Jak přijít k miminku aneb Milování na povel?

Zásada číslo jedna: Souložit

Bez toho to většinou nejde. Je potřeba ovládnout základní techniku. Víme všichni, že je cílem, aby se dostala spermie do vajíčka, ale jsme si jisti, jak se to dělá konkrétně? No, já vím, možná se ohradíte, že samo sebou víte, vždyť jsme to už tolikrát… tedy… ehm… že. Zkuste si ale rekapitulovat, jak jste si to užili, jak se kvalitativně onen veskrze příjemný akt proměnil. Jsem si vědom, že jsem mohl pro pojmenování zásady číslo jedna použít slovo jiné, poetičtější, nicméně uvědomte si, odkud ten termín pochází – ležeti spolu. Označuje vzájemnost, dokonce i polohu, je – abych tak řekl – nejvýstižnější. Ona vzájemnost je totiž podstatou. Přestaňte usilovat, užívejte si. Vraťte onomu aktu radost, jaká mu patří.

Zásada číslo dvě: Nemyslet

Tedy ne úplně, pochopitelně. Prostě nemyslete na výsledek. Neexistuje sice univerzální recept, ale existuje univerzální podmínka. A tou je neusilování. Protože tento text je cílen zejména na muže, mohu připomenout většině z vás, jak jste se seznámili, respektive začali chodit se svou současnou partnerkou? Řada z nás udělala podobnou zkušenost – nejprve dlouho nic, eventuelně výběr partnerek více méně neuspokojivý a ve chvíli, kdy jste se rozhodli pro tu Jednu, objevila se najednou spousta nabídek, nebylo to tak? No vidíte, s dětmi je to stejné, nebuďte příliš napjatí, jak to dopadne. Ono to nakonec dopadne dobře.

Zásada číslo tři: Spolupracovat

Můžete namítnout, že to je obsaženo v zásadě číslo jedna. Mám však spíše na mysli spolupráci v rámci vztahu s vaší partnerkou. Zatímco pro nás může být čekání na dítě zajímavou hrou, pro naši partnerku se může stát dramatem s obsahem až antickým. Vztah ženy k dětem bude vždy poněkud existencionálnější, nebo chcete-li osudovější, než jsme schopni pochopit. Naším úkolem je tedy „kotvit“ společný přístup, vnášet do vztahu uklidnění. Zní to sice jako z příručky, ale dobře vystihuje podstatu této zásady. Máte-li doma partnerku kolem třiceti, která nemůže přijít do jiného stavu, bude zkrátka spíše na vás udržovat ve vztahu klid a pohodu.

Děsuplný rituál?

Koneckonců nemusí to být jen problém lidí kolem třiceti, stává se to i mladším. Z psychologického hlediska je problém následující: Po nějaké době pokusů znejistíte, nejistota vyvolá nervozitu a obavy, ty prohloubí nejistotu, což povede k dalším obavám, časem se z každého pokusu o milostné sblížení stane děsuplná povinnost, neurotický rituál, jenž bude spíše odpuzovat než vyvolávat touhu. To se postupně přenese na celý vztah…

Nebojte se doktora

Proto je důležité nesoustřeďovat se na nesnáz. Zajděte si k doktorům, i když se vám nechce. Neděláte to pro sebe, děláte to pro váš vztah, potažmo pro vaši partnerku a ta přece za něco stojí nebo ne?Stačí dodržet ony tři zásady: Souložit, Nemyslet, Spolupracovat. Vše se v dobré obrátí. Přestaňte zkoušet otěhotnět, začněte se milovat (nebo souložit), a to co nejčastěji. Já už děti mám, takže vám můžu jen závidět. Tak hodně štěstí.

V životě většiny párů nadejde tato chvíle „pravdy“: byt máme, něco vyděláme, co kdybychom si pořídili mimino? Je nám přes třicet, tak na co čekat?
Krátká demografická poznámka na okraj: Ukazuje se, že se značná část populačních ročníků 1970 – 1975 rozhodla odložit založení rodiny až na začátek třicátého roku věku. Bohužel i díky tomu je vyšší procento žen, které mají nesnáze s početím. Těhotenství a porod jsou totiž témata nikoliv jen somatická, ale do značné míry i psychická.