Partner u porodu: nezapomenutelný zážitek, nebo fiasko?

V dnešní době je téměř samozřejmostí přítomnost partnera u porodu. Je to považováno za projev lásky vůči jeho ženě a někdy téměř za povinnost. Zároveň však mnoho odborníků v čele s Michelem Odentem varují před přítomností mužů v tomto velice intimním ženském poli. Ne vždy jsou totiž na tento silný emotivní zážitek připraveni.

Zdroj: archiv redakce

Důležité je ujasnit si, jestli chcete rodit společně a proč?

Muž by měl jít k porodu jen tehdy, pokud se na to cítí, pokud si to sám přeje a zároveň pokud je to také přáním ženy. V žádném případě by muž k porodu neměl chodit z povinnosti a „proti své vůli“, stejně tak by ho při porodu neměla žena trpět jen proto, „protože se to tak dělá“ a „protože je to dobré/správné“. Takže nejprve si ujasněte: Chce tam můj partner doopravdy být? Chci já, aby tam byl? A odpovězte si popravdě. U porodu si stejně nejde na nic hrát.

„Na začátku jsem byla přesvědčená, že není nad to porodit ,společně‘, a je pravda, že můj vlastní porod byl úžasným prožitkem právě díky přítomnosti (jen) mého muže. Zároveň jsem ale byla svědkem mnoha situací, kde právě přítomnost partnera byla hlavní brzdou při porodu. Každý případ je naprosto individuální. Důležité je poznat, co je dobré zrovna pro vás,“ sdílí své zkušenosti z mnohaleté praxe zkušená dula Lilia Khousnoutdinova, která sbírala zkušenosti u takových kapacit, jako je Michel Odent či Elena Tonetti.

Musíte vědět „proč“ chcete rodit společně, co od sebe očekáváte. Především co očekává rodící žena od svého partnera a zda on je tuto roli schopen splnit. Mnoho žen chce, aby partner hrál roli živého štítu v porodnici, což je pro řadu mužů nesmírně obtížný úkol, obzvlášť pokud musí čelit třeba nátlaku ze strany personálu. Zároveň je nesmírně důležité ujasnit si mezi sebou svá „porodní přání“ – např. aby dítě neodnášeli, aby v žádném případě nedošlo k nástřihu apod. Je dobré, aby si partner nastudoval alespoň nějaké materiály a rozuměl, proč si maminka určité věci volí a jiným se brání. Je důležité, aby vaše představy byly stejné, a zároveň, aby si partner uvědomil, že nejdůležitější jsou přání a pocity rodičky, jeho jsou až druhořadé, jelikož rodit bude ona.

Je vhodné spolu navštěvovat kurz předporodní přípravy, případně by měl partner alespoň vidět nějaký dobrý dokument o porodech, aby měl představu o tom, do čeho jde! Pokud plánujete mít u porodu i další lidi (třeba soukromou porodní asistentku nebo dulu), je dobré se potkat aspoň párkrát s „celým týmem“ – abyste mohly navázat dobrý kontakt a zároveň se domluvit, jaký je záměr a jak rozdělíte kompetence. A pamatujte, že dula a partner se mohou při porodu krásně doplňovat – není to „buď, nebo“.

Předsudky musí stranou

Když muž u porodu být nechce, neznamená to nutně, že svoji ženu nemiluje. Porod je velice intenzivní prožitek a je pravda, že ne každý muž má na to, aby to zvládl, natož pak aby byl užitečnou podporou pro svoji partnerku. Zároveň pokud žena muže u porodu nechce, většinou to není projev nelásky nebo snaha zabránit muži kontaktu s dítětem, ale jednoduše přirozený stud – nechce před svým milovaným náhodou pustit při porodu stolici nebo nechce, aby ji viděl bezmocnou apod. Neposuzujte tedy a nevytvářejte domněnky. Počítejte také s tím, že je možné, že se vaše rozhodnutí změní během porodu – dejte si okamžitou výpovědní lhůtu a zůstaňte věrni tomu, co budete cítit, až se porod skutečně rozběhne.

Během porodu…

Porod je intenzívní, nezapomenutelný, krásný, syrový… a často docela dlouhý. Proto se partner musí postarat nejen o praktické potřeby ženy, ale i o ty svoje. Nezapomenout na jídlo, pití a taky hlavně – pokud se partner cítí úplně zahlcen nebo cítí strach – je dobré jít na chviličku ven a nadechnout se čerstvého vzduchu (obzvlášť strach, při němž produkujeme adrenalin, je dost nakažlivý a u rodičky může porod brzdit).

Partner musí být připravený na to, že svoji ženu „nezachrání“ a nejlepší, co může udělat, je dát své ženě prostor, aby rodila v klidu a svým tempem, bez nátlaku a dle svých potřeb. Může však plnit spoustu užitečných a praktických funkcí, například vytvářet a udržovat optimální příjemné porodní prostředí. Aby žena porodila co nejjednodušeji, musí se dostat co nejvíce do těla a ven z hlavy a zároveň se cítit v bezpečí. Navodit správou atmosféru dokáže soukromí, přítmí, relaxační hudba a minimum konverzací. Zkuste se tedy naučit komunikovat co nejvíc neverbálně. Zároveň se muž může snažit převzít co nejvíce komunikaci se zdravotníky, aby ženu při porodu nemuseli rušit. Při porodu se žena dostane do jakéhosi porodního „transu“, ve kterém rodí velice efektivně, ale je opravdu dobré ji z něj nevyrušit.

Dále samozřejmě může partner svou ženu podporovat ve vertikálních porodních pozicích a při chůzi (pozice spolupracující s gravitací porod výrazně podporují), dávat jí pravidelně napít, podporovat dotekem, pokud si ho žena bude přát (a nebrat si to osobně, pokud dotek odmítá!), připomínat jí chodit na záchod, ale hlavně – důvěřovat ženě, jejím pocitům a potřebám, dávat jí to najevo a snažit se naladit na její rytmus a pocity. Důvěra a intimita totiž podporují v ženě tvorbu oxytocinu – hlavního porodního hormonu, která se zároveň přirozeně vyskytuje ve všech mileneckých situacích. Nebojte se ani – pokud si to bude rodička přát – se hladit, líbat, dotýkat a opravdu se ponořit v rámci možností do milostných hrátek – můžete výrazně podpořit dobrý postup porodu (obzvlášť v jeho začátcích)!

Čtěte také:

Připravte se ale taky na to, že u porodu se často vynořují silné emoce – i ty potlačované, takže pokud mezi sebou máte hodně složitý vztah, může být moudřejší, aby muž u porodu nebyl a žena se mohla soustředit na rození, namísto toho, aby řešila manželské či partnerské nesoulady (i když nepřítomnost otce není zárukou, že problémy ve vztahu nebudou maminku u porodu brzdit). Je též možné, že žena bude nadávat, plakat, stěžovat si nebo křičet, že umírá – připravte se na to, neberte to osobně a nebojte se toho, nejčastěji to bývá známka toho, že se blíží k závěrečné fázi porodu a hormonální změny způsobují silné emoční výkyvy.

Jak říká Ina May Gaskin: „Neberte si k porodu nikoho, koho byste si s sebou nezvali na záchod.“ Pocity u vypuzovací fáze můžou připomínat potřebu tlačení na záchodě (a taky způsobit vytlačení stolice) – což je pro mnoho žen nepřijatelné v přítomnosti jejich muže – tlačí tím pádem méně efektivně a de facto nechtějí dítě „pustit“. Velice často totiž chce žena rodit před svým mužem „důstojně“, což je přímý opak ponoření se do instinktivních pocitů a téměř „zvířecích“ zvuků a pohybů, které porod nesmírně usnadňují. Obzvlášť vypuzovací fáze je neuvěřitelně intenzivní a krásná a zároveň obzvlášť „syrová“, a proto je pro mnoho párů dobré prozkoumat flexibilní možnosti: Partner odchází a vrací se hned po narození; nebo partner sedí u hlavy ženy a „nevidí“, co se děje mezi nohama apod.

Bonding: zasloužená „odměna“

Snad nejkrásnější fáze pro přítomného otce přichází hned po porodu, kdy má jedinečnou možnost se zamilovat do svého novorozeného dítěte a podpořit maminku svým obdivem, úctou, láskou a péčí. Při porodu se totiž nerodí jen dítě, ale také rodina.

Společný porod může být fiaskem, ale pokud jste k sobě upřímní a důkladně se připravíte, může to být nezapomenutelná zkušenost, ze které budete celý život čerpat obdiv a respekt jeden pro druhého. V určitém smyslu je porod vyvrcholení mileneckého aktu, a pokud jste skutečně na jedné vlně, můžete ho prožít jako úžasně intimní či dokonce sexuální zkušenost.

Zdroj: www.cestaextaze.cz.