Kateřina ve 14. týdnu těhotenství: Na dně bazénu

Foto z ateliéru rodinné fotografie Fotopromě.cz

Každou středu ráno (Lukáš hlídá Tomáška, tak odchází do práce jen o něco později, proto tedy ráno) chodím na rehabilitace se zády a s klouby – jen na polikliniku u nás v ulici. Vždycky se těším na půlhodinku cvičení a „měkkých technik“ a hned se začnu cítit o něco lépe. Jenže tentokrát to vůbec nevyšlo. Ten den jsem se probudila doslova do šílené zimy, vlezlého větru a nepříjemného deště, přes noc klesla teplota oproti předchozímu ránu o 13 stupňů. Cestou mi šla pára od pusy, a přestože jsem se dobře nasnídala, nebylo mi zrovna hej. Ale zároveň žádná tragédie, zažila jsem náročnější rána s nevolnostmi a nízkým tlakem. Cestou jsem se celkem probrala, v poliklinice jsem zasedla na chodbu a čekala na zavolání. Fyzioterapeutka Anička mě vzala jako vždy přesně do svého malinkatého budoáru.

První čtvrthodinka šla dobře, něco jsem stačila zacvičit, jenže pak jsem měla provést jeden pohyb a dívat se přitom hlavou dolů a už to tu bylo – nejdříve jenom podivný tlak v hlavě, slabost a pak jsem jen slyšela podivný hlas terapeutky, jako by byla ona na souši a já se pomalu potápěla na dno bazénu… Takové: „Jeeeee váááoooáám dooobřeeoooee?“ Naštěstí jsem včas zareagovala a nějak se sama složila na lehátko. Dostala jsem napít a začalo se mi dělat lépe, jenže už za chvíli jsem sebevědomě prohlásila, že můžeme pokračovat. A hádejte, co přišlo? Přepadl mě nachlup stejný nepříjemný stav. Takže jsem si tu druhou čtvrthodinku poležela pokropená drouboulinkým ledovým potem a uklidňovala jsem sestřičku, že jí tam už neomdlím. Raději jsem nešla domů po schodech, ale zavolala jsem si výtah, bohužel se zrcadlem, tak jsem místo sebe viděla bílou paní. A nějaká příjemná spolusjíždějící mi vysvětlila, že slečny jako já snad mohou jít po schodech, že je výtah přednostně určen pro imobilní a poklepávala přitom hůlkou, na níž byla zavěšena síťovka s neuvěřitelným množstvím léků. Neměla jsem sílu vzdorovat, jen jsem jí ukázala snubní prstýnek, rozepla bundu a vyvalila břicho a opřela jsem si hlavu o stěnu. Reakce žádná. „Hlavně se nenechat otrávit,“ opakovala jsem si v duchu.

Cestou domů jsem hned volala Lukáše a prosila, ať mi uvaří „doopravdovou kávu“, žádné Caro – potřebovala jsem si zvednout tlak velmi nutně a horká káva mi teď dobře nedělá… Kuličku jsem pěkně nakrmila kofeinem a udělalo se mi dobře. Člověk se musí naučit dělat kompromisy – Lukáš nemohl zůstat s námi kvůli práci a Tomášek by mě chvíli po tom, co se vzbudil, ležet nenechal. A samozřejmě mi po zbytek dne bylo už dobře, to se jen ohlásilo těhotenské ráno, abych nevyšla ze cviku.

A jak se tváří lékaři? Prvotrimestrální screaning dopadl výborně 🙂 a i termín porodu zůstává na 21. 11. 2014, a to se nám všechno samozřejmě líbí – tolik jedniček v datu narození (Tomáš má 3, tenhle by mohl mít i 4!), hlavně samozřejmě máme radost z nízké pravděpodobnosti vývojové vady u miminka.

A jak vypadá moje tělo? Mám radost, že je na tom lépe než ve 4. měsíci s Tomáškem, to jsem měla nahoře už 4,5 kila z celkových třinácti (jojo, sladké snídaně si vybraly svou daň). Nyní jsem teprve o 1,5 kila těžší a snad přibývám opravdu jen v tom břiše – bříško je taky v kondici, Bepanthen svou misi proti striím nadále zvládá.

Užijte si slibované lepší počasí a mějte se dobře, nashle zase za týden.

Kateřina

Kateřina právě prožívá 14. týden těhotenství. Vy také? Chcete vědět, co se v tomto týdnu děje s vaším tělem?

Chcete dostávat každý týden obrázek zobrazující přesně váš týden těhotenství s podrobným popisem, jak se vaše miminko vyvíjí? A k tomu spousty praktických informací souvisejících s aktuálním týdnem vašeho těhotenství? Je to jednoduché. Zaregistrujte se zde a je to. Každý týden vám ve schránce přistane Zpravodaj Babywebu šitý na míru vašemu týdnu gravidity!