Plenky půjdou z domu

Především nikomu a ničemu neprospěje, když se z nočníku stane objekt, který vzbuzuje hrůzu dítěte a sevřený žaludek matky. Hygienické návyky si dítě přirozeně osvojuje ve dvou až dvou a půl letech. Nedospěje k tomu tím, že ho budou od raného věku pravidelně vysazovat na nočník, jak se dříve tradovalo. K potřebě chodit na nočník nebo toaletu se dopracuje přirozeným vývojem, stejně jako se naučí chodit nebo mluvit. Je to kamínek v mozaice jeho samostatnosti a socializace.

S kamarádem ze hřiště nesrovnáváme

Dnes už se ví, že v 18. měsících ještě dítě nemá zcela pod kontrolou své tělo a jeho funkce, není na to zralé. Většina maličkých dokáže kontrolovat svůj močový měchýř a svěrač mezi 24. a 48. měsícem. Osm dětí z deseti se to naučí spontánně. Holčičky většinou dřív než kluci. Pokud se váš maličký v tom poněkud opozdí, není potřeba z toho dělat vědu. Určitě ho nezaskočíme unáhleným vyhlášením: „Tak ode dneška ti přestanu dávat pleny. Jsi už velký, půjdeš brzo do školky.“ Taky ho nesrovnáváme se sourozencem ani s chlapečkem od sousedů, který si oblíbil nočník mnohem dřív. Napřed se přesvědčíme, zda je pro svůj úkol dostatečně zralý.

Dobrý pozorovatel vystihne správný moment

Stačí si to ověřit na pár příkladech. Dítě by už mělo několik měsíců umět chodit samo a jistě a taky zdolávat schody. Také sezení by mu nemělo dělat problémy a samostatné vstávání ze sedu. Dokáže říct „kakat“ a „čurat“ či podobná slovíčka a ukázat na nočník nebo na záchod. Umí vyjádřit, že má hlad nebo žízeň, tedy přetlumočit poselství, které mu vysílá jeho tělo. V pořádku by měla být i jemná motorika, projeví se to tím, že si bez potíží čmárá po papíře. Navíc by mu měla vadit znečištěná plena. Pokud se ještě navíc vydává se zájmem na toaletu, když je tam nějaký dospělý, aby se podíval, co tam ti velcí dělají, a napodobuje to, svědčí to o jeho touze být nezávislý. Dalším bodem pro je, když vydrží tak dvě hodiny mít suchou plenku. Obvykle kolem tří let je dítě dostatečně zralé, aby bylo bez plenek. Ale neřekne si o to samo. Přineseme mu nočník a vybídneme ho: „Myslím, že už jsi velký, můžeš čurat a kakat na nočníku nebo na záchodě. Jestli to chceš zkusit, tak ti přestanu dávat plenky.“

Tíživá separace od jistoty v plenkách

Takhle jednoduché to ale ve všech případech nebude. Dítě má totiž svou hlavu. V 18. až 24. měsíci zažívá období opozice a jeho nejoblíbenějším slůvkem je „ne“. Přistoupit na to, že bude chodit na nočník, znamená poslechnout rodiče a přijmout pravidla společnosti. Takže jeho „ne“ se nemusí vůbec týkat nočníku jako takového, ale jde o principiální odmítnutí výzvy. V takovém případě je nutné počkat, až se malý „opozičník“ uráčí tento krok udělat sám. Někdy k tomu stačí 14 dní. Další potíž na psychologické bázi se rýsuje v tom, že se dítě může cítit svým způsobem ohrožené, zbavuje-li se věcí, na které je zvyklé. V tom případě je třeba počkat, až získá sebejistotu, uvědomí si a přijme svou identitu. Jedním ze signálů může být, že do svého slovníku zařadí zájmeno „já“.

Postupujeme krůček po krůčku

Dítěti ve věku kolem 20. měsíců představíme nočník jako novou věc, s níž by se mělo napřed seznámit. Zpočátku necháme, aby si na něj sedalo v plenkách, aby si hrálo na to, že už chodí na nočník. Občas, když ho přebalujeme, hodíme dovnitř špinavou plenku, aby pochopilo, k čemu ta věc slouží. My sami se pak učíme rozpoznat, kdy se dítě chystá čurat nebo kakat, a nabídneme mu, ale nevnucujeme nočník. Ovšem ne v pokoji, ale na toaletě, aby si dítě zafixovalo, co se na tomto místě dělá. Nepořizujeme nočník ve tvaru nějakého zvířátka nebo vyluzující různé zvuky a dítě na něm nenecháváme si hrát. Měl by to být jednoduchý a funkční předmět. Taky mu dáme k dispozici toaletní papír, aby se s ním učilo zacházet. I za cenu toho, že to bude trochu horor. Časem se to spraví.

Čtěte také:

• Deset způsobů, jak se zbavit dudlíku
• Vývoj řeči v prvním roce a role rodičů
• Miminko šilhá, nevadí aneb Jak je to se zrakem novorozenců?

Vydrží týden. Je to v suchu?

Poprvé bez plenek. Napřed si to vyzkoušíme při odpoledním spaní. Před ním mu nabídneme nočník, ale dáme ještě plenku. Pokud zůstane dvakrát či třikrát za sebou suchá, můžeme ji zkusit odebrat i před spaním. Pak to zkoušíme i v jiných fázích dne a pobyt „bez“ postupně prodlužujeme. Pořídíme dítěti stahovací plenkové kalhotky, aby si mohlo samo „odskočit“. Pokud se mu to tak týden daří a nedochází k žádným velkým katastrofám, dáme mu slipy nebo kalhotky. I když přes den už je bez plen, na noc mu je dáváme ještě tak tři až šest měsíců. Pokud má plenky suché každé ráno během celého týdne, nedáváme mu je už ani na noc. Nevylučuje to ale příležitostné „nehody“. Až do pěti let je normální, že se dítě občas v noci počurá. Zpočátku se mu nesnažíme vnucovat nějaký pevný jízdní řád vyměšování, teprve až se s novu situací sžije, vybízíme ho k použití nočníku po jídle, před a po spaní.

S pochvalou, ale bez dárků

„Udělal jsi mi velkou radost. Jsem na tebe pyšná, že už jsi velký.“ To úplně stačí jako pochvala, když se dítě naučí chodit na nočník. Žádné obdivné výkřiky, dárky a rodinné slavnosti, to by bylo přehnané. Mluvte o pokroku svého dítěte i s ostatními zainteresovanými, třeba s prarodiči, aby do úspěšně pokračující akce nevstupovali podle svých odlišných představ. Upozorněte potomka, aby si řekl, až se mu bude chtít na malou nebo na velkou, ale nepronásledujte ho věčnými dotazy: „Ještě se ti nechce čurat?“ Pokud se už jednou rozhodnete, že od teď to půjde bez plenek, nevracejte se k nim, i když nastanou drobné nehody. Jestliže jsou četnější, bez výčitek dítěti zase plenku dejte a po měsíční pauze to zkuste znova bez ní. A nezoufejte. Na chození na nočník nejsou žádné tabulky. Některé dítě to zvládne za pár týdnů, jiné má na noc plenky ještě ve čtyřech nebo pěti letech.