Šestinedělí? Buďte co nejvíc s miminkem

Hormon lásky

K tomu, aby se matka zamilovala do svého dítěte, jsme naprogramováni přírodou. Není to žádná velká věda, díky takzvanému hormonu lásky, oxytocinu, který se přirozeně produkuje při porodu a po něm, nepotřebujeme cíleně zaměřené Amorovy šípy, aby první pohled z očí do očí vyvolal mezi maminkou a miminkem explozi citů.

Vzájemné poznávání, kontakt kůže na kůži, dotyky a hlazení – to vše stojí na počátku příběhu velké lásky mezi matkou a jejím dítětem.

Do kouta, nebo na party?

Jenže láska samotná nestačí. K tomu, aby se vztah mezi maminkou a miminkem mohl rozvíjet, je nezbytná podpora okolí.

V dobách, kdy se běžně rodilo v domácím prostředí, byla žena v období kolem porodu v péči svojí rodiny a také porodní báby, která se o ni starala i po porodu. Nedělka byla oddělena od zbytku domácnosti, odpočívala v klidném „koutě“ a jejím hlavním úkolem bylo prostě být s miminkem.

Moderní doba klade na rodičky mnohem vyšší nároky. Během těhotenství, porodu a po porodu se o ženu stará značné množství odborníků, málokdy má ale u sebe pečovatele, který by ji provázel od počátku jiného stavu až do konce šestinedělí.

Po návratu z porodnice se maminka musí postarat nejenom o novorozence, ale i o domácnost, případně o starší děti. Většinové očekávání, podporované mediálním obrazem celebrit, které si již pár dnů po porodu vyrazí v plné kondici (a v předtěhotenském oblečení) na party, posiluje tlak na čerstvou maminku, která pak má pocit, že normální je všechno perfektně zvládat.

Superžena, supermatka

Touha po dokonalosti však může být zrádná. Čas po porodu je nesmírně citlivým obdobím, kdy se tvoří základy budoucích vazeb mezi maminkou a dítětem a kdy se také rozvíjí schopnost maminky o své dítě pečovat.

Posilovat tyto základy je velmi dobrá investice a vyplatí se postavit ji v prioritách nad vyžehlené prádlo a teplé večeře (dokonce i nad pokusy o návrat k původní postavě).

Požádejte o pomoc partnera, maminku, tchyni, kamarádku, kolegyni, sousedku nebo všechny ty návštěvy, co chtějí přijít šišlat na miminko. Ať s sebou vezmou něco dobrého a nenadýmavého k jídlu. Ať během obdivování miminka nastrkají nádobí do myčky nebo trochu poklidí. Babičky se můžou pověnovat starším dětem a vzít je ven na procházku.

Kreativitě se meze nekladou, cíl je ovšem jasný – delegovat běžné povinnosti na ostatní a získat čas, který věnujete sobě a miminku.

Sdílení a podpora

Výhodou dřívějších velkých rodin bylo to, že žena, a to ani po porodu, nebyla sama. Měla si s kým popovídat, s kým si poplakat nebo jen tak mlčet. Navíc v těsném spolužití se staršími sestrami, tetami a dalšími ženskými příbuznými mohly mladší ženy získat zkušenost s porodem a mateřstvím.

Dnes je pro mnoho žen jejich první dítě také prvním dítětem, o které se mají možnost starat. Navíc se po porodu často dostávají do sociální izolace, protože přeruší kontakty s „bývalým bezdětným životem“ a odcházejí na mateřskou dovolenou.

Řešením není sestěhovat se s tchyní, maminkou a všemi sestřenicemi, ale stojí za to najít si v okolí někoho, s kým můžete prožívat mateřské radosti i starosti. Pokud se nenajde nikdo z vlastní rodiny, vždy je možné „adoptovat“ kamarádku s podobně starými dětmi.

Čtěte také:

• Kdy přestřihnout pupeční šňůru?
• Miminko je na světě. Co by vás mohlo překvapit v prvních dnech?
• Neuvěřitelné schopnosti novorozenců

Buďte spolu

Jakkoliv je příchod nového člena rodiny radostným a vítaným okamžikem, je narození miminka spojené i s méně pozitivními „maličkostmi“, jako je kolísání hormonální hladiny, poporodní blues, nástup laktace (a někdy problémy s kojením), únavou a nevyspáním.

I hodné a klidné miminko umí převrátit život ženy naruby, a co teprve takové, které přišlo na svět s dráždivým temperamentem nebo sníženou potřebou spánku. Ačkoliv se někdy může zdát jako nejlepší řešení prchnout, vyžádat si pauzu a uhájit si svůj osobní prostor (aspoň na chvilku), v těžkých chvílích, kdy představivost matky putuje směrem k odkládání dítka do babyboxu, nejvíce pomáhá být spolu.

Ať už děláte cokoliv, co se zrovna zdá důležité, nic není tak důležité jako vaše miminko. Všechno ostatní může počkat. A když emoce poskakují nahoru a dolů jako gumový míček, není nic hojivějšího než „léčivý obklad dítětem“.

Odhoďte všechno nepodstatné, lehněte si s miminkem do postele a tulte se k sobě. Dopřejte si co nejvíce vzájemných doteků. Prádlo můžete vyprat zítra, ale vaše dítě vás potřebuje právě teď.

Názor odborníka, klinické psycholožky Michaely Mrowetz:

V ordinaci mne vyhledávají ženy, které mají pocit, že jejich představy o mateřských kompetencích jsou jiné, než jaká je realita, a trpí pak pocity viny či úzkostí. Je nutné si uvědomit, že mateřství je vývojový krok, který je zapotřebí zdolat.

Adaptaci na soužití s dítětem může zkomplikovat hlavně při porodu často podávaný umělý oxytocin, který blokuje vyplavování „přírodního“ oxytocinu. Přirozeně produkovaný oxytocin napomáhá mamince i miminku si na sebe zvyknout. Oddělením dítěte od matky vyplavování přirozeného oxytocinu naopak klesá, matka je ohrožena traumatickým prožíváním a dítě ztíženou adaptací.

Doporučování podpory raného kontaktu mezi matkou a dítětem slouží hlavně proto, aby se maminka rychle adaptovala na spánkové intervaly dítěte a aby díky vysoké hladině oxytocinu vnímala péči o dítě jako radostnou či úplně normální záležitost. Přesto je běžné, že třetí den až týden po porodu dochází ke změně hormonálních hladin a přichází pokles nálady a pochybnosti.

Právě v tuto chvíli je nutné odložit všechny jiné úkony a být v klidu se svým dítětem. Kontakt kůže na kůži uklidňuje jak maminku, tak miminko. Kdykoliv začnete pochybovat o svém mateřství, přiviňte na srdce své dítě, úleva přijde brzy.