Katka v 18. tt: Šiju, šiju si botičky do sucha i do vodičky

Foto z ateliéru rodinné fotografie Fotopromě.cz

Leckterý čtenář si určitě řekne, no to je toho, zase z toho dělá vědu. Nicméně pro pochopení mé radosti musíte znát celou historii přátelství mezi mnou a šicí mašinou. Obecně jsem schopná se nadchnout i pro kydání hnoje u králíků. Jsem prostě taková povaha. A tak jsem se už před rokem nadchla pro šicí mašinu. Poprosila svoji rodinu, zda by mne nemohla mašinou obdarovat k Vánocům. Není to zrovna levná věcička, ale když se složí více lidiček, nebude to tak hrozné. Mé přání se splnilo.

A tak již od Vánoc se zde povaluje krabice s novou mašinou na šití. Nějak jsem se nemohla dokopat k tomu, abych s ní začala dělat něco jiného, než ji v krabici přesouvat po pokoji tam a zpět, aby nepřekážela. 🙂 Prostě a jednoduše jsem se bála, neznala terminologii návodu k obsluze a taky jsem se k tomu nedonutila. Posvátnou hrůzu z mašiny odbourala až moje babička, kterou jsem si v týdnu přivezla a pomohla mi se začátky. A světe div se, já šiju. Zkrátila jsem si sukni, obšívám si fleecové separační vložky pro Ondráška do plenek a chystám se na látkovou kabelku.

Ale abych se vrátila k hlavnímu tématu těchto příspěvků – mému těhotenství. Šití s ním souvisí zejména v jedné oblasti, a to nákupu látky a ušití vícevrstvých plenek pro Pišťocha. Je zcela očividné, že nenarozené miminko se mnou sdílí moje nadšení a povzbuzuje mne pravidelnými pohyby. Každý večer si v klidu sednu, položím ruku na bříško a čekám na odpověď. Pišťoch většinou během chvilky odpoví jemným šťouchnutím. Krásné, úžasné a jedinečné! Kdo nepoznal, nepochopí (promiňte pánové).

V úterý jsme absolvovali Ondráškovo očkování poslední vakcínou z první várky povinného očkování. Bála jsem se, abychom to zase nemuseli odložit. Dva dny před roční kontrolou začal zase pokašlávat, ale nakonec postačilo použít zvlhčovač vzduchu a bylinný sirup. I nám dospělým se hned lépe dýchalo. Očkování zvládl velice dobře. Už nám začínají lézt stoličky, takže případné kňourání jsem připisovala spíše zoubkům a nesnesitelnému vedru. Tatínek nám hned v úterý odjel, takže jsme tu do pátku válčili sami. A opět se mi potvrdilo nepsané pravidlo, maminka je na mazlení a tatínek na blbnutí. Moje možnosti totiž nesplňují Ondrovy nároky na dětské hrátky. Ale samozřejmě nejsem žádná zapšklá maminka, blbosti děláme v rámci možností dost a dost. Jen si musím už více dávat pozor. Větší bříško zasluhuje větší opatrnosti. Valná většina her se tak odehrává na zemi. Jen ještě musíme Ondráška naučit, aby dával pozor na moje bříško a při „hup na mě“ ho vynechal. 🙂

Hned další den jsem odevzdala dítě babičce a vydala se k zubaři. Já bláhová doufala, že to bude předposlední návštěva. Marné, mám to marné… Já už to mám prostě spočítané. Občas mám pocit, že těch kazů tam mám víc než zubů. Přitom jsem poctivá a zuby si čistím pravidelně dvakrát denně, používám mezizubní kartáček i dentální nit. Vinu dávám trochu matce přírodě, která mě nevybavila odolnějším chrupem. Obávám se následků druhého těhotenství na mých zubech. Možná by bylo ekonomičtější si nechat rovnou nainstalovat chrup umělý, skleniček na odkládání máme doma dost. 🙂

Jak jsem slibovala v minulém díle, pustila jsem se do hlubší analýzy nejbližších porodnic. Neočekávám možnost k dlouhým výletům, takže porodnici ve sto kilometrů vzdáleném městě nechci, ani kdyby tam slibovali po porodu tataráček a dobře vychlazené pivko (pozn. autora: takhle já si představuji odměnu za dobře vykonanou práci :-)). Informace jsem čerpala jak z oficiálních zdrojů na internetu, tak z telefonických hovorů na porodnické ambulanci. Zjištění je následující: Volám moc brzo a času mám dost. Na základě zkušeností s pražskými porodnicemi jsem nechtěla nic prošvihnout. Zde to 35.–36. týden jistí. Obecně mě nadchlo vybavení táborské porodnice. Na druhou stranu jsem se i osobně setkala s negativními názory jednotlivých rodiček. Písecká porodnice z mého pohledu trochu zaostává, co se týče vybavení (asi to tam tolik nevoní novotou). I přesto mi mé nejbližší okolí doporučuje právě tuto porodnici. Jsou zde připraveni i na předčasně narozená miminka.

Čtěte také:

• Péče o zuby v těhotenství: Co je fáma a co pravda
• Domácí práce, kterých byste se měla v těhotenství vyvarovat
• 6 věcí, které byste měli vědět o kyselině listové

Porodnici ve Strakonicích mám pouze jako zálohu, ale moc o ní neuvažuji. Myslím si, že je už celkem daleko. Krom jiného jsem se také dočetla, že zde miminko po porodu hned neměří, tj. nenatahují nožičku (myslím, že to je ale dle přání maminky a tatínka). Všechny nemocnice by ale měly mít zkušenost s rodičkami s podobnou diagnózou, jako je moje. Co se týče osobních zkušeností jednotlivých rodiček, beru je jako zajímavé příběhy, ale nechci se jimi příliš řídit. Pokud nejsou ohlasy jenom negativní, neovlivní příliš moje rozhodnutí. Vše je přeci jenom o lidech. Když žena narazí v porodnici na špatnou partu lidí (lékařů), nepříjemnou sestru na příjmu nebo neochotného porodníka, může to vytvořit celkový špatný dojem nad lékařským zařízením jako takovým. Na konečné rozhodnutí je ještě čas a já budu ráda za jakoukoliv vaši radu a zkušenost.

Konečně se přiblížila návštěva u gynekologa a vytoužený ultrazvuk. Snad bude vše v pořádku a já se s vámi budu moc podělit o více informací. V dalším příspěvku bych se také chtěla více věnovat cvičení a józe, kterou teď praktikuji. Nechci nikomu fušovat do řemesla, ale podělit se o pár pozic, které mi vyhovují a pomáhají.

Nám a věřím, že i vám, se blíží období dovolených. Pamatujte, že je důležité vypnout a odpočinout si. Užívejte krás jiných krajů a nasávejte energii. Budu se na vás těšit.

Vaše těhulka Katka. 🙂

Katka právě prožívá 18. týden těhotenství. Vy také? Chcete vědět, co se v tomto týdnu děje s vaším tělem?