Rytíři a princezny aneb Rozdíly ve výchově kluků a holek

Různé přístupy ke klukům a dívkám se uplatňují především ve výchově, a to jak v rodině, tak i později ve škole. Nabízí se otázka, zda kluci a holky potřebují jiný přístup a jiný výchovný styl, nebo zda bychom měli i ve výchově důsledně uplatňovat rovnoprávnost pohlaví. Zdá se, že pravda bude někde uprostřed…

Nejsou stejní

Rozdíly mezi chlapečky a holčičkami nespočívají jen v tom, že holky při přebalování čurají pod sebe a kluci do výšky. Kluci mají vyšší podíl svalové hmoty a v jejich krevním oběhu koluje vysoká hladina hormonu testosteronu. Proto bývají chlapci fyzicky aktivnější. Děvčátka jsou zase odolnější a jejich mozek roste rychleji.

Kluci bývají obratnější, mají lepší hloubkové a prostorové vidění. Mají dobře vyvinuté abstraktní myšlení.

Holky mají citlivější chuť, hmat a lépe slyší. Jsou obratnější v komunikaci. Rychleji se naučí číst, rychleji spojují slova ve věty. Vyznačují se lepší koordinací jemných pohybů. Jsou společensky vnímavější a mají vyšší schopnost vcítit se do druhých lidí.

Lovci a sběračky

Během vývoje lidského druhu se muži a ženy museli specializovat na různé druhy práce. Muž využíval svou fyzickou sílu a obratnost při lovu. Díky tomu se u něj vytvořilo ono známé tunelové vnímání, které ženy občas dohání k šílenství. Muž vykonávající činnost je zcela soustředěn na to, co dělá, a nevidí a neslyší nic kolem sebe.

Oproti tomu žena, jež po tisíciletí udržovala oheň, pečovala o děti, vařila, udržovala oděvy v čistotě a ještě k tomu stačila sledovat, zda v jejím zorném úhlu neroste něco k snědku, se naučila všímat si více detailů a věnovat se více činnostem zároveň.

Neznamená to, že žena, tedy i holčička, není schopná se zaměřit na cíl nebo že bychom od synů neměli požadovat, aby byli schopni posbírat rozházené hračky ze země. Jen bychom měli respektovat to, že chlapci jsou obecně úspěšnější v činnostech, které vyžadují nárazový výdaj energie, zatímco děvčata jsou vytrvalejší a méně impulzivní.

Kluci nebrečí?

Ačkoliv se genderové stereotypy do jisté míry vytvořily právě na základě oněch popisovaných rozdílů mezi pohlavími, musíme si uvědomit, že mnoho z nich má svoje kořeny v dobách, kdy byly ženy považovány za pohlaví nejen slabší, ale také intelektuálně a společensky méně hodnotné. A muži zase díky své „nadřazené“ pozici byli vychováváni chladně, s přehnaným důrazem na disciplínu.

Že se těmto nebezpečným stereotypům nedokážeme ubránit ani v jednadvacátém století, ilustruje skutečnost, že děvčata bývají i dnes podceňována a dobré výkony u nich bývají připisovány spíše vnějším podmínkám, zatímco u chlapců jejich píli.

Od dívek se očekává, že budou klidnější, zatímco chlapcům se spíše tolerují drobné lumpárny. Na druhou stranu se ale holčičkám již od narození dostává více něžností a mazlení a jsou podporovány, aby vyjadřovaly svoje city.

Při výchově bychom se těchto škodlivých stereotypů měli vyvarovat a naopak povzbuzovat děti, aby dělaly i takové věci, které pro ně nejsou „vhodné“. Holčičkám prospěje, pokud se budou moci umazat v blátě a lézt na stromy, a chlapci nikdy nejsou dost velcí na to, aby se nemohli pomazlit s maminkou.

Jiný přístup

Rozdíly mezi chlapci a dívkami bychom měli respektovat a chápat je. Ale zároveň bychom se měli vyhnout lpění na tradičních rolích jednotlivých pohlaví.

Obecně se například předpokládá, že děvčata inklinují k humanitním oborům a chlapci k matematicko-fyzikálním disciplínám. Ukázalo se však, že dívky se matematiku lépe učí na praktických úkolech, zatímco chlapcům více vyhovují klasické slovní úlohy. Děvčata tedy nejsou obecně horší v matematice, potřebují jen jiný přístup.

U některých předmětů se dokonce osvědčila oddělená výuka chlapců a dívek. Většinou jde právě o technické obory, kde se dívky cítí nejisté a bojí se udělat chybu, aby nebyly zesměšňované.

Podporujte je, aby byli takoví, jací jsou

Nejlepší, co můžeme jako rodiče udělat pro své děti, je nechat je, aby byly samy sebou. Podporovat je, aby rozvinuly svůj potenciál.

Chlapci potřebují vybít energii a nutit je, aby česali panenky, když se chtějí bít dřevěnými meči, není moudré. Smyslem výchovy kluků není jejich energii potlačit, ale naopak vhodně nasměrovat.

Holčičky by zase měly dostat prostor k objevování svojí ženskosti. To však neznamená, že se mají od útlého dětství držet v kuchyni a že po společném nákupu s maminkou nemůžou jít na lekci karate.

Každé dítě je jedinečná individualita. A v každém z nás je určitý poměr ženského a mužského. Nic neplatí absolutně a pro všechny. Snažte se pochopit svoje děti a jejich potřeby. Veďte je k tomu, že můžou zvládnout, cokoliv budou chtít – akorát že malí rytíři možná dojdou k cíli trochu jinou cestou než malé princezny. Ani jedna z těch cest není horší či lepší. Muži a ženy se přece vzájemně doplňují – a pokud mají spolu tvořit jeden celek, byla by škoda, kdyby obě jeho půlky byly úplně identické.