Bára ve 23. tt: Pereme, věšíme a skládáme hadříky

Foto z ateliéru rodinné fotografie Fotopromě.cz

Miluju to tam a srdcem vždycky zůstanu Jihočeška, ale ta zima mi teda vůbec nechybí a pokaždé se ráda vracím do již rozkvetlého okolí Prahy. Nicméně poslední sněžení jsme si užili. Před rokem a půl jsem rodila spolu se svojí tetou a máme děti staré od sebe s rozdílem 13 dnů. Takže Laurinka tam má skvělého parťáka. Z každé návštěvy od tety čerpám novou energii a plno zkušeností, co všechno nového můžu Laurinku zase naučit. Ale věřím, že až budu mít tu holčičku taky pátou, tak už to půjde samo. :- )

Čekáme miminko

Tento týden jsem si smíchem díky své skvělé tchyni prodloužila život o několik let. A jelikož byla hlavním tématem Gustička, tak jsem usoudila, že se s vámi musím o tuto příhodu podělit. To je tak, když světu vládnou sociální sítě a život na nich. S dobou jde i moje tchyňka a má zřízený profil na jedné síti. Je tam samozřejmě plno možností, co o sobě člověk může prozradit. Jedna z věcí je i ta, že se tam dá „slavnostně“ oznámit, že dotyčná je v očekávání. A tak si jednou večer listuji denními událostmi, až mě do očí praští aktuálně změněný status u jména mé tchyně. Velké oznámení: „Čekáme miminko.“

V tu chvíli jsem nevěděla, jestli se mám smát nebo panikařit. Obrátila jsem se tedy na svého muže se slovy, jak se v dvaatřiceti letech těší na sourozence a že s mamkou budeme mít asi podobný termín. Chvilku nechápavě koukal, než jsem mu už s úsměvem vysvětlila, co se děje. Nelenil a hned šel napsat mamince zprávu: „Mami, ty čekáš miminko? Chtěl bych sestřičku.“ Od mamky přišla zděšená odpověď, že tím myslela mě a že neví, jak to má vymazat a psala: „Luky pomoc, smaž to!!! V tu chvíli jsem již propadla naprostému záchvatu smíchu, slzy mi tekly a nešlo to zastavit. Luky se pozastavoval nad tím, co na to řekne celé město, a že na rychlost šíření takovýchto zpráv, je velmi rychlé. Nakonec mamce napsal, že by se měla postarat o vymazání ona, když je to její miminko. A to už mě položilo úplně. S Gustičkou jsme chytaly druhý dech, až z toho začala škytat.

Po chvíli byl status změněn na: „Moje snacha čeká miminko.“ Musím říct, že jsem se takhle hodně opravdu dlouho nezasmála a alespoň jsem trochu pochopila smysl těchto doplňujících informací na profilu člověka. Ať žije moderní doba a její výmysly.

Rýmička

U nás se i nadále pokračovalo v rýmě a silném nachlazení. K Laurince se přidal i tatínek, a to je pak boj, když nás doma zasáhne chlapská rýmička. Ale zvládli jsme to a na konci týdne mohu říct, že máme snad vyhráno. Já s Gustičkou odoláváme. Denně si raději dopřávám zdravou dávku vitaminu v podobě pastilek Supefolin Chytré miminko, které nám s Gustičkou pomáhají zvládat tyhle pochmurnější a chladné dny. Zdárně se vyhýbáme nemocem. Je perfektní, že jsou k užívání i v období kojení, takže budu mít zásobu vitaminů snad dostatečnou a Gustičce se tak dostane vše, co potřebuje.

Čtěte také:

• Dětský pokojíček bez chemikálií
• Jak a kdy učit dítě na nočník a na záchod?
• Prenatální komunikace aneb když máte v břiše motýly

Velké prádlo

Navštívili jsme také vyhlášený dětský veletrh, kde jsem měla zálusk na pár věciček pro naše holčičky. A podařilo se. Pro Gustičku jsme ulovili krásné malinkaté oblečky. Jen pár, protože mám plnou skříň. Ale hlavně jsme koupili oblečení do porodnice. Mám velikou radost. Vybrali jsme hodně růžovou a puntíkatou soupravičku a zároveň zaúkolovali babičku o upletení svetříku a botiček, aby naše princezna byla dokonalá. A co se nestalo, když jsme šli platit, tak u kasy byla sukýnka v Laurinčině velikosti a v naprosto stejném designu jako celý komplet. Bylo to jasné, holky budou k sobě ladit do puntíku od prvního dne.

Nové věcičky pro Gustičku mě donutily otevřít krabice s vyřazeným oblečením po Laurince a trochu se na ně podívat. A to jsem si naběhla. Mohla jsem se na týden odstěhovat do koupelny a jenom prát a prát. Moje zděšení ze zašedlých a zažloutlých věcí bylo obrovské. Nevěděla jsem, jestli mám brečet, smát se nebo volat o pomoc. A samozřejmě, že jsem volala. Sestřičce, mamince. A co s tím mám dělat a proč a jak a nechci. No nicméně rada byla jasná. Vyprat a dát na co nejsilnější sluníčko. V tom týdnu jsem prala denně tak 4 pračky. Nestíhala jsem věšet, skládat, uklízet atd. Ale zvládla jsem to. Oblečení se postupně stávalo zase krásným.

Další kámen úrazu přišel ve chvíli, kdy jsem potřebovala nové čisté věcičky někam uklidit, aby se z nich nestalo to, co teď. Jenže u nás je to s úložným systémem špatné, jsem ráda za dvě skříně a zbytek máme, kde je zrovna možné. Ještě stále se na domečku trochu i zabydlujeme a pořádných skříní není nikdy dost. Tak jsem navrhla, že bychom mohly holkám do nového pokojíčku, kam po rekonstrukci pořídíme krásné růžové skříně, kde by každá měla to svoje nejvíc růžové oblečení. A jsou doma. Dvě úžasné růžovky a už jsou plné věciček. Mám ohromnou radost a doufám, že holčičky budou také spokojené.

Gustička už má tedy připravené krásné voňavé oblečení. Už aby byl ten srpen. Když jsem viděla ty maličké oblečky, to v čem přijela z porodnice Laurinka. Všechno bylo tak moc maličkaté, že se mi ani nechtělo věřit, že Gustička bude taky takové miminko. Mám pro holčičky připravené taky dvě speciální bedýnky, do které jim budu ukládat pár věcí ze života a jednou jim to předám jako jejich historii. Budou tam mít každá svůj obleček z porodnice, svůj náramek se jmenovkou také z porodnice, první vlásky, zoubky, fotografie ultrazvuků a dalších plno krásných věcí, u kterých mi vždycky skápne slza, když je uvidím. Ještě musím Gustičce zavést deníček. Laurince jsem psala už v těhotenství, píši jí knihu a totéž bych chtěla Gustičce, aby si jednou mohly přečíst, jakou radost nám do života přinášely a co všechno s námi prožívaly.

Generační rozdíly

Na závěr jeden velký hřích s dalším slibem v pořadí. Na Šumavě jsme trávili víkend u mojí babičky, a tedy Laurinčiny prababičky. Bylo to moc fajn a jako správná vnučka jsem byla vystavena cenným radám starších. A teď bylo aktuálním tématem – Laurinka a nočník.

Pokaždé když se vidím se svou maminkou, tak mi nezapomene připomenout, že oni už měli dávno odplenkováno. No a velký boj na toto téma mě čekal i u babičky.: -) Musela jsem přiznat, že jako matka jsem líná a pohodlná a zatím jsem svou dceru žádným větším způsobem na nočník neučila. Ale že než se Gustička narodí, tak Laura bude určitě odplenkovaná. Byla bych sama proti sobě mít dvoje plenky. Ale musela jsem si prosazovat, že Lola má ještě plínu a s nočníkem se příliš nekamarádí. Nakonec jsem musela vyrukovat s tím, že si budu tady u Vás čtenářů stěžovat na šikanu ze strany mých příbuzných k Laurinčinu chození bez plenky. : -)

A jak se již stává téměř tradicí, budu muset asi zase něco slíbit, abych nebyla příště bombardovaná. Tímto bych teda ráda slíbila, že má lenost a pohodlnost půjdou lehce stranou a silou vůle se budu snažit, aby se Laurinka nemusela potit v plence. Gustička mi tady s vervou přikyvuje a nakopává, že mi s tím velmi ráda pomůže. A šeptá mi, že ona raději bude chodit na záchod hned, abych nemusela být šikanovaná maminka. : -)

Bára právě prožívá 23. týden těhotenství. Vy také? Chcete vědět, co se v tomto týdnu děje s vaším tělem?