Jak naučit dítě říkat děkuji, prosím…

Možná si sami z vlastního dětství vybavujeme ono rodičovské zaklínadlo: „A ještě to kouzelné slůvko!“ nebo „Co se říká?“. A právě zde může mít náš problém své kořeny. Odborníci před podobnými „kouzelnými“ slůvky varují. Kde hledat řešení?

Je to vlastně jednoduché. Když nechceme přijít domů a najít dítě, které ani nezvedne hlavu od televize, aby nás pozdravilo, musíme mu jít dobrým příkladem.

Pusu a ahoj!

Když rodinu pozdravíme při našem příchodu i odchodu, děti pochytí náš zvyk zhruba už kolem dvou let věku.

Přijde-li maminka domů a tatínek ji přivítá polibkem a srdečným „Ahoj! Tak jak ti to dneska šlo?“ nebo když tatínek odchází z domu, maminka nebo i děti ho obejmou: „Hezký den, tati.“ Vymáhání „kouzelných“ slůvek pak není zapotřebí. Přečtěte si také Jak být dobrým rodičem.

Prosím

Prosím a děkuji, další slovíčka rodiči tolik vyžadovaná a očekávaná. Jak jít příkladem?

Třeba až budete volat dítě ke stolu, nebojme se pokaždé požít slovo – prosím: „Jani, pojď prosím ke stolu, budeme jíst. Když se u vás po chvíli zvesela ukáže, pochvalte ji: „To je fajn, že jsi přišla tak rychle!“ Váš příklad jí pomůže si tento dobrý způsob zapamatovat. A jakmile ji uslyšíte říci „prosím“, pochvalte ji za to.

Děkuji

Slovíčko děkuji, přichází většinou později, než slovo prosím – většinou ho děti začnou říkat až ve věku čtyř, pěti let. Občas není na škodu dítěti nenápadně připomenout, že když si bude o věci říkat slušně, tak mu je budou lidé i více přát.

Promiň

„Slovíčko promiň je možná to nejdůležitější ze všech,“ upozorňuje Betsy Brown Braun, autorka Just Tell Me What to Say: Sensible Tips and Scripts for Perplexed Parents.

Je však daleko důležitější dítě vést k empatii než ho nutit papouškovat prázdné fráze,“ upozorňuje Braunová. „Nezačněte jen tak vymáhat, aby se omlouvalo. Vysvětlete mu, proč to, co udělalo, nebylo správné: „Vidíš, jak je ten chlapeček smutný, že jsi mu sebrala autíčko?“ Pak mu ukažte, jak to napravit: „Vrátíme mu to autíčko a přineseme mu kapesníček?“

Ve čtyřech letech už mnoho dětí ví, že se rodičům říká na přivítanou i na rozloučenou „ahoj“.

V osmi letech už většina dětí zvládne celý den, aniž by je rodiče museli ponoukat ke slušnostem, říci „děkuji“ a „prosím“ ve většině situací, kdy se to očekává. Dokážou říci i „promiň“ a myslet to vážně. S empatií a porozuměním souvisí i to, zda dítě nepoužívá sprostá slova a nadávky – přečtěte si více.

Nepřehlédněte!

Slušnému chování (prosím, děkuji, promiň), pozdravům se děti učí příkladem v rodině. K dítěti se chováme tak, jak si přejeme, aby se ono chovalo ke svému okolí.