Klub těhulek (111): Zprávy z ordinací
Tento týden děvčata nezávisle na sobě navštívila gynekologii, některá podstoupila i ultrazvuk. Zprávy jsou povzbudivé, miminka i děvčata jsou v pořádku, jen Markéta musí být opatrnější než dosud. Proč? To si přečtěte v dnešním článku.
Zdroj: archiv redakce
MARKÉTA:
Všechny zdravím i tento týden, dnes jsem absolvovala kontrolu u pana doktora a můžu říct, že to bylo poprvé, co jsem se v čekárně před ordinací cítila nervózně. I k zubaři se těšívám více než na dnešní kontrolu. Poprvé jsem neměla strach o sebe, ale o naše Zrníčko. Bude na ultrazvuku srdíčko nebo ne? Bude vše v pořádku? Na co všechno jsem se to chtěla zeptat? No, v hlavě jsem měla hotový zmatek.
Vše se ukázalo být v pořádku. Dostala jsem i konečně moji vytouženou těhotenskou průkazku. Jsme v 8. týdnu, rosteme jako z vody a dokonce na fotce přesně rozeznám hlavičku a začínající ručičky. Už to pro mě není jen šedivý flek na černém fleku. Teď se jen objednat na první screening a doufat, že i tam bude vše v pořádku.
Jinak jsem minule celkem zakřikla své nevolnosti. Přešla jsem z období „je mi dobře“ do období „umírám“ a „je mi jen šíleně“. Už týden nemohu téměř nic sníst a ani na jídlo pomyslet. Chudák manžel přežívá na toustech – to je jedno z mála jídel, co zvládne bez pomoci sám.
Nejhorší na těhotenství je únava. Ta nepřekonatelná únava. Pomáhám teď mamce s podnikáním, takže domů se dostanu kolem sedmé večer, padnu k televizi a kolikrát se u ní i ráno probudím. Jsem opravdu naprosto vysílená a vyčerpaná. Běžně jsem chodila spát kolem jedné ráno i později a teď, když vydržím do devíti, je to pro mě nadlidský výkon. Ale když se nad tím zamyslím, docela si to užívám. Jsem šťastná, že je Zrníčko v pořádku a já si díky těmto stavům mohu uvědomit, že tu se mnou opravdu je.
Zatím je to stále naše veliké tajemství a až na moji mámu a doslova pár nejbližších přátel o tom nikdo neví. Manžel je pověrčivý, takže to chce držet pod pokličkou, jak nejdéle to půjde, ale já bych to nejraději vykřičela do celého světa… Budeme mít mimčo!
Těším se na příští týden, Marky
MARKÉTA 2:
Ahoj těhulky, tento týden jsem opět navštívila moji paní doktorku na gynekologii, kde jsem trochu zpozorněla kvůli uložení miminka, které leží trochu níž, než by mělo. Vše ale snad bude v pořádku, když se budu muset trochu víc šetřit, a i proto jsem si konec týdne, který se nesl v duchu oslav a spousty jídla, docela užila.
Začátek týdne byl ale opět docela těžký. Jako skoro každé pondělí jsem byla znovu hlídat a samozřejmě jako pokaždé po hlídání jsem se domů vrátila jako spráskaný pes. Neustále mi vrtá hlavou proč zrovna po téhle práci, která mě moc baví, se domů vracím víc utahaná, než když celý den pracuji na úklidu bytu. Tahle únava mi ale pomohla si uvědomit, že být s miminkem čtyřiadvacet hodin denně a k tomu mít ještě skvěle uklizený byt a spokojeného přítele bude skoro nadlidský úkol a mně to dá teda hodně zabrat.
Ve středu jsem šla i s výsledky z genetiky k paní doktorce. Ještě jednou mě ubezpečila, že miminko se vyvíjí dobře. Po prohlídce mi ale doporučila, že se mám hodně šetřit, nikam neběhat a chodit spíš jako důchodce, a to všechno protože je prý Lukášek trochu níž, než by měl být. Zatím je všechno v pořádku, ale kdybych však tohle vše nedodržovala, mohl by problém nastat, až začne Lukášek pořádně přibírat. Hodně jsem se vyděsila, doktorka mě ale ujistila, že to nic není a že mám jen dávat větší pozor. Máte s tímhle problémem nějakou zkušenost? Jestli ano, napište mi prosím do diskuze.
V sobotu měli všichni chlapi z rodiny mého Lukáše hon, což znamená, že šli střílet na bažanty a divoký prasata. Normálně by to pro mě znamenalo volnou sobotu, plno nudy a tentokrát i dlouhé přemýšlení o tom, co mi řekla paní doktorka. Tentokrát jsem ale na nic z toho neměla čas. Lukášův tatínek totiž příští týden slaví padesáté narozeniny, a tak jsme museli s mojí skoro tchyní připravit občerstvení pro spoustu myslivců, kteří šli narozeniny Lukášovo tatínka oslavovat po honu. Také jsme připravovaly jídla na neděli, kdy se měly narozeniny oslavit s rodinou. V neděli oslava také proběhla. Jídlo, pití a vlastně i celou oslavu si ale užily jen my ženy. Chlapi, a to i včetně Lukáše, který jinak moc nepije, měli hroznou kocovinu a ani jeden ze čtyř chlapů z Lukášovy rodiny nesnědl ani výborný oběd skládající se z řízků a bramborového salátu, natož aby si dali ještě nášup v podobě chlebíčků a zákusků. No alespoň nám ženským neubylo a opět jsme se pořádně „nadlábly“.
Tak hezký týden všem čtenářkám, Markéta
GÁBINA:
Přeji dobrý den všem, předchozí týden jsem se konečně začala chovat jako zodpovědná těhulka. Pracovní výlet do Prahy jsem měla naplánovaný jen jeden, a hlavně poslední, a od pondělí se začala zaučovat moje nová kolegyně, která mě v práci nahradí. A o víkendu jsme se byli s Járou podívat v porodnici, ve které se v lednu narodí náš chlapeček.
Začátek týdne byl celkem klidný, do kanceláře nastoupila nová kolegyně, která mě bude zastupovat po dobu mé mateřské a rodičovské. Vybrali jsme paní z několika uchazeček a zatím vše vypadá výborně. V práci, která ji čeká, má praxi, s kolegy se již seznámila a já se tak zatím pomalu smiřuji s myšlenkou, že všichni jsme nahraditelní a že to beze mě fungovat bude. Smíření probíhá celkem snadno, jelikož ruku v ruce s tím se přece začínám připravovat na novou kariéru maminky. Snad to budu taky zvládat.
Ve čtvrtek jsem byla objednaná na kontrolu v poradně. Tentokrát již po třech týdnech. Paní doktorka vše zkontrolovala, ukázala mi malého a společně jsme si poslechli srdíčko. Všechno je pořádku. I když malou výtku jsem dostala. Prý málo piju. Po tom, co jsem dobrala antibiotika, mě poslala paní doktorka preventivně na laboratorní vyšetření. Chtěla mít jistotu, že po zánětu močového měchýře nic nezbylo. Opravdu tam nic nezbylo, ale z výsledku vyšlo najevo, že mám drť v moči, což je způsobeno právě tím, že málo piju. Abych pravdu řekla, nedokázala jsem si představit, že budu pít ještě víc. V kanceláři přes den vypiju velkou konev čaje, k tomu mám na stole ještě vodu a potom, co přijdu domů, piju také ještě několikrát. Ale musela jsem přidat.
Ve čtvrtek mě také čekala poslední pracovní cesta do Prahy. V budově, kde má naše firma vedení, se pořádal vánoční večírek. Loni jsem se nezúčastnila, ale letos jsem to pojala jako možnost rozloučit se s těmi, které následujících pár let zřejmě neuvidím. Můj šéf se ještě ten večer vracel zpět do Plzně, takže jsem toho využila a vrátila se také. Ostatní kolegové tam spinkali, a jak mi později vyprávěli, spát šli až nad ránem. Na cestu jsem dostala nespočet přání, ať je vše v pořádku a jsme hlavně zdraví. Byl to hezký večer.
V sobotu nás s Járou čekala prohlídka porodnice. V porodnici pracuje jedna naše kamarádka, takže jsme měli prohlídku se vším všudy i s výborným výkladem. Prohlídky se také zúčastnila jedna moje další kamarádka. Jelikož se všechny známe od střední školy a Jára je vtipálek, dokážete si představit, jak jsme se opět nasmáli. Po prohlídce se k nám připojila ještě sestra kamarádky a jeli jsme ve smíchu pokračovat do kavárny v centru. Povím Vám, naše dítě se ten den tolik „natřáslo“, že mi za to určitě vynadá. Ale smích je zdravý, a hlavně určitě cítilo, že je mi dobře a že kolem sebe máme lidi, kteří se na něj moc těší.
Na závěr si dovolím přivítat novou těhulku a popřát jí hodně zdraví. Je to krásné období, které může být chvílemi těžší, ale ten výsledek bude stát za to.
Příští týden se budu těšit na další písmenka.
Všechny zdraví Gábina
Chcete dostávat každý týden obrázek vašeho týdnu těhotenství s podrobným popisem, jak se vyvíjí vaše miminko? A k tomu spousty praktických informací týkajících se aktuálního týdne vašeho vlastního těhotenství?
Stačí se zaregistrovat zde a je to. Každý týden vám ve chránce přistane Zpravodaj Babywebu šitý na míru pro váš týden těhotenství!
