Farmakologické metody tlumení bolesti u porodu

Díky bolesti se do krevního oběhu vylučují takzvané přírodní opiáty, které matce přinášejí pozitivní pocity z porodu. Bolest spouští rovněž vyplavování hormonu oxytocinu ovlivňujícího děložní stahy a podílejícího se na rozvoji vzájemného vztahu mezi matkou a dítětem v době těsně po porodu.

Porodní bolest je v neposlední řadě prospěšná i pro dítě, neboť látky, které se jejím působením vylučují, napomáhají lepší poporodní adaptaci novorozence.

Strach z porodní bolesti

Mnoho žen přistupuje k prvnímu porodu s očekáváním, že bolest bude značná až nesnesitelná. Vícerodičky jsou zase často ovlivněny předchozí negativní zkušeností, kdy bolest z nějakého důvodu prožívaly jako velmi nepříjemnou (třeba proto, že byl porod vyvolávaný, ovlivňovaný léky nebo urychlovaný podáváním umělého oxytocinu, který sice zintenzivní děložní kontrakce, ale je často spojen s pocitem silnějších porodních bolestí).

Obecně pocit bolesti (nejen) při porodu zesiluje strach, stres a vyčerpání. Pokud se strach stane úzkostí nebo je rodička příliš vyčerpaná a nemá sílu v porodu pokračovat či v případě některých lékařských indikací, jako jsou například diabetes, aneurysma nebo epilepsie matky či poloha plodu koncem pánevním, nezralost plodu apod., mohou být negativa porodních bolestí natolik značná, že je výhodné použít jednu z metod jejího farmakologického tlumení.

Metody farmakologického tlumení bolesti

Tyto metody se dělí na analgezii systémovou a regionální, přičemž anestezie znamená znecitlivění a analgezie utlumení bolesti.

Systémová analgezie

Jedná se o injekční podávání analgetik, která zvyšují práh bolesti. Mezi jejich negativa patří krom poměrně nízké účinnosti (udává se cca 40 %) i vliv na adaptaci miminka po porodu a také mohou způsobovat u ženy nevolnost či ztrátu paměti.

Dalším prostředkem je inhalační analgezie, obvykle za použití oxidu dusného, známého též jako rajský plyn.

Regionální analgezie

Obstřik pochvy a hráze: injekční aplikace lokálního anestetika do oblasti pochvy a perinea. Často se využívá při šití poporodního poranění či nástřihu.

Pudendální analgezie: vaginální aplikace lokálního anestetika, která se podává ke stydkému nervu. Může způsobit prodloužení druhé doby porodní, neboť u ženy dochází k vymizení nutkání ke tlačení.

Paracervikální analgezie: spíše vzácně využívaná metoda, která se používá při tuhé brance a funguje tak, že přeruší vedení bolesti v nervových drahách děložního hrdla. Podmínkou jejího použití je otevření hrdla 3 až 4 cm.

Epidurální analgezie: aplikace lokálních anestetik v kombinaci s opioidy do prostoru mezi míšními obaly a stěnou páteřního kanálu. Anestetikum postupuje z místa, kam je podáno, k míšním nervům a blokuje nervový přenos směrem k mozku. Účinnost je kolem 90 %. Epidurální analgezii podává anesteziolog a mezi její indikace patří přání ženy, kardiovaskulární choroby, plicní choroby, onemocnění jater, diabetes, oční choroby, epilepsie, preeklampsie, závislost na alkoholu, nikotinu a drogách, vyčerpanost rodičky. Ze strany plodu pak předčasný porod, vícečetné těhotenství, hypotrofický plod, konec pánevní a potermínový porod. Patří k nejčastějším a také nejúčinnějším metodám farmakologického tišení bolesti.

Subarachnoidální analgezie (spinální, lumbální): anestetikum se aplikuje přímo do mozkomíšního moku, nástup účinků je tedy takřka okamžitý a stačí menší množství podávané látky. Indikace a kontraindikace jsou obdobné jako u epidurální analgezie, stejně tak účinnost.

Kombinovaná subarachnoidální a epidurální analgezie: často využívaný způsob analgezie, kdy se nejprve podává dávka analgetika do mozkomíšního moku, poté se zavede epidurální katétr, který se používá k prodloužení účinku analgezie nebo v případě potřeby císařského řezu.

Čtěte také:

• K čemu přirovnat porodní bolesti?
• Proč porod bolí?
• Strach z porodu je přirozený, mějte ho ale pod kontrolou

Výhody a rizika

Neoddiskutovatelnou výhodou farmakologického tlumení porodní bolesti je poměrně vysoká účinnost používaných metod. Většina z nich zabírá poměrně rychle a dá se regulovat jejich intenzita a doba trvání.

Jako všechny medicínské zásahy do porodu však s sebou tyto způsoby tišení bolesti přinášejí rovněž rizika. V různé míře mají negativní vliv na organismus matky a dítěte, především v případě použití takzvaných „velkých“ analgetik, jako jsou například Pethidin (Dolsin), Tramadol a Nalbufin.

Sporné otázky vyvolává i epidurální analgezie. Některé studie poukazují na fakt, že časné podávání epidurální analgezie (před otevřením děložního hrdla na 5 cm) vede k častějšímu ukončení porodu operativně. Epidurální analgezie rovněž zpomaluje porod a vede k častějšímu podávání umělého oxytocinu a v neposlední řadě též zvyšuje pravděpodobnost nástřihu hráze.

Podání epidurální či spinální analgezie s sebou přináší také možnost komplikací na straně matky, jako jsou ztráta vědomí, křeče, nevolnost, potíže s dýcháním, svědění těla, funkční svalové poruchy a riziko alergie či infekce.

Žádné vědecké studie oproti tomu nepotvrdily, že by epidurální analgezie snižovala riziko vzniku plodové tísně, zato existují obavy, že používané látky pronikají do těla dítěte a negativně ovlivňují jeho poporodní adaptaci.

Informované rozhodnutí

Způsobů farmakologického tlumení bolesti je mnoho a jsou relativně snadno dostupné. Jejich použití by mělo předcházet nejen přání vyhnout se bolesti, ale především pečlivé vyhodnocením vhodnosti použití konkrétní metody.

Základem by vždy mělo být informované rozhodnutí ženy, neboť je to právě ona a její miminko, koho se týkají nejen benefity těchto metod, ale i jejich případná rizika.