Katka v 30. tt: Šťastné číslo

Foto z ateliéru rodinné fotografie Fotopromě.cz

Anebo jsem natolik pozitivně naladěna 30. týdnem těhotenství, že všude vidím růžové slony a já sama se vznáším na duhovém obláčku. Ať je to, jak je to – už teď vím, že do konce (porodu) zbývá nějakých deset týdnů. A kdo by se neradoval, že? Za deset týdnů odlet na dovolenou nebo deset týdnů do Vánoc, každý si pod tím může najít své. Je na čase začít odškrtávat dny (týdny) v kalendáři.

Termín porodu se nezávratně blíží a já se na ten zázračný okamžik těším jako malá na Ježíška. Ne že bych byla masochistkou a užívala si porodních bolestí, ale už se opravdu moc těším na den, kdy se s naší malou princeznou Anežkou setkám. A také tím pádem na den, kdy si trochu ulevím od toho neustále rostoucího bříška. Podobné pocity jsem měla i před narozením Ondráška a také od 30. týdne (prostě kouzelné číslo). Známí, rodiče i babičky mě strašili, že pak mi teprve nastanou galeje a ať se moc netěším, že je prý lepší nosit miminko v bříšku než na rukou. Zažila jsem však naprostý opak. Konečně mé tělo pocítilo počátky znovu nabyté svobody a já se mohla radovat z miminka. Na druhou stranu je mi víc než jasné, že stále nejsem schopna si plně uvědomit dopady péče o dvě malé děti. I přesto se na ten okamžik těším, a proto také ta možná bláznivá radost ze zbývajících deseti týdnů. 🙂

Abych si utíkající čas ještě lépe uvědomovala, naplnila jsem kalendář různými termíny a schůzkami, na nichž je potřeba něco zařídit, nakoupit nebo vyřešit. První z věcí, kterou mám již za sebou, je žádost o mateřskou dovolenou (resp. peněžitou pomoc v mateřství, ale budu o ní mluvit jako o mateřské dovolené). Na základě domluvy se sestřičkou své gynekoložky jsem se už v půlce září zastavila pro formulář, který jsem téměř okamžitě přeposlala svému zaměstnavateli. Jelikož v současné době pobírám rodičovský příspěvek, musela jsem absolvovat povinné kolečko na úřadu práce, abych náhodou nedostala nějaký ten peníz navíc. Jak mě upozornila paní referentka na úřadu práce, mohlo by se to řešit i přes policii. 🙂 Jelikož mám z mužů zákona strach jako čert z kříže (pozn.: Jednoho policistu mám doma), zařídím vše k největší spokojenosti úřadu.

Již teď jsme sepsali hlášenku o termínu nástupu na mateřskou dovolenou a na správu sociálního zabezpečení jsem odeslala zase jeden krásný barevný formulář, s nímž budu muset ještě jednou na úřad práce. To abych se náhodou doma nenudila. 🙂 Teď už mi nezbývá nic jiného než čekat a modlit se, aby tentokrát nebyla správa sociálního zabezpečení natolik vytížena a mně penízky nedorazily s měsíčním nebo ještě větším zpožděním. A abych do té doby kalendář jen tak nezevloval, naplnila jsem ho v různých intervalech připomínkami ohledně urgence úřadu. Závěrem k této věci musím s politováním podotknout, že této problematiky se číslovka třicet týkat maximálně ve věci čísla popisného. 🙂

Bylo, nebylo (pokračování)

Jak jsem slíbila v minulém díle, chci se s vámi podělit o myšlenky ještě nad jedním tématem – znovuzapojení Ondráška do kojení. Už nějakou dobu hledám na internetu různé články, diskuze a rady ohledně této problematiky. Chystám se také poradit s nějakým odborníkem (např. laktační poradkyní, dětskou lékařkou aj.). Zatím jsem k tomu stále nesebrala odvahu, protože se trochu bojím jejich názoru. Většina lidí to jistě odsoudí už jenom vzhledem k mému zdravotnímu stavu (roztroušená skleróza). Nechci se nechat hned v počátku odradit a ráda bych věcem dala volný průběh. Pokud vše půjde dobře a já budu moci Anežku kojit, zkusím třeba nabídnout znovu i Ondrovi. Byl kojený pouze půl roku, protože ho ke konci pořádně trápily zoubky, a proto vstával po dobu měsíce a půl v noci každou hodinu. Byla jsem hodně vyčerpaná, takže mi bylo doporučeno kojení ukončit. Neuroložka měla obavy z ataky roztroušené sklerózy a já z následné hospitalizace a oddělení od dítěte.

Čtěte také:

• Jídelníček těhotných
• 7 výjimečných věcí, které se dějí ve vašem těle pouze v těhotenství
• Tandemové kojení aneb Kojení novorozence a jeho staršího sourozence

Ondru nebudu napodruhé do ničeho nutit. Zároveň mám trochu strach, abych neubírala Anežce (i když si myslím, že tělo je dost chytré a po nějaké doby by nabídku vyrovnalo poptávce). Přemýšlím také nad tím, zda nepočkat minimálně po šestinedělí, aby Anežka nabrala do začátku dostatek sil a já se srovnala s péčí o další a menší miminko. Žádná z dostupných informací mi zatím neodpověděla na všechny moje otázky. Doufám, že v následujících týdnech seberu odvahu a zkusím zkontaktovat nějakého odborníka. Nebo se třeba najde i dobrá duše zde a předá mi pár svých cenných zkušeností. Což? 🙂 Každopádně se s vámi časem určitě podělím o poznatky, kterých jsem dosáhla.

Druhá věc, která se také nevešla do minulého článku, se týká zátěžového testu na těhotenskou cukrovku. Musím se přiznat, že jsem jej neabsolvovala, a to z čistě praktických důvodů. Moje lékařka mi zapomněla dát včas žádanku, já sama jsem si na test nevzpomněla hned, v nemocnici měli jen pár volných termínů a na všechny z nich jsem nebyla schopná najít pro sebe odvoz a asistenci a pro Ondráška hlídání. Abyste si nemysleli, nejsem žádná padavka, ale při prvním těhotenství mi opravdu nebylo dobře. Rozhodně jsem se necítila na to, abych řídila nebo vydržela půl hodinovou cestu autobusem zpět domů. Vše jsem konzultovala se sestřičkou z gynekologie, která byla velice milá, problém pochopila a řekla, že některé maminky odmítají test už jenom z přesvědčení. Já bych si tam za normálních okolností „pro sichr“ došla, ale neměla jsem bohužel prostor a možnost. Věřím, že vše bude v pořádku a já už na to nebudu muset myslet.

V příštím díle Těhulka Live bych konečně měla mít výsledky z dalšího ultrazvuku. Hurááá! Sice mě čeká cesta (ne nízkopodlažním) autobusem s kočárkem, kde jak pevně věřím, mi někdo pomůže, a odběr krve v ordinaci i za asistence Ondráška… Ale stojím si za svým, že co mě nezabije, to mě posílí! Takže všem maminkám v podobné situaci přeji mnoho sil a energie, ostatním hlavně dobrou náladu!

Vaše těhulka Katka

Katka právě prožívá 30. týden těhotenství. Vy také? Chcete vědět, co se v tomto týdnu děje s vaším tělem?