Klub těhulek (115): Vzpomínky na bouřlivé Vánoce
Vánoce mají být svátky klidu, v našem Klubu těhulek, ale rozhodně nebyly. Gábina musela navštívit porodnici, nakonec se ale ukázalo, že Vítkovi se na svět ještě nechce. Markéta strávila část svátků v nemocnici s ošklivou chorobou. Ach jo… A tak jen Mára prožila Vánoce, jak se patří.
Zdroj: archiv redakce
Zdravím všechny i v tomto roce,
mám toho tolik na srdci, mnoho věcí se odehrálo od posledního článku. Zkusím to vzít hezky popořádku.
Nejdříve mě čekalo focení. To jsem si opravdu užila. Potkala jsem tam těhulku Gábinu a potají ji záviděla, že už to všechno bude mít za sebou a každým dnem se těší na své vytoužené miminko. Studio bylo opadu krásné a všichni se ke mně chovali úžasně. Už se těším na fotky.
Nejvíce jsem se ovšem obávala prvního screeningu. Ale jak jsem doufala, vše je v naprostém pořádku. Manžel byl se mnou a myslím, že poprvé si uvědomil zcela vážně, že bude otcem toho stvoření na obrazovce. Dokonce nám paní doktorka s naprostou jistotou řekla, že to bude kluk. Vím, že to není na 100%, dokud se Zrníčko nevykoukne na svět, ale hodně mě to změnilo. Najednou už to není „TO“, ale je to náš syn. Začala jsem k němu i mluvit, povídám mu, jaký je jeho taťka šikula a jak mě umí vždy rozesmát.
Strašně šťastní jsme jeli na víkend za mou rodinou popřát k svátkům, předat dárky a hlavně jim oznámit naši skvělou novinu. Všichni byli rádi, pořád se usmívali, o ničem jiném se nemluvilo a teta, co pracuje v kojeneckém ústavu, mi dala mnoho cenných rad. Ale nejvíc mě překvapilo, že včetně táty nikdo nebyl překvapený, dokonce mi řekli, že to poznali hned ve dveřích, že jsem úplně jiná, ale bylo jim hloupé se mě ptát.
Můj bratr, kterého reakce jsem se popravdě bála nejvíc, jelikož vím, jaký má názor na děti, se zachoval perfektně a byl upřímně šťastný. Hned to všude rozhlásil, volala mi spousta lidí a gratulovali. Celé to dopadlo úžasně a moji rodině jsem nesmírně vděčná, že jsou, jací jsou. A moc si jich vážím, mám vedle sebe perfektní lidi, které z celého srdce miluji.
Registrace v porodnici se zdařila úspěšně. Hodně jsem se bála, abychom se vešli do stanoveného počtu, ale doufala jsem, že na Nový rok tam moc maminek nebude. No bylo a hodně, ale i tak se na nás těsně dostalo. Uf…
Vánoce i celé svátky proběhly a pro nás i stále probíhají v naprostém klidu a pohodě. Jsme doma, snažíme se upravovat domeček a připravovat místo pro prcka. Začínám nakupovat oblečení a potřeby pro novorozence, vymýšlíme výzdobu a nemůžeme se dočkat, až bude Zrníčko s námi…
Doufám, že jste si všichni užili svátky a přeji hodně sil a štěstí do nového roku. Hlavně ať máme zdravé a spokojené děti…
Mára
Ahoj těhulky,
Za dobu co jsme těhulkami měly dovolenou od psaní, se toho stalo hodně. Byla jsem na testu těhotenské cukrovky, také byly Vánoce a v neposlední řadě jsem byla hospitalizována v nemocnici.
Ještě před Vánocemi jsem měla naplánovanou návštěvu u paní doktorky a také jsem musela na test těhotenské cukrovky. Z důvodu blížících se Vánoc si Lukáš vzal dovolenou a šel se mnou jak na pití té dobré šťávičky tak k paní doktorce. Bohužel nám paní doktorka nedělala ultrazvuk, v což Lukáš doufal ale i tak vše dopadlo dobře. Těhotenskou cukrovkou netrpím a miminko prospívá tak jak má.
Vánoce, tedy alespoň jejich začátek jsme si už prožili v klidu. S Lukášem jsme na štědrý den zajeli k mým rodičům, kde jsme dostali bramborový salát a trochu cukroví. Potom jsme si udělali večeři a rozdali dárky pod vánočním stromečkem. Po večeři jsme šli k Lukášovým rodičům, kde jsme se setkali s celou jeho rodinou a rozdávali dárky tam. Musím říct, že štědrý den jsem si moc užila a jsem moc šťastná, že jsem to mohla prožít právě s Lukášem.
Na Boží hod, jak je zvykem v naší rodině, jsme se setkali s celou rodinou z taťkovy strany. Znovu po roce jsem tak viděla i některé sestřenice, které vidím jen jednou za rok. Všichni mi pochválili bříško a slíbili účast na oslavě narození Lukáška.
Ještě ten den večer se ale Vánoce tak trochu pokazily. Začala jsem totiž kašlat, to ještě ale nebylo to nejhorší, co mě čekalo. Druhý den jsem totiž dostala vysoké teploty a Lukáš byl samozřejmě pryč s myslivci a já si díky teplotám nemohla pomalu dojít ani na záchod. Když teploty přes noc přesáhly 39°C řekla jsem Lukášovi, že budeme muset ráno jet k doktorovi a taky jsme jeli. Paní obvodní doktorka mě poslala s podezřením na zánět ledvin na gynekologii do nemocnice a tam si mě rovnou nechali. Nakonec ze zánětu ledvin byl zánět průdušek a já si díky teplotám poležela pět dní v nemocnici. Dostávala jsem infuze s antibiotiky a prášky proti teplotě. Naštěstí Lukáškovi to neublížilo a podle ultrazvuku co mi dělali v nemocnici, prospívá dobře. Jak snášíte hospitalizaci vy? Napište mi do diskuze.
Musím říct, že nikdy mi nemocnice moc nevadily, ba naopak vždycky jsem tam šla s tím, že je to potřeba a zůstat jsem chtěla až do doby, kdy budu naprosto zdravá. Tentokrát bylo ale vše jinak. Hrozně mě štvalo, že právě na první Vánoce, které s Lukášem trávíme sami, musím být v nemocnici. Chtěla jsem co nejdřív pryč a byla jsem z pobytu v nemocnici strašně nešťastná.
Nakonec mě doktoři pustili na Silvestra domů a tak jsem si začátek nového roku užila už v kruhu svých nejbližších doma. Půlnoc jsme sice s Lukášem zaspali, ale vůbec nám to nevadilo a první den nového roku jsme si užili spíše v posteli, protože jsme ještě oba dva trošku nemocní.
Krásný týden bez nemocí přeje,
Markéta
Přeji dobrý den všem čtenářům BabyWebu,
a je to za námi. Oslavy vánočních svátků, příchod Nového roku a mezi tím vším i první „planý“ poplach, který jsme zakončili v porodnici. Ale ještě se neradujeme, zatím jsme stále „kindervajíčko“, tzn. Vítkovi je stále ještě dobře v mém břiše.
Ale hezky popořádku. Vánoce jsme s Járou strávili společně, prostřídali jsme oboje rodiče, občas i nějakou návštěvu. Ježíšek na nás nezapomněl, nezapomněl ani na Vítka. Jak se pod stromečkem ukázalo, byl z nás všech nejhodnější, protože těch dárků, co dostal… Všichni už se ho nemůžeme dočkat. Silvestra jsme strávili ve společnosti skvělých známých, kteří nás pozvali k sobě domů. Původně jsme se s Járou domluvili jen na hodinku, ale protože si náramně rozumíme a nálada byla skvělá, protáhla se naše hodinka až přes půlnoc. Dokonce jsem si tím vysloužila pochvalu od všech, protože nikdo nečekal, že to vydržím. Abych se přiznala, ani já ne. A na Nový rok jsme dostali pozvání na svíčkovou od mých rodičů. A to je pozvání, které se neodmítá. Svíčková byla opět bezkonkurenční, díky mami. A protože bylo krásné počasí, vyrazily jsme s mamkou na procházku. To je jediná fyzická aktivita, kterou teď ještě zvládám. Skoro všechno ostatní mě totiž neskutečně vyčerpává a navíc, vždy když se někam vydávám, musím přemýšlet, kde je nejbližší toaleta. Všechny maminky a těhulky mě určitě chápou. Běhám totiž na toaletu každých dvacet minut, a na rovinu říkám, to je děs!
Teď si dovolím maličko navázat na poslední článek. Slibovala jsem, že prozradím malé tajemství, které souviselo s několika věcmi, které se udály týden před Vánocemi. Ty události jsem chtěla zvládnout ještě před tím, než se Vám pochlubím s malým překvapením. Týden před Vánoci mě čekalo focení pro BabyWeb a také kontrola v poradně, tentokrát již po týdnu.
Focení probíhalo krásně, těším se na fotky s „obr“ bříškem. Tentokrát mě doprovázel Jára. Chtěla bych touto cestou poděkovat paní šéfredaktorce, že mi vyšla vstříc s dřívějším termínem focení, protože si nedokážu představit, že bychom to nechali na začátek nového roku. V poradně vše také proběhlo v pořádku a navíc se tam potvrdila informace, ze které jsme byli všichni trochu zaskočení. Vítek je o trochu větší než jsme si mysleli, tudíž mě paní doktorka upozornila, že se Vítek může narodit do konce roku. Dneska je 2. ledna a Vítka zatím nemáme, takže předpověď se úplně nenaplnila, ale můžu Vám povědět, že den ode dne je mi tak nějak zvláštně, že se zřejmě jedná jen o pár dní, a my už toho našeho drobka budeme mít u sebe.
S tímhle stavem také souvisí návštěva porodnice mezi svátky. Opravdu jsem si myslela, že ten den to přijde. Ráno jsem se probudila a cítila jsem se tak divně. Pokusila jsem se na to tolik nemyslet, ale nešlo to. Jak víte, mám kamarádku Jarušku, která je porodní asistentka v porodnici, kam se chystáme. Kolem Vánoc jsme se domluvily, že kdyby cokoliv, můžu jí zavolat a spolu to zvládneme. Ten den jsme spolu mluvily několikrát. Odpoledne se však něco málo změnilo. Zřejmě to bylo způsobenou mojí nervozitou nebo byly nějaké erupce na slunci, ale zdálo se mi, že přestávám Vítka v břiše cítit. Všechny pokusy o rozhýbání selhaly, takže jsme se s Jaruškou domluvily, že se sejdeme rovnou v porodnici a tam se na mě podívá. Začátek neprobíhal úplně dobře, protože se Vítek prostě nechtěl pohnout a navíc srdíčko mu bilo hrozně rychle. Pak se ale zázrakem vše začalo uklidňovat. Srdíčko se srovnalo a na Vítka zřejmě zabrala pozornost Jarušky a paní doktorky, takže mi večer po návratu domů všechny pohyby vynahradil. Byl to těžký večer. Opravdu jsem se bála a nervozitu jsem viděla i na Járovi. Ale vše dobře dopadlo a paní doktorka nás uklidnila. V další poradně se mám domluvit s paní doktorkou na předání do porodnice, kde už by se doladil termín. Jelikož i v porodnici uznali, že je Vítek větší, zřejmě bychom porod uspíšili, abychom nerodili obříka, a oba jsme byli v pořádku. Jak jste zvládaly poslední dny před porodem vy? Byly jste také nervózní? Napište mi do diskuze.
To jsou novinky, co říkáte? Od začátku jsme všichni počítali s termínem kolem poloviny ledna a ejhle, od Vánoc jsme všichni ostražitější a kdykoliv si pohladím bříško, každý se hned ptá, jestli už jedeme.
Tenhle týden mě čeká poradna, tak uvidíme, jak dopadneme?!
Všem přeji do nového roku jen zdraví, protože to je to nejdůležitější. To ostatní nějak zvládneme.
Příjemné dny přeje Gábina a Vítek
