Porod na nejbezpečnějším místě

Minulý rok, konkrétně 17. června, jsem u vás v porodnici přivedla na svět své první miminko – syna Lukáše. Chtěla bych Vám touto cestou velmi poděkovat. Prožila jsem nádherné bezproblémové těhotenství a připravovala jsem se na porod a těšila se, až to přijde a jaké to bude.

Celou dobu těhotenství jsem (kromě občasných návštěv u gynekologa) docházela do poradny k soukromé porodní asistentce a připravovala se s ní na porod doma, sháněla informace a zkušenosti, absolvovala kurz se zkušenou Ivanou Königsmarkovou. Důvěřovala jsem svému tělu, že dokáže porodit dítě, a miminku, že se dokáže zdravé mámě narodit.

Když přišel den „P“ (který se nakonec protáhl od pátku do neděle), těšili jsme se z pohodlí a pocitu bezpečí u nás doma. Po devíti hodinách přijela PA, pravidelné kontrakce pokračovaly dalších osm hodin, ale porod nepostupoval. Po dohodě s PA jsme se proto rozhodli, že vyrazíme do Jihlavy (máme to k vám 60 km).

Porod začal doma a skončil na nejbezpečnějším možném místě – u Vás v porodnici. Přijal nás Dr. Petr Kozmon, a protože jsem zrovna prodýchávala kontrakci, počkal, pak se mi představil – bylo to velmi milé. Lékař a porodní asistentka se seznámili s mým porodním plánem, s ochotou vyjít nám vstříc, bude-li to možné. Stalo se něco velmi důležitého – objevila se důvěra mezi mnou a mým partnerem a ošetřujícím personálem.

Po dalších 16 hodinách, za asistence báječné paní porodní asistentky Jany Fialové, se kterou jsme se znaly už z návštěvy porodnice před porodem, a za obrovské pomoci mého partnera, který byl celou dobu se mnou, se Lukáš objevil na tomto světě. Porod byl docela dlouhý a těžký – ale nádherný. (Hned bych šla rodit znovu.)

Snad jedinou negativní zkušeností je rutinní pravidelné monitorování… „Díky“ jednomu takovému monitoru, který se protáhl snad na hodinu, jsem si přeležela nohu a způsobila si částečné ochrnutí, s kterým jsem se pak trápila dva měsíce. Také se kvůli statické poloze porod zastavil, čímž si situace vyžádala další potřebu zásahů… Ano, mohli jsme podepsat revers, ale nechtěli jsme působit jako „problémoví“ – dnes bych revers bez váhání podepsala, ale to je zkušenost pro příště. (Nakonec se beztak ukázalo, že dítěti se dařilo dobře, jen bylo třeba ho vzbudit změnou polohy…)

Přáli jsme si porodit syna doma, v klidu a bezpečí. Porodili jsme ve Vaší nemocnici, v klidu a ještě větším bezpečí, v atmosféře důvěry a otevřenosti. Přáli jsme si přirozený porod, který nám byl u Vás v porodnici v rámci možností umožněn. Vzhledem k jeho délce jsme souhlasili s dirupcí vaku blan a k podání prostaglandinů, vše nám bylo vysvětleno, byl nám ponechán čas na rozhodnutí (zpětně se mi dirupce jeví jako zbytečný zásah, který opět spustil kaskádu dalších vyšetření, ale v dané situaci jsme se zkrátka takto rozhodli. Lukáš byl pár hodin po porodu odvezen na JIP – rozvinula se u něj infekce a několik dnů byl v inkubátoru. Je možné, že se nakazil v důsledku častých vaginálních vyšetření…?). Profesionální a lidský přístup pana doktora Kozmona byl nicméně obdivuhodný (srovnávám s tím, co jsem četla o porodech jinde). Unavená děloha potřebovala pomoct se stažením, souhlasili jsme s podáním léků, které zabránily nadměrnému krvácení. Kdybychom zůstali doma, možná by to nedopadlo takhle dobře.

A to je důvod, proč mám na srdci to veliké DÍKY – za mne, za mého muže i za našeho syna. DÍKY, že existuje místo, kam mohou lidé, jako jsme my, s důvěrou přijet porodit, a nepodstupovat tak možná rizika. Další miminko bych opět ráda zkusila přivést na svět doma. Ale pokud se objeví nějaká překážka, tak víme, kam pojedeme. A budeme se tam těšit.

S úctou a pozdravem
Tereza K.