Psychické vyčerpání: Když už opravdu dál nemůžeme

Stres nebo únava?

Obecně rozlišujeme dva druhy stresu. Tzv. eustres, tedy dobrý stres a tzv. distres – špatný stres.

Dobrým stresem označujeme takovou zátěž, která na nás má pozitivní účinek. Práce máme sice více než obvykle, ale baví nás a snadno se v ní „zajedeme“. Tento druh stresu v nás vyvolává motivaci, povzbuzuje nás k lepším výkonům a zároveň posiluje naši schopnost soustředit se. S nároky, které jsou na nás kladené, se tak dokážeme snadno vyrovnat.

Naopak špatný stres je vyvolán nadměrnou zátěží, která vede ke snížení výkonu, neschopnosti vykonávat činnost a při dlouhodobém působení na člověka může vyvolat nemoc, v nejhorším případě i smrt.

Chronický únavový syndrom

Se špatným stresem souvisí chronický únavový syndrom, který je často zaměňován za jarní únavu. Zásadní rozdíl tkví však v tom, že jarní únava je pouze přechodným stavem. Označení chronický únavový syndrom se poprvé objevilo ve třicátých letech v USA. Tento syndrom byl pozorován u lidí s velkým smyslem pro odpovědnost a povinnost. Diagnostika byla ale definována až roku 1988.

O chronickém únavovém syndromu hovoříme, jsme-li v útlumu více než půl roku. Tento syndrom snižuje až padesát procent životní aktivity, jakákoliv fyzická nebo psychická činnost se nám již předem jeví jako nemožná.

Usuzuje se, že chronická únava postihuje nejčastěji ženy. Je to dáno tím, že dnešní uspěchaný a náročný život klade větší nároky právě na ženy, které zvládají více rolí najednou. Do stresových situací se tak dostanou častěji než muži. Konkrétně se syndrom projevuje nejčastěji u žen mezi 25 až 45 lety.

Symptomy

Jako každá nemoc i chronický únavový syndrom má své symptomy. Ty se projevují bolestí hlavy, poruchami spánku a paměti, unavenými svaly, depresemi, zvýšenou teplotou, bolestí kloubů atd.

Léčba

Léčba přitom není jednoduchá. Podle amerických studií se úplně uzdraví méně než padesát procent lidí. To, jak bude léčba vypadat, záleží především na našich příznacích. Na záněty se předepisují antibiotika, na bolesti analgetika, předepisují se i preparáty na podporu energie.

Někdy je nutné užívat léky na spaní nebo antidepresiva. Nejste-li příznivci tradiční praxe, můžou vám pomoci alternativy, jako je homeopatická léčba nebo akupunktura.

Pracovní nasazení na nule a syndrom vyhoření

Něco jiného je tzv. syndrom vyhoření, který se spojuje především s pracovním prostředím. Projevuje se emocionálním, mentálním i fyzickým vyčerpáním. Osoby trpící tímto syndromem již zcela postrádají motivaci, jsou frustrované, cynické a projevují se u nich i další negativní emoce.

Trpí poruchami pozornosti, myšlenky se jim neustále toulají jinde, mají konflikty se svým okolím a pěstují si nezdravé návyky, jako je kouření, konzumace alkoholu a nezdravého jídla. Cítí nespokojenost každým okamžikem. Dříve či později nastoupí i zdravotní problémy.

Rozdíl mezi stresem a vyhořením spočívá v tom, že jsme-li pod tlakem, sami to cítíme a uvědomujeme si, že žijeme ve stresu. Vyhoření si ale hned tak nevšimneme.

Existuje řešení?

I když není jednoduché uvědomit si, že takto už to dál nejde, ještě těžší je začít jednat. Jak pro únavový syndrom, tak pro syndrom vyhoření existuje několik pravidel, která nám pomohou se ze života na hraně vymotat. Důležité je uvědomit si, jak důležitý je odpočinek, ať už poslech hudby, čtení, meditace nebo rozhovory s přáteli a rodinou.

Základem je také najít si nějakou zálibu, kterou budeme pěstovat mimo pracovní dobu. Užitečné je naučit se „vypnout“. A to nejen telefon, počítač a další elektronické vymoženosti, ale i sami sebe. Podceňovat bychom neměli ani kvalitní spánek, minimální dobu spánku (šest hodin) bychom neměli překračovat.

Pokud si uvědomíme, že změna životního stylu je nutná, naučíme se zorganizovat si svůj čas. Pak nebudeme drahocenné chvíle trávit panikou, co všechno ještě musíme udělat, a místo toho si najdeme čas na odpočinek a zábavu.

Někdy rozpoznáme příznaky dlouhodobé únavy my sami, někdy nás upozorní naše okolí. V každém případě je nutné zjistit, zda si problém způsobuji sám a kdy za to mohou „ti ostatní“. V druhém případě je velmi užitečné naučit se říkat „dost“.

Mateřství – nesnadná úloha pro naši psychiku

Psychickému vyčerpání jsou často vystavené ženy, které právě porodily dítě. Dlouhé období mateřské a následné rodičovské dovolené se často rozchází s představami, které měly ženy během těhotenství. S narozením dítěte se životní styl ženy zcela změní. Permanentní péče o dítě pak může vést k psychickému i fyzickému vyčerpání. To je způsobeno únavou, nedostatkem spánku i pocitem sociální izolace.

V průběhu mateřské a rodičovské dovolené se dříve či později dostaví pocit stereotypu. Dny ubíhají jeden za druhým a často nepřinášejí nic nového. Příroda to zařídila tak, aby hormony připoutaly matku k dítěti. Jakékoliv rozptýlení je pak nežádoucí. Již těhotenství ubírá řadu sil i kojení postupně odčerpává řadu látek z organismu. Dostaví se únava, v horším případě deprese.

Zabiják jménem touha po dokonalosti

Ženy v roli matek mají často pocit, že nikdo neudělá jejich práci tak dobře jako ony samy. Může to souviset s médii vnucovanou představou, že dokonalá matka přece v pohodě zvládne péči o dítě, manžela i domácnost.

Stěžejní je nebát se zapojit partnera, ale i prarodiče. Čas od času opustit dům a hlavně neřešit, co se v naší nepřítomnosti může stát. A i když jsme doma s dítětem, neznamená to, že musíme zůstat v totální sociální izolaci. Je dobré být neustále v obraze a udržovat kontakty – například s kolegy z bývalého pracoviště.

S únavou a celkovým útlumem organismu to není zase až tak složité. Často pomůže pravidelně užívat multivitaminové přípravky určené přímo na zmírnění stavů vyčerpanosti a dopřávat si potraviny bohaté na vitaminy. Poporodní deprese se řeší hůře, specifické je především užívání antidepresiv během těhotenství a kojení.

Čtěte také:

• Stres brání početí. Jak s ním zatočit?
• Proti stresu pomáhá objímání a intimní doteky
• Mateřství se musí odžít a hlavně oddřít
• Nečekané psychické potíže maminek po porodu

Antidepresiva. Ano, či ne?

Hlavním úkolem antidepresiv je ovlivnit funkci neurotransmiterů v centrální nervové soustavě. To jsou látky, které slouží k přenášení signálů. Těchto přenašečů je mnoho, jejich nerovnováha způsobuje deprese a jiná psychická onemocnění.

Antidepresiva se pak nepředepisují pouze na deprese, ale i na poruchy spánku, poruchy příjmu potravy atd. Předepsat je může nejen psychiatr, ale i obvodní lékař. Užívání antidepresiv ale není bez problémů, na možné následky je třeba myslet zejména v těhotenství a při kojení.

V průběhu těhotenství se látky z léků přenášejí na plod prostřednictvím placenty a plodové vody. Léky jako Prozac nebo Seroxat vystavují plod velkému riziku. Užívání těchto antidepresiv totiž může způsobit vysoký krevní tlak v plicním oběhu, navíc zatěžuje srdce, a tak může dojít k jeho selhání, také zvyšují riziko vrozených vad u dítěte.

Riziko je tím větší, čím je těhotenství pokročilejší. Lékaři jsou tak od předepisování antidepresiv těhotným ženám odrazováni. Existuje několik antidepresiv, které je možné užívat jak během těhotenství, tak během kojení. Zcela bez rizika to ale není.

Výzkum dokonce prokázal, že děti matek postižených depresí, které déle než dva měsíce užívaly antidepresiva, mají menší hmotnost než děti jiných matek.

Vědci dlouho zkoumali, nejsou-li antidepresiva rizikem i během kojení. Obecně se došlo k závěru, že antidepresiva mohou být během kojení bezpečně užívána. Ačkoliv se jejich velmi malé množství do mateřského mléka prokazatelně dostane, na dítě by to vliv mít nemělo.

Studie také ukázala, že na deprese matek jsou mnohem citlivější chlapci než dívky, které se snadněji obrátí k lidem ve svém okolí, pokud je matky nejsou schopné emocionálně zajistit. V dlouhodobějším výhledu u dětí, jejichž matky užívaly antidepresiva, se může projevit agrese.

Každá matka by tak měla mít přístup k alternativám. Může to být psychoterapie, mateřské konzultace nebo různé podpůrné skupiny, kde je možné problém společně sdílet a řešit.