Sprostá slova a nadávky

Sprosté slovo je pro malé dítě něčím novým a tudíž vzrušujícím. Často je první sprosté slovo, které dítě vypustí z pusy, důsledkem přímé nápodoby, nejspíš nás samotných.

Skoro každý rodič se dřív nebo později setká s tím, že jeho andílek vypustí z pusinky nějaké těžko publikovatelné slovo. Dítě má jasno: „Zaslechlo jsem něco, co lidé říkají buď důrazně, nebo znechuceně. Uvidíme, co to udělá, když to tak řeknu já!“

Nepátrejme, kde dítě onen šťavnatý úlovek pochytilo. Důležité je dítě co nejdřív naučit, že takhle mluvit se nesluší.

Příklad 1

Ty jsi ale pí.a!

„Nedávno mi jedna maminka přivedla do poradny šestiletého chlapečka,“ říká dětská psycholožka Dr. Tamara Cenková. „Tadeáš měl ve škole velmi dobré výsledky, ale paní učitelka si stěžovala, že používá vulgarity, před kterými se i dospělý červená. Maminku jsem po chvilce posadila do čekárny a na rovinu jsem se kluka ptala: Tádo, co je to pí.a a ku.da, když tak říkáš holčičkám? Tadeáš se na mě podíval a povídá: Nevím, ale tak říká táta mamce, když se hádají,“ loupl po mě andělsky modrým pohledem. Potřebuje tato historka pokračování?“ ptá se psycholožka.

Jak se zachovat?

„Doporučuji zásadní a základní věc: když nám naše ratolest donese domů nová sprostá slova, nemá cenu se zlobit, protože dítě nechápe, proč se zlobíme,“ upozorňuje Cenková. „Je dobré v klidu dítěti slovo vysvětlit a také mu vysvětlit, proč taková slova běžně nepoužíváme. Všichni jsme jen lidé a každému nějaké to jadrné slůvko před dítětem vypadne. Rodiče, nestyďte se a omluvte se,“ doporučuje psycholožka.

Sexuální výchova? Je načase

Když dítě domů přinese nějaký vulgarismus, který souvisí s přirozením, neměli bychom se vyhýbat vysvětlení, co slovo znamená. Vždy ovšem záleží na věku dítěte, jaký slovník pro vysvětlování použijeme. „A možná je to chvíle, kdy začít se sexuální výchovou,“ napovídá Tamara Cenková.

Příklad 2

Sprostý jako…

„Jako dítě jsem žila s rodiči v Alžírsku. Můj malý, tehdy tříletý bratr chodil do arabsko-francouzské školky. Plynule mluvil třemi jazyky,“ vzpomíná psycholožka Cenková. „Jednou, zcela výjimečně, vyzvedávala bráchu ze školy moje maminka a jedna arabská matka se do ní pustila, že Igor používá velmi neslušná slova. Moje mamka se na ni podívala a s úsměvem řekla: my nemluvíme arabsky, což znamená, že se slova musel naučit od arabských dětí, tam se obraťte a těm maminkám nadávejte. Igor opravdu podle slov našich arabských přátel mluvil jak dlaždič. Ale čí to byla chyba?“

• Jak se s neslušnými slovíčky nepotkat?
• Buďte věcní při učení dítěte na záchod

Když budete pokaždé, když se dítě vykaká, ohrnovat nos nebo hlasitě šeptat běžná slova označující výkaly, nemůžete se divit, že dítě bleskurychle pochytí, že tělesné funkce a výrazy, které je popisují, jsou zaručené lapače pozornosti.

Sami si uvědomte, že u malého dítěte, které se teprve učí samostatně chodit na záchod, je zcela normální, že je svým vlastním tělem a zejména těmi částmi, které jsou běžně schované pod plenkou, a vším, co z něj vychází, fascinováno.

Když nebudete jeho fascinaci neslušnými slovy přikládat příliš velký význam, zvýšíte tím šanci, že nakonec sama od sebe vymizí. Jednou…

Nehněte brvou

Když vaše dítě řekne sprosté slovo nebo nějak komentuje své tělesné funkce, ovládněte se a nechichotejte, protože tím akorát posílíte chuť dítěte to říci znova. Malé dítě prostě neodolá, když zjistí, že dokáže dospělého člověka rozesmát nebo rozzlobit.

Nahraďte je zábavnými slovíčky

Když si dítě teprve zkouší, jak mu nové neslušné slovo padne do pusy, nebo si ho pro zábavu polohlasem brblá pořád dokola, můžete jej přemluvit, aby ho vyměnilo za jiné zajímavé slovo (můžete to vykouzlit pomocí abrakadabra nebo čáry-máry-fuk) nebo rýmem. Nebo mu můžete podsunout jiné, podobně znějící, ale legrační slůvko.

Stanovte meze

Jestliže se už dítě s nějakým tím zprofanovaným slovem sžilo, musíte tomu dát důsledné meze. Naprosto klíčové je to udělat v co největším klidu – aniž se necháte vytočit – protože kdykoliv vylítnete, dítě tím akorát ujistíte, že má nad vámi moc, jak rychle získat vaši pozornost.

Zkrátka udělejte dítěti zcela věcným a nezúčastněným způsobem jasno v tom, která slova jsou za hranicí: „Takové slovo neříkej.“

Ať sprosťárnou ničeho nedosáhne

Používá-li dítě nějaké ty sprosté lapače vaší pozornosti, když něco chce, dejte si pozor, abyste mu to nezbaštili i s navijákem. Není úplně dobrý nápad říci: „Hm, sice jsi o to moc hezky nepožádala, ale co, tady máš tu zmrzlinu.“

A pokud je dítě příliš malé na to, aby si takové chytré strategie vymyslelo samo, zkuste se vážně zamyslet nad tím, kde je asi mohlo pochytit.

Učte úctě

Dítěti neprokážete zrovna dobrou službu ani tehdy, když mu dovolíte, aby si myslelo, že je v pořádku házet i třeba jen dětskými variantami sprostých slov v dětském kolektivu (zeptejte se ho, jak by se samo cítilo, kdyby ho někdo nazval „prďochem“).

I slovem lze ublížit

„Vysvětlete dítěti, že taková slova druhým lidem ubližují, a nezáleží na tom, že jiné děti ta slova používají, že se zkrátka na druhé lidi takhle nemluví.

Dítě se teprve učí empatii a na druhé lidi při tom ve skutečnosti nemyslí. Ale přesto musí pochopit, že jeho činy mají na druhé lidi nějaký dopad,“ upozorňuje psycholožka.

Všichni jsme jenom lidé a občas nám nějaké to nepublikovatelné slovíčko vyklouzne.

Když se po vás bude dítě opičit, pokuste se odvést jeho pozornost nějakou rýmovačkou nebo písničkou. Příště se pokuste použít jiný, méně „přitažlivý“ výraz.