na vás, zda její vrozené schopnosti využijete či nikoliv. Pokud s vámi ovšem sdílí společnou domácnost, dostává se vám působení její energie víceméně automaticky a stabilně.

A vůbec nezáleží na tom, zda chováte šlechtěné plemeno či se k vám lísá obyčejná pouliční míca, kterou jste našli zuboženou v parku. Dokonce lze tvrdit, že zvíře, které prošlo „svým peklem“, je o to více empatické, a že účelově šlechtěné plemeno nikdy nebude disponovat takovou mírou intuice jako kočka, která už „ví své“.

Nejedna kočka ztratila následkem „lidského přístupu“, v němž platí, že zvíře je především tvor sloužící k uspokojení potřeb jeho majitele, důvěru v člověka, a přesto dokázala na lidské bytosti nezanevřít a neztratila ani schopnost rozdávat svoji energii.

Když bolí duše

Všichni víme, že když bolí tělo, existují analgetika… Když „bolí duše“ vytrácí se motivace a chuť žít … Máte v rodině či v okruhu svých blízkých handicapovanou či zklamanou osobu nebo seniora? Potýkáte se s problémem postižení svého dítěte? Jste v těžké životní situaci? Pak jistě sami nejlépe víte, jak bolí lhostejnost a nezájem.

V čem tkví tedy podstata felinoterapie? Jedná se o léčebný kontakt mezi člověkem a kočkou. Psychosociální a rehabilitační metodu podpory zdraví, která využívá pozitivního působení kontaktu člověka s kočkou, poskytující motivační podněty k uzdravení, odpočinku či stabilizaci organismu.

Probíhá buď terapie cílená, jejíž výsledky se dají objektivně posoudit nebo terapie relaxační, jejímž cílem a účinkem je navození zklidnění, vyrovnanosti, pohodové atmosféry.

Forma felinoterapie může být pasivní – již pouhá přítomnost kočky pozitivně působí při odbourávání pocitu samoty nebo forma interaktivní – o zvíře je již konkrétně pečováno, vztah je posunut do roviny vzájemného obohacování se a sounáležitosti.

Člověk cítí za zvíře zodpovědnost.

Čtěte také:

• Za bolestmi zad stojí stres i zlozvyky z dětství
• Apiterapie aneb Léčba včelími produkty
• Hormonální jógová terapie: cesta k lepšímu zdraví

Léčba

Principem felinoterapie je soustavné pozitivní působení na cílovou skupinu osob, s cílem rozvíjet harmonii především v duševní oblasti. Současně však dochází i ke zlepšení fyzického zdravotního stavu, protože, když trpí duše, bolí celé tělo.

Felinoterapie je ideální podpůrná metoda při léčbě závislostí, neuróz, stresu, neklidu. Cílem terapie je korekce problémového chování, mírnění důsledků postižení, a to především formou přijímání sebe jako plnohodnotné bytosti, pozitivního ovlivnění sebevědomí a sebehodnocení postiženého, obnovení komunikace s okolním světem.

Všeobecně známé jsou účinky při snižování krevního tlaku, léčbě psychických potíží, stresu, pocitů úzkosti a fóbií formou bezprostředního kontaktu a doteku.

Základem felinoterapie je využití vrozeného daru empatie, intuice a léčivé energie kočky, schopné odnímat bolest a utrpení, navozovat duševní harmonii a napomáhat najít ztracenou životní rovnováhu. Také zodpovědnost za blízkého milovaného tvora drží seniory při životě.

Pocit blízkosti

Oblast psychická je s oblastí fyzickou velmi úzce spojena. Nemocný, handicapovaný či starý člověk se může cítit vyhoštěn z lidské společnosti, mnohdy ztrácí smysl života či dokonce chuť žít. Následně se uzavírá do sebe, přestává komunikovat s okolím, navazování kontaktů mu činí čím dál větší potíže. Přitom vnitřně o to více touží po přijetí, vnímá samotu a bolest mnohem intenzivněji než člověk zdravý či v produktivním věku. Postižený, bezmocný či starý člověk touží být přijímán bez podmínek, touží po sounáležitosti a pocitu blízkosti, fyzickém i verbálním kontaktu s živým tvorem.

Nedílnou součástí felinoterapie je přirozené rozvíjení schopností dětí postižených i dětí s mentální poruchou. Tato oblast si zaslouží stále více pozornosti, neboť kočka v takovém případě funguje jako zcela přirozený léčitel a přítel postiženého dítěte, které, aniž si to uvědomuje, je nuceno utvářet si své priority, učit se zodpovědnosti a rozvíjet své schopnosti jak motorické, tak mentální.

Chlupatý prostředník

Kočka má v těchto situacích dvojí význam. Umožní vytvoření náhradní citové velice silné vazby, někdy lze hovořit až o propojení lidské a zvířecí duše. Prostřednictvím kočky je potřebným osobám umožněno lépe komunikovat s okolím, zvíře může hrát roli jakéhosi prostředníka při opětovném navazování kontaktů, dává oslabené bytosti pocit zodpovědnosti za své zvíře, který je velmi silnou motivací pro život.

Nenáročný terapeut

Léčebné působení kočky může probíhat i v omezeném prostoru, kočka nevyžaduje pravidelné venčení, výcvik, fyzickou spoluúčast. Kočka si vystačí, postará se o sebe sama a přitom dokáže vyzařovat velice silnou pozitivní energii. Je tedy ideálním „terapeutem“ a společníkem pro osoby s omezenou pohyblivostí, kam patří jak tělesně postižení, tak většina seniorů. Nelze totiž opomíjet jisté kočičí mystično, již odpradávna obdivované, přijímané i zatracované, ale všudypřítomné.

Nelze samozřejmě srovnávat typické povahové vlastnosti zvířat tak odlišných, jako je například pes a kočka. Pes, extrovert, předurčen k družnosti a oddané poslušnosti je takřka protipólem introvertní kočky, která je vyhraněnou individualitou, samostatnou osobností s vlastním názorem. Ano, kočky si vytvářejí vlastní názor na člověka již při prvním kontaktu. Tento moment je mnohdy rozhodujícím pro další soužití. Pokud ovšem kočka člověka přijme do svého teritoria, jde o vztah velmi silný a rovnocenný. S kočkami lze komunikovat stejně tak, jako se sobě rovnými blízkými bytostmi.

Jde jen o to, umět navázat vzájemný hlubší kontakt, čitelný pouhým pohledem. Vzájemné spojení dvou odlišných, a přesto tolik podobných světů by nemělo zůstat opomíjeno a nedoceněno.

Felinoterapii se věnuji, protože mojí srdeční záležitostí jsou právě kočky, ale dodávám, že velice prospěšná a záslužná je přítomnost jakéhokoliv zvířete, i kdyby se mělo jednat o fretku, králíka, křečka, papouška či rybičky v akváriu. Skutečnost, že léčebná terapie dalších němých tváří nebyla dosud definována a pojmenována, nic nemění na její existenci.

autor: (c) Aga Grey