babyweb.cz > BABYWEB 2021 > Babyweb LIVE > Těhulka LIVE > Klub těhulek (109): Bilancující sbohem
Klub těhulek (109): Bilancující sbohem
Dnešním dílem opouští řady Klubu těhulek Martina. Ve svém posledním příspěvku se pokusila shrnout své těhotenství a také to, co jí dala účast v našem projektu. Ani ostatní těhulky nezahálely, i když… Gábina měla poněkud lenivý víkend, zato Markéta je v plném kole při zařizování bytu.
MARKÉTA:
Ahoj těhulky,
celý tento týden byl doslova „nacpaný“. Jezdili jsme po obchodech i po různých městech, ale také se opět zapracovalo na bytě a výsledky jsou konečně i vidět.
Začnu ale něčím úplně jiným. Už koncem minulého týdne jsem v bříšku zaznamenala jistou změnu. Psát jsem vám to ale ještě nechtěla, protože ty pocity mi byly neznámé a já si prostě nebyla jistá, ale teď to vím už na tuty. Začala jsem cítit první zřetelné pohyby miminka v bříšku. Teď když jsem v klidu a třeba jen tak sedím nebo ležím, tak ho nebo ji cítím. Cítím, jak mě šťouchne, a není to žádné malé zašimrání nebo tak, jsou to už hodně zřetelné pohyby, a někdy když mám na bříšku ruku tak nadskočí. Dokonce i Lukáš už malé cítil a byl z toho úplně nadšený. Je to nádherný pocit a oba dva si ty chvíle, kdy o sobě miminko dává vědět, hodně užíváme.
Musím ale říct, že v klidu jsem tento týden moc nebyla, a tak jsme s Lukášem miminko cítili jen večer před spaním. Skoro celý týden byl totiž na programu opět byt. V pondělí jsem s Lukášem projezdila snad všechny obchody s nábytkem, které se v našem okolí nacházejí, ale nic se nám samozřejmě nelíbilo, a tak zatím ani nemáme na čem spát. Příští týden jedeme ale do Českých Budějovic a tam snad už něco seženeme a konečně začneme trochu vybavovat a ne jen uklízet.
Je ale pravda, že jednu místnost jsme ale už dodělali, a to koupelnu, kde scházelo obezdít vanu, celou koupelnu obložit a položit podlahu. To všechno je už hotové a první místnost v bytě se může už používat. Máme s Lukášem štěstí, že máme tak šikovné kamarády, kteří nám to udělali tak rychle a skoro nic za to nechtěli. Teď už zbývá jen obývací pokoj, kuchyně a chodba, tak snad už to bude brzy hotové.
V týdnu jsem také byla s Lukášovými rodiči v Českých Budějovicích, a jelikož tam příští středu mám jet na velký ultrazvuk a měla jsem se objednat u pana doktora telefonicky, na nic jsem nečekala a rovnou zajela do jeho ordinace a objednala jsem se osobně. Musím říct, že na ten ultrazvuk se už hrozně těším, a to i z toho důvodu, že tam se mnou pojede i Lukáš a konečně i on uvidí naše miminko.
Příští týden vám napíšu, jak dopadl ultrazvuk, a snad i budu vědět, jestli pod srdcem nosím holčičku nebo chlapečka. Také vám napíšu, jak dopadly nákupy a jestli už máme na čem spát.
Přeji příjemně strávený týden.
Markéta
GÁBINA:
Milé těhulky a všichni čtenáři,
v týdnu jsem, jak jinak, hezky pracovala, pak absolvovala velký ultrazvuk a nakonec si užila báječný víkend.
Tentokrát začnu od konce, protože jako první Vám musím povědět, jak báječnou neděli jsem měla. Jára odjel pomáhat holkám do Dobřan. Na pomoc si vzal mého taťku. Původně jsem si tedy myslela, že podniknu něco s mamkou, ale ta měla spoustu práce, takže jsem si plán vymyslela sama. Určitě teď přemýšlíte, co jsem tak mohla dělat. Odpověď je víc než jednoduchá. NIC. Přiznávám se dobrovolně a bez mučení, celý den jsem proležela na gauči u televize. A bylo to „bájo“. Tak nějak si o to náš Vítek a i moje tělo asi řeklo samo. Ne že bych nějakou práci neměla. Ale to důležité jsem stihla v sobotu. Znáte to, praní, žehlení, převlékla jsem peřiny v ložnici a díky tomu, že Jára nebyl doma, nemusela jsem vařit. Takže se ten válecí den úplně nabízel.
Naopak konec týdne byl trochu hektický. Ve čtvrtek jsem byla objednaná na velký ultrazvuk ve 30. týdnu. Jára musel být v práci, mamka taky, takže jsem to zvládla sama. Tentokrát jsem se dostala k moc milé paní doktorce, která mi všechno na obrazovce pomalu ukazovala a vysvětlovala. Takže se Vám můžeme pochlubit, že Vítek už má kolem 1,4 kg a 38 cm. Paní doktorka zkontrolovala všechny orgány, mozek, srdíčko (prý je jako zvon) a pochválila Vítka, že je ve skvělé kondici. Na cestu jsem dostala dva krásné obrázky, každý jiný. Na první fotce Vítek spí a vypadá to, jako by si hlavičku podpíral. Na druhém obrázku zívá doslova s pusou dokořán a opět má položenou ručku na čele. Odcházela jsem neskonale šťastná. Pár dní před ultrazvukem se mi totiž zdálo, že Vítka cítím o něco méně, a trochu jsem se bála, jestli je všechno v pořádku. Ale paní doktorka mě uklidnila. Navíc se Vítek koncem týdne začal ozývat zase tak, jak jsem zvyklá. Když dlouho sedím v kanceláři nebo se večer dívám na zprávy. Takže je opět vše tak, jak má být.
Konec týdne byl náročný taky proto, že jsme si na pátek i na sobotu pozvali domů kamarády. Takže rychle nakoupit, trochu poklidit a připravit nějaké občerstvení.
V pátek to byla Monička s Martinem. S oběma se vídáme celkem pravidelně, byli i na naší svatbě. Na večer jsem připravila nějaké dobrůtky a dokonce jsme s Mončou měly dvojku bílého. Byl to skvělý večer zakončený společenskou hrou (kvůli reklamě Vám jen povím, že spočívá v malování, mluveném popisu a pantomimě, víte, co myslím?). Tak, jak jsme se nasmáli, jsme si museli život prodloužit minimálně o pět let. Byl to fajn, díky Vám, M+M, jste báječní.
V sobotu pro změnu přišel Járův kamarád ze zápasu Tomáš se svojí Vendulkou, která je také těhotná. Přivezli tatarák k večeři. Opět jsem připravila nějaké dobroty. Ty byly hlavně pro mě, protože já tatarák nejím. A opět se večer vydařil. Tihle dva (dva a půl) jsou taky báječní, a navíc jsme si s Vendulkou mohly postěžovat na takové ty malé neduhy. Chuť spát i přes den, večer nevydržíme déle než do devíti, čas od času nezřízená chuť na něco. Budu se opakovat, ale zase… Díky Vám, T+V, byl to super večer.
Příští týden mě čeká poslední třídenní pracovní projekt. Tentokrát cestuju do Brna. Tak nám držte palce, ať to s Vítkem zvládneme a stanou se z nás úspěšní absolventi. Prý dostaneme odznáček. Nechám si ho píchnout do nápletu kalhot na bříško. Přeci jen byl Vítek taky účastník už od začátku.
Přeji všem příjemný týden a Vítkovi slibuji, že tohle je naposled, co mu odepřu večerní povídání s tatínkem.
Zdraví Gábina
MARTINA:
Zdravím všechny naše čtenáře u svého posledního článku,
to, co mi před 30 týdny přišlo jako vzdálená budoucnost, je tu. Můj poslední článek pro Babyweb. Když jsem psala svůj první článek, bydlelo v mém břiše malinkaté, asi 50 gramů vážící a 11 cm měřící stvořeníčko. Jako jedna z mála těhulek jsem až do porodu nevěděla pohlaví svého drobečka. Jelikož jsem se při tomto těhotenství cítila úplně jinak, myslela jsem si, že to bude holčička, ale 28. 9. jsem ve 22:32 porodila svého druhého chlapečka. A než jsem se otočila, tak je mému drobečkovi 6 týdnů, váží 4340 gramů a měří 55 centimetrů.
Důvodů, proč jsem se hlásila do tohoto projektu, bylo hned několik. Jako nejdůležitější bylo zjistit, jaké je těhotenství po operaci výhřezu ploténky. Musím se přiznat, že tato skutečnost ve mně vyvolávala velké obavy, a to zejména na počátku mého těhotenství. Měla jsem obavy, zda vůbec otěhotním, a při každé bolesti jsem se bála, aby se neposunula nějaká další ploténka a já nemusela řešit, zda přerušit těhotenství nebo ne. Naštěstí se nic podobného nenastalo, jen jsem měla občasné bolesti zad, a to v týdnech, kdy se do těla vyplavují hormony uvolňující vazy. Největší bolesti jsem měla kolem 10. týdne, kdy jsem cítila každý posun plotýnky a chodila se šálou kolem zad. Také jsem byla docela zklamaná přístupem mého neurologa. Předpokládala jsem, že mě bude hlídat pečlivěji, ale ne. Prostě kdyby něco, tak mi zavolejte a během těhotenství mě viděl pouze jednou. Naštěstí záda vydržela a k žádnému zhoršení nedošlo. Takže pokud si některá z vás není jistá, zda její záda po operaci ploténky vydrží, tak mohu potvrdit, vydrží.
Dalším důvodem bylo mít si s kým popovídat. Vzhledem k tomu, že mám již 3letého chlapečka, tak toho času na povídání není moc. Tímto chci moc a moc pozdravit a poděkovat všem těm, které jste mi psaly do naší diskuze. Děkuji za rady, pochopení a povídání. :o) Holky, měly jste pravdu, Ondráškovo vyrážka je novorozenecké akné. Potvrdila nám to paní doktorka při naší 6týdenní kontrole, která proběhla tento týden. (Pro ty maminky, které to neznají, tak se jedná o červené pupínky se žlutým středem a je jich hodně vedle sebe. Vznikají, protože dětská pokožka je hodně citlivá, ale nebojte se, nic to není a je docela dost krémů, po kterých to rychleji mizí.)
Posledním důvodem, který mě vedl zapojit se do klubu těhulek, byla moje zvědavost. Chtěla jsem vědět, jak by mi šlo psaní a jaké to je být součástí portálu Babyweb. Velkou neznámou pro mě bylo i profesionální fotografování, které jsem si díky projektu „Klub těhulek“ mohla vyzkoušet. To, jak mi šlo psaní, můžete nejlépe posoudit vy, moji čtenáři. (Snad dobře.) Pro mě to byla velká zábava, díky které jsem si udržovala mozkovou činnost. A fotografování, to bylo perfektní. Bylo skvělé mít kolem sebe profesionály, kteří se o vás starají. I když udržet si široký úsměv po celou dobu focení není úplně nejjednodušší.
Takže vám všem moc a moc děkuji, Babywebu za to, že je a má moc milé šéfredaktorky a vám čtenářům, za to, že jste si každý týden udělali čas a četli mé články.
Všem maminkám a těhulkám přeji spoustu krásných chvil s jejich dětičkami.
Mějte se krásně Marťa
Chcete dostávat každý týden obrázek vašeho týdnu těhotenství s podrobným popisem, jak se vyvíjí vaše miminko? A k tomu spousty praktických informací týkajících se aktuálního týdne vašeho vlastního těhotenství?
Stačí se zaregistrovat zde a je to. Každý týden vám ve chránce přistane Zpravodaj Babywebu šitý na míru pro váš týden těhotenství!