Počítání zoubků nemusí nahánět strach

„Lidé zásahy na hlavě snášejí hůř než jinde na těle,“ vysvětlovala mi kdysi paní zubařka, když jsme mluvily o tom, proč z nich mají lidé takovou hrůzu. Premiéra u zubaře tak bývá mnohdy strastiplnější pro rodiče než pro nezkušené dítě.

Zdroj: archiv redakce

Neexistuje jednotný názor na to, kdy absolvovat poprvé návštěvu zubaře se svým potomkem. Nejčastěji se mluví o věku tři roky, kdy je dítě schopné porozumět pokynům lékaře a řídit se jimi. Některé maminky zastávají názor, že k zubaři dítě vezmou, už když se mu prořežou první zoubky. Někdy bývají i ovlivněné špatnou zkušeností se starším sourozencem, kterému už ve třech letech objevil dentista kaz. Většinou jsou ale první návštěvy u zubaře pro dítěte příležitostí k seznámení se s novým prostředím a pro rodiče možností dozvědět se, jak o dětské zoubky pečovat.

Informujeme, ale nevarujeme

„Vezmu si s sebou tohle zelené autíčko,“ rozhodl se tříletý Adam, když se dozvěděl, že tentokrát nebude u zubaře jen čekat na starší sestru, ale že bude paní doktorka i jemu počítat zoubky. Dítěti by se nemělo bránit, aby si hračku k lékaři vzalo. Protože přece jen se na to neznámé, co ho čeká, potřebuje nějak vyzbrojit. Rodiče by ho měli doma na návštěvu zubaře připravit přiměřeně. Vysvětlit mu pár dní předem, že ho tam čeká takové zvláštní křeslo, do něhož si bude muset sednout a pan doktor ho v něm může i položit. Bude muset držet pusu otevřenou a zasvítí mu do ní „sluníčko“. Rodiče si mohou i vymyslet pohádku, ve které jde oblíbený hrdina jejich dítěte k zubaři. Naopak zdržet by se měli komentářů typu: „Uvidíš, nebude tě to bolet“ nebo „Nemusíš mít strach“. Obavy předem totiž malé dítě nemá proč mít. Ale můžou mu je implantovat rodiče, kteří je na svého potomka přenesou. Taky je lepší, když jde s dítětem k zubaři ten z rodičů, který sám snáší návštěvy dentisty lépe.

Výběr dentisty se vyplatí

I když sami máme výborného dentistu, pro malé dítě se vyplatí vybrat dětského specialistu. Zná různé fígle, jak dítě navnadit ke spolupráci, udržet ho v křesle s otevřenou pusou. Seznámí ho se „záhadnými“ předměty v ordinaci, povozí ho na křesle a může mu i nabídnout černé brýle, než mu zasvítí „sluníčkem“ do pusy. Ukáže mu také zrcátko a vysvětlí, jak bude počítat zuby. Pokud objeví kaz, není možné s ošetřením nijak zvlášť otálet, protože situace by se jen zhoršovala. Zubař by také měl svého malého pacienta i jeho doprovod poučit o tom, jak má vypadat správná ústní hygiena. Nebezpečné jsou pamlsky, které přilnou k zubům. Patří k nim nejen sladkosti, ale třeba i chipsy. Nevhodná je i láhev s mlékem jako uspávadlo navečer a různé sladké nápoje a ovocné šťávy přes den.

Všeho s mírou, i fluoru

Zuby by se měly dítěti čistit dvakrát denně tak od jednoho roku. Ještě předtím, když se začnou prořezávat, vyplatí se odstraňovat zubní povlak třeba gázou. Pro děti je důležité vybrat kartáček odpovídající jejich věku. Měl by být měkký, aby nepoškodil dásně, s malou ploškou, aby se všude dostal. Děti do čtyř let by neměly mít elektrické kartáčky, jejich vibrace jim nesvědčí. Dítěti by se měl kartáček líbit, líp ho to navnadí na péči o zuby. Pozor také při výběru pasty. Neměla by mít jen nějakou úžasnou chuť a vůni, ale hlavně odpovídat věku dítěte, tedy neobsahovat přemíru fluoru, což se ve finále projeví bílými skvrnkami na zubech. Pro děti od tří do šesti let by měl být obsah fluoru v rozmezí od 250 do 500 ppm (parts per million, tedy částic na jeden milion). Jen pro informaci, pasty pro dospělé obsahují minimálně 1450 ppm. Malé děti si ještě pořádně nedokážou vyplachovat pusu a vždycky trochu pasty polknou, proto je dobré jim jí dát na kartáček málo, tak o velikosti hrášku, menším ještě méně a rozetřít. Ani bio zubní pasty nejsou určené malým dětem, protože obsahují složky příliš agresivní pro mléčné zuby. Podobně je to i s ústními vodami, jež občas obsahují i alkohol.

Čtěte také:

Čistí máma, čistí táta, čistíme všichni

Dobrá „výbava na zuby“ se vyplatí, teď už záleží na tom, jak ji správně použít. „Aby bylo čištění zubů skutečné účinné, měli by ho provádět rodiče až tak do šesti, sedmi let dítěte. A tak do devíti kontrolovat, jestli to jejich potomek dělá správně, případně ho opravit,“ říká doktorka Stéphanie Ciesla. Svým malým pacientům je zvyklá na obrovité atrapě chrupu ukazovat, jak se má správně postupovat při čištění. Čím dřív se to dítě naučí, tím líp. Když mu to půjde, může si ráno zuby čistit samo, ovšem večer to zůstane na rodičích.

S čištěním zubů se začíná nahoře, každá strana se přejede desetkrát. Potom se přechází na dolní část chrupu. Je dobré, když si dítě postup zafixuje, zautomatizuje, a z čistění zubů se stane rituál se zavedeným řádem. Celá operace by měla trvat kolem dvou minut. Zábavným pomocníkem mohou být i hrací či přesýpací hodiny, které odměří čas.

Pokud první návštěva zubní ordinace proběhne v pohodě, není důvod, proč by se tam dítě napodruhé netěšilo. Přece se tam děje tolik zajímavého.