Lesní školky: módní výstřelek nebo nutná alternativa?

Tedy troufám si říci, že se na celou věc snažím dívat očima otevřenýma. Ne odmítavým pohledem k jedné či druhé straně. Neb popíráním jednoho druhým, povyšováním jedné cesty nad druhou ničeho nedosáhneme. Náš trh skutečně potřebuje obě varianty. Běžné klasické předškolní vzdělávání a také alternativní formu předškolního vzdělávání, kam nedílně patří právě lesní školky. Proč? Protože mnoha rodinám nevyhovuje alternativní vzdělávání stejně tak, jako mnoho alternativních rodin nikdy nezapadne do hranic vzdělávání v běžném systému.

Ukončením činnosti lesních školek, klubů, komunitních škol a jiných aktivit bychom udělali obrovský krok zpět. Jen se porozhlédněme po světě. Kde jsou alternativy vzdělávání jak předškolního, tak školního zcela běžné. Zastavením činnosti všech těchto alternativ bychom se vrátili tam, kam naše společnost v dnešní době již dávno nepatří.

Jací jsou vlastně rodiče lesních předškoláků? Čím se liší? Moje zkušenost je, že jsou to lidé většinou velmi inteligentní, zpravidla s vysokoškolským vzděláním. Nejedná se v žádném případě o skupinku asociálů, kteří by chtěli vést své děti k revoltě. Jsou to lidé, kteří o věcech přemýšlejí. Hledají souvislosti. Mnoho z nich jako malé děti vyrůstalo v menších městech, přirozeně v přírodě. Bylo pro ně běžné viset na stromě, hrát si v lese. A tak si vyrůstání svých dětí pouze ve městě nedokázali představit.

Jejich hlavním rozdílem od většinové populace ale je, že tito rodiče se nechtějí vzdát své zodpovědnosti na vzdělávání svých dětí. Chtějí se spolupodílet. Pomáhat vytvářet program. Nemají zájem své dítě někam odložit a odpoledne si ho vyzvednout. Chtějí ovlivňovat, co se s jejich dítětem děje a spolurozhodovat, čemu budou jejich děti vystaveny. Oproti tomu takový rodič v běžné MŠ či ZŠ je často vymezen do patřičných mezí. Na mnoha školách dnes visí nápisy – rodičům otevřeno, rodiče vítáni – ale je tomu skutečně všude tak?

A jaké jsou vlastně „lesní děti“? Jak vycházejí děti z lesních mateřských školek ve srovnání s dětmi z běžných MŠ? Vynechejme výzkumy naše i zahraniční, které hovoří jasně ve prospěch alternativ. Pouze se dívejme očima běžného pozorovatele. Kolikrát je za pololetí dítě z běžné mateřské školky nemocné? Ve srovnání s dětmi z lesních mateřských školek otužujících se za každého počasí na čerstvém vzduchu. Co si vše dítě z lesní školky zažije na vlastní kůži? Jak to následně souvisí s jeho schopností sebepéče?

Děti z lesních školek se dostávají do přirozeného spojení s během přírody v s průběhu roku. Prostřednictvím každodenního kontaktu s živly zažívají, co se kolem nich děje. Mnoho z lesních školek má vlastní zahrádku, o kterou se děti mohou starat. Není výjimkou i chování zvířat, kde děti pomáhají s péčí o ně. Děti z lesních školek se díky těmto činnostem mnohostranně rozvíjejí, a to jak tělesně, tak duševně.

Nepřeháním, když po zkušenostech, které mám z působení v běžné ZŠ i lesní mateřské škole, řeknu, že 5–6leté dítě z lesní školky, kde se např. učí sám si po sobě umýt nádobí, uklidit třídu, jurtu, srub či teepee, se o sebe umí postarat když ne lépe, tak alespoň stejně dobře jako dítě ze 3.–4. třídy běžné ZŠ. Ano, vždy záleží na rodičích a rodinném zázemí, které dítě formuje, ale děti ve školkách tráví často polovinu i většinu dne. Je tedy jasné, že i předškolní vzdělávání má výrazný vliv na schopnost péče o sebe a své věci, orientace ve světě apod.

Mohla bych popsat mnoho dalších pozitivních vlivů pobytu v přírodě na děti a prostřednictvím slavností a různých akcí i na celé jejich rodiny. Chtěla bych se však dotknout něčeho jiného: Dlouho mi vrtala hlavou otázka: „Proč je systém, vláda proti alternativnímu vzdělávání v lesních školkách, když je jejich pozitivní vliv nepopiratelný a mnoha výzkumy prokázaný?“ „Proč bychom měli zavírat či měnit lesní školky, když by o péči pro děti přišly dnes již stovky či tisíce rodičů?“ „Je pro tyto všechny děti místo ve státním běžném provozu?“

Myslím, že nejsem snílek ztracený v nereálném světě ani paranoik bojující se smyšleným ohrožením. Nemohla jsem však dojít k ničemu jinému, než že tento krok je vykalkulovaný, promyšlený, naplánovaný. Napadalo mě, že první děti, které prošly alternativním vzděláváním, ať to byly waldorfské školy, domácí vzdělávání či lesní školky jsou dnes již na základních, středních, občas i na vysokých školách.

Systém má zpětnou vazbu. Jsou to děti, mladí lidé plní otázek. Nejde jednoduše umlčet prázdnou teorií, chtějí věcem rozumět. Stávají se přirozenými vůdci kolektivu. Nevpasují se snadno do připraveného „mustru“. Velice dobře si vzpomínám na reakce učitelek na první absolventy lesních školek. Údiv nad tím, kolik toho umí, jak se chovají a vyzařují. A to je zřejmě ono. To je ten důvod, říkám si. A takové občany zřejmě většinová společnost nechce, není na ně připravena.

S tématem souvisí:

• Jak to funguje ve školkách jinde ve světě
• Jak podnikat v oblasti péče o děti aneb Domácí „školka“
• Státní nebo soukromá školka? A máme na ni?

A tak místo, abychom hledali cesty, jak transformovat stávající systém předškolního a školního vzdělávání, snažíme se zastavit cesty, kterými se tito „pozitivní vetřelci“ do systému dostávají. Nastavíme lesním školkám takové podmínky, které naprosto popírají realitu lesa. Nastavíme takové parametry, které víme, že mnohé lesní školky nemohou a možná ani nechtějí splnit, protože by to popřelo mnohé z principů jejich fungování.

Vždy a všude jsem tvrdila, že Česká republika je úžasná země, svobodná, otevřená. Je zde možné to, co se v mnoha jiných zemích již neděje. S novým zákonem o lesních školkách je však jednak ohrožena mnohaletá práce týmů pracovníků těchto zařízení a nejen to. S novým zákonem bychom se ve svobodě vzdělávání posunuli daleko, daleko za evropský standard.

Tedy prosím, naši milí zákonodárci. Nerozhodujte o nás, za nás, bez nás od stolu vyhřáté kanceláře. Pojďte za námi, do lesa, do parku, přijďte se na vlastní oči přesvědčit, o čem to vlastně jednáte. Pocítit atmosféru denního rytmu lesních předškoláků. Přivonět po dlouhé době k vůni přírody, ohně, pocítit závan svěžího vzduchu. Pojďte s námi zažít alespoň jeden jediný den… Jestli i poté zůstane vaše potřeba omezit, zarazit, zpřísnit, zastavit stejná, či se něco ve vás promění. Otevřeme oči a dívejme se zase trochu kolem… pro nás, pro naše děti,… pro skutečnou svobodu.

Mgr. Jana Knotková, psycholog a průvodce lesní školy ve spolku Země ze mě