Proč a jak se rodí dvojčata či paterčata?

Pravděpodobnost přirozeného početí dvojčat je relativně malá. Na jedno spontánně počaté dvojčetné těhotenství připadne osmdesát pět těhotenství jednočetných. Na přirozené početí trojčat je šance ještě mnohonásobně nižší.

Vícečetná těhotenství jsou častější u žen starších než 35 let a pravděpodobnost se zvyšuje také s počtem předešlých těhotenství. Svou roli hrají i genetické dispozice a není neobvyklé, že se dvojčata objevují v některých rodinách opakovaně.

Za zvýšeným počtem vícečetných těhotenství stojí také léčba neplodnosti, jejíž součástí bývá stimulace vaječníků. Ty pak uvolní větší počet vajíček, která mohou být oplodněna během jedné ovulace. Vícečetná těhotenství mohou vzniknout i z metody umělého oplodnění, kdy jsou ženě do dělohy vložena dvě či více embryí.

Jednovaječná a dvojvaječná dvojčata

Dvě třetiny dvojčat jsou dizygotická neboli dvojvaječná. K jejich početí dojde tehdy, jsou-li dvě vajíčka oplodněna dvěma spermiemi.

Dvojvaječná dvojčata mají každé svou placentu a jsou uložena každé ve vlastních plodových obalech. Jejich genetická výbava je odlišná a rozdílné může být i jejich pohlaví.

Jednovaječná (monozygotická) dvojčata vznikají rozdělením jednoho vajíčka oplodněného jednou spermií.

Pokud je vajíčko rozděleno do tří dnů po oplození, je každé dítě vybaveno vlastní placentou a vlastním plodovým obalem. Oddělení mezi třetím a devátým dnem znamená, že děti mají jednu společnou placentu a jsou každé ve vlastním plodovém obalu. Pokud dojde k rozdělení oplozeného vajíčka po devátém dni, mají děti společnou placentu i plodový obal.

Jednovaječná dvojčata mají zcela identickou genetickou výbavu a jsou stejného pohlaví.

Tři a více

Trojčata se rodí přibližně jednou na 6400 porodů. Mohou být oplodněna tři vajíčka nebo se jeden zárodek může rozdělit na tři části. Dále mohou být oplodněna dvě vajíčka, z nichž jedno se rozdělí na dvě části.

Na vzniku čtyř a více prenatálních dětí se mohou podílet různé kombinace obou principů vzniku vícečetných těhotenství jak dvojvaječných, tak jednovaječných.

Průběh těhotenství s vícerčaty

Při vícečetném těhotenství se děloha zvětšuje rychleji než při jednom dítěti. Častěji se může u nastávající matky objevovat těhotenská nevolnost, chudokrevnost, dýchací obtíže a únava, zvyšuje se i riziko preeklampsie (jedná se o závažnou komplikaci spojenou s vylučováním bílkoviny do moči a extrémním zvýšením krevního tlaku).

Dvoj- a vícerčata mohou být během svého nitroděložního vývoje ohrožena opožděným či nerovnoměrným růstem (jedno z dvojčat se vyvíjí pomaleji než druhé) či patologií placenty (zejména u dvojčat, která sdílejí jednu placentu). Nejčastějším rizikem vícečetných těhotenství je potrat a předčasný porod.

Častěji se také objevují komplikace spojené s invazivními prenatálními vyšetřeními, například amniocentézou, která ještě více zvyšuje riziko ztráty těhotenství.

Dalším velmi sporným zákrokem, který může být doporučen rodičům, jež čekají narození tří nebo více dětí (počatých spontánně či po IVF), je redukce prenatálních dětí (tzv. fetální redukce) pouze na dva či jedno. Usmrcení „nadbytečných“ prenatálních dětí má zvýšit šance na úspěšné donošení a porod životaschopných jedinců. Fetální redukce však kromě zásadních etických otázek přináší rovněž značné riziko potratu či předčasného porodu.

Čtěte také:

• Velká láska vzniká u mámy na kůži
• Hypnoporod na vlastní kůži. Opravdu může kurz pomoci?
• Otec u porodu – radost, nebo komplikace?

Porod vícerčat

Dvojčata lze porodit vaginálně v případě, že první dítě naléhá na porodní cesty hlavičkou a druhé dvojče není v příčné poloze. Nová kanadská studie naznačuje, že v případě zdravého dvojčetného těhotenství, příznivého postavení plodů a porodu blízko termínu je porod vaginální cestou stejně bezpečnou alternativou jako porod plánovaným císařským řezem.

Porod sekcí je na místě u troj- a vícerčat. U dvojčat pak například při odhadu porodní hmotnosti plodů pod 1 500 g nebo nad 3 500 g, nebo pokud je druhé dvojče výrazně větší než první.

Poporodní péče

U novorozených dvoj a vícerčat je zcela zásadní podpora rané vazby mezi matkou a dětmi. Ta je nezbytná a o to důležitější zejména tehdy, pokud k porodu došlo předčasně, s komplikacemi nebo císařským řezem. Podpora bondingu je možná u po císařském řezu.

Podpora rané vazby napomáhá poporodní adaptaci dětí a podpora rodičovské péče je nejlepším startem pro rozvoj mateřských kompetencí. Díky tomuto nastartování přirozených pečovatelských schopností je pak pro rodiče mnohem snazší zvládnout vícenásobnou výzvu v podobě více narozených dětí.