Jak na nudu v posteli
Jsou vaše postelové hrátky pokaždé zajímavou zkušeností anebo jste při manželském sexu schopni přemýšlet nad včerejším filmem? Je přechod na „rutinu“ po letech soužití a souložení nevyhnutelný? Ano, bývá to právě jednotvárnost a stereotyp, na co si lidé nejčastěji stěžují v manželských poradnách a sexuologických ordinacích. Zejména stabilní sexuální partner se náhle začne zdát stále stejný, do omrzení se opakující. Dávno vyprchala ta úžasná a fascinující milenecká láska na první pohled, zůstává každodenní rutina, šeď periodického obcování – ten typický stav, který doktor Plzák tak krásně pojmenoval manželskou dekadencí.
Zdroj: archiv redakce
Snad největší chybou, které se dopouštějí snoubenci vstupující do stavu manželského, je představa, že všechno bude stále stejně krásné, horoucí a nehynoucí láska nikdy nevyhasne a ještě při zlaté svatbě budou cítit ten kouzelný stříbrný vítr první zamilovanosti. Skutečná realita je však úplně jiná. Všechny podněty, které vzbuzují naše kladné city, časem otupí.
Kaviár a šampaňské k snídani může představovat lákavou potravu milionářů, bude nám chutnat týden, snad čtrnáct dní, ale už za několik měsíců se nám při pohledu na tento vrchol kulinářského požitku bude po ránu lehce zvedat žaludek. Přinutí-li nás někdo nepřetržitě osm hodin denně pozorovat Monu Lisu, budeme touto dámou velmi brzy mírně řečeno znechuceni a budeme zažívat stejné pocity jako pan Bartolomeo del Gioccondo z Florencie, který se vedle této krasavice každodenně v posteli probouzel.
Pro člověka postiženého akutní zamilovaností má každý erotický podnět rozměry Mount Everestu. Po svém milovaném protějšku stále touží, pokud bychom opustili básnický jazyk, mohli bychom to vědecky nazvat erotickou fascinací. Avšak měsíce a léta plynou a akutní stav přechází pozvolna do stadia chronického. Neustále stejné pohledy, dotyky, pohyby a řeči začínají měnit neustálou touhu v dobře snesitelnou přítomnost, a když už je těch stereotypních podnětů více než dost, může se ta snesitelnost pozvolna měnit v nesnesitelnost.
Co s tím?
Jak léčit partnerskou dekadenci, která bývá jevem tak pravidelným, jako když po létu přichází podzim? Tady bych si dovolil citovat klasika české matrimonologie Miroslava Plzáka. Klinickou zkušeností se dopracoval k opatření, že v první fázi manželské dekadence je výhodné nařídit pohlavní styk v určité dny v týdnu. Nespolehlivá touha je tak nahrazena spolehlivou pravidelností a následují stovky děkovných dopisů zachráněných.
Na první pohled vypadá takovéto opatření poněkud nepatřičně. Jak chcete bojovat proti stereotypu pravidelností? Vždyť je to jako vyhánět čerta ďáblem! Ale věřte nevěřte, ono to funguje. Doktor Plzák ovšem frekvenci styků přizpůsobuje věku partnerů a délce trvání svazku. Klasický projekt „úterý a pátek“ je vhodný jen tak na prvních deset let manželství, potom se může nahradit jedním dnem v týdnu, po dvaceti letech třeba jenom jedním dnem v měsíci.
Pozor na zájem!
Druhým lékem partnerského sexuálního stereotypu a dekadence je doporučení, aby žena svého muže duchaplně, přátelsky, ale přece jen neúprosně občas odmítala. Bystrá žena prý odhadne pravou míru toho, aby manžela neznechutila a aby dotyčný přece jenom neztrácel zájem. Tím se pak dosáhne toho, že neexistuje situace, kdy manžel „musí“ ve chvílích, kdy „nechce“.
Porno? Proč ne!
K této sexuální kuchařce bych si dovolil přidat ještě jeden recept, který spočívá v inovaci sexuálního programu. Každý stereotyp je totiž možno občas pozměnit. Týká se to i tak dlouhodobě zakořeněné činnosti, jakou je lidská sexualita. I když vynalézavostí v tělesném spojení člověk dnešních dnů sotva předčí svého předka žijícího ve starověku, ba dokonce se asi příliš nelišíme od člověka doby kamenné, přesto je v individuálním partnerském vztahu občas nějaká změna možná.
Nenabádám teď nikoho ke krkolomným koitálním polohám, z nichž mnohé představují akutní útok na pohybový aparát, vyžadují ohebnosti hadí ženy, či hrozí výhřezem meziobratlové ploténky. Není však škodlivé občas spatřit nějakou tu pornografickou podívanou. Nemusí se ovšem hned všechno kopírovat, nicméně jakási inspirace zde obyčejně vznikne. Zejména je užitečné, když partneři sledují videokazetu společně.
K tématu si také přečtěte:
Erotické pomůcky
Druhým takovým prvkem, který mívá charakter sexuální živé vody, je použití některých erotických pomůcek. V našich krajích panuje jakási zakořeněná nechuť k těmto předmětům prodávaným málem potají.
V čtenářské anketě jednoho časopisu se čtenáři vesměs vyjadřovali v tom smyslu, že jsou to pomůcky pro sexuálně úchylné, nanejvýš ještě byli schopni připustit jejich účinek masturbační.Zatím však mohou sloužit často jako vítané zpestření partnerské sexuální aktivity. Zejména vhodně tvarované vibrátory mohou být zajímavou hračkou pro páry různého stáří. Pod účinkem přístrojové techniky roztává partnerská dekadence jako sníh na jarním slunci.
Sex nejsou galeje
Existuje ještě jeden zhoubný termín, který jako kvasnice zadělává těsto manželské dekadence, jež posléze vykyne v pořádný konflikt. Tímto termínem je takzvané „plnění manželských povinností“. Každý si pod tímto pojmem totiž představuje něco jiného. Pokud se žena dožaduje na muži takovéhoto „plnění“, mívá většinou na mysli buď sexuální výkonnost, nebo domácí práce. Obojí je pochopitelně špatně. Ani soulož ani vysávání koberců totiž jako povinnost chápáno být nesmí. Manželství se pak mění v galeje a tragický konec na sebe nenechá čekat.
Hlavním předpokladem sexuálního zdraví je tedy upřímná partnerská každodenní snaha o vzájemnou toleranci a vycházení si vstříc. Snadno se to řekne, hůře se to udělá. Ale výsledek stojí za to!
