První slovo a veliká mlékárna

Foto z ateliéru Fotopromě.cz

Jak jsem už psala minule, kojím na požádání. Což je teda honosně řečeno. V podstatě kojím pořád. V noci je luxus, když malá spí dvě nebo dokonce tři hodinky vkuse. To si i třeba ve čtyři ráno zajdu v klidu do kuchyně udělat mlíko a zbaštit nějakou tu sušenku. Já vím, že bych měla jíst vyváženou a pestrou stravu, ale nějak mi to zatím stále nejde. Jsem ráda, kdy ráno zhltnu na stojáka jogurt a už slyším z ložnice „Af!“

Ano, naše malá je nesmírně šikovná. Už umí své první slovo. „Af!“ To v překladu z miminkovštiny znamená: „Pomoc, pomoc, trápí mě hlady, už jsem asi 30 minut nejedla a mám strašlivý hlad.“ Takže jak se ozve „Af!“ musí nastoupit mlékárna 🙂

V podstatě se kvůli ničemu jinému nevzteká, jen kvůli jídlu a v poslední době i u jídla. Najednou ji chytne rapl a začne vyvádět. Ani nevím proč. Prý to může být růstový spurt. Někdo mi moje hodné miminečko vždycky na chvilku vymění za šíleného řvouna. Mávnutím kouzelného proutku je z ní zase zlatíčko, které za hodinu vyšiluje znovu. Ale už se to začíná lepšit, tak snad to brzy ustane a zase bude trochu klidu.

Kam s ní?

Piškotě vyžaduje hodně péče a pozornosti. Někdy, když přes den usne, jdu si lehnout s ní. Ale musím také trochu fungovat. Vyprat, vyžehlit, poklidit atd. V postýlce, ve které je přes noc, se jí za bílého dne moc nelíbí, další možnost je postýlka v obýváku, tam ale na ni moc nevidím a připadá mi taková odstrčená, poslední možnost je její pelíšek v obýváku na gauči. Nic z toho ale není ono. Zkusila jsem tedy svůj šátkový experiment.

Poprvé, když jsem navázala kříž s kapsou uvnitř, tak se mi hned hnala po prsu a z úvazu nebylo nic. Podruhé se mi při vázání začala rozčilovat, vůbec se jí to nelíbilo. Takže zase nic. Stejně to dopadlo i na potřetí. Prý je to ale normální, tak jsem ji zkusila navázat skoro spící těsně po kojení a zase chtěla baštit. Tak jsem si ji navázala o něco níž a najednou to šlo. Přiznám se, že s takhle navázaným miminkem bych nikam ven nešla, ale na doma to stačilo. Nejvíc se mi líbí, že si můžu v klidu sednout k počítači, psát a přitom neřešit, kam odložit dítě. Takže zatím jsme ve fázi: Na ven kočár, na doma šátek. Uvidíme, jak to půjde dál. Momentálně Piškotě spinká spokojeně v šátku.

Kdy zhubnu?

Mylně jsem se domnívala, že hubnutí po porodu půjde rychle. Ale realita je někde jindy. Určitě jsem něco shodila po porodu, ale na váhu se mi stále nechce. Pořád se poctivě mažu Bepanthenem na zpevnění těla, který opravdu pomáhá, jenže hubnutí bude asi trvat dlouho. Navíc cvičení většinou doporučují až po konci šestinedělí. Mám pocit, že to bude běh na dlouhou trať…

Čtěte také:

• Psychický a fyzický vývoj dítěte – prvních 6 měsíců
• Jak zapojit ty správné svaly u miminek?
• Co udělá porod s mým tělem?

Blbost týdne

Náš kočárek jsme už asi v únoru objednávali přes internet. Po celou dobu těhotenství na nás čekal u manželových rodičů. Jen jsme ho po doručení zkontrolovali, jestli není někde poškozený. Takže první procházka byla velká premiéra. Vyjeli jsme a mně se s ním jelo strašně špatně. Říkala jsem si: „Ach jo! Co jsme to zas koupili?“ Dojeli jsme k doktorce a na cestě zpátky jsme se ještě trochu prošli. Najednou se manžel na kočárek zadívá a povídá mi: „Víš o tom, že ta kola nejsou skoro vůbec nafouknutá?“

No samozřejmě, že to tak bylo. Před druhou vyjížďkou jsme kola dofoukli a teď už vesele drandíme a pereme se, kdo bude vozit 🙂