babyweb.cz > BABYWEB 2021 > Babyweb LIVE > Těhulka LIVE > Bára v 18. tt: Příprava na porod aneb Zdál se mi sen
Bára v 18. tt: Příprava na porod aneb Zdál se mi sen
TĚHULKA LIVE! BÁRA Tak jsem tento týden mezi těhulkami přivítala další moji kamarádku. A mám z toho obzvlášť radost, protože už jsme spolu prožívaly první těhotenství (její holčička je narozena o tři týdny později než Laura) a teď jsme se opět sešly. Sice rozdíl už budou dva měsíce, ale i tak je to stále fajn. Mám velikou radost. Je příjemné mít kolem sebe kamarádky, které mají stejné starosti, radosti a v našem případě i stejně staré ratolesti.
Foto z ateliéru rodinné fotografie Fotopromě.cz
Do toho všeho jsme na naší nedělní procházce k altánku potkali mladý pár, který venčil také své hafany a paní pak povídala, že v červenci bude rodit, že čekají první miminko. Tak jsme se daly do řeči, shodly jsme se, že obě rodíme v Podolí s tím rozdílem, že já měsíc po ní. Domluvily jsme se, že pak budeme spolu procházkovat s kočárky. Jsem ráda. Tím, jak tu na vesnici žijeme ještě krátce, tak tu příliš lidí neznáme a tohle by bylo moc fajn. Je parádní, že i mezi 200 obyvateli se najde mamina, která bude rodit ve stejné porodnici jako já a jen o měsíc dříve. 🙂
Těhotenství si stále užívám. Zatím ani na váze příliš nepřibírám, s Laurinkou už jsem něco málo nahoře měla, ale teď se už měsíc držím stále na stejné váze. Nějak by mi nevadilo, kdyby to tak zůstalo, ale budu spíše realista. Zejména s mým jídelníčkem, který mám. Vždycky jsem milovala sladké. Dřív pro mě nebyl problém spořádat tabulku čokolády na posezení. A také jsem byla velký cocacolový závislák. Obojí se mi podařilo relativně dobře odbourat. Čokoládu už jsem jedla jen párkrát do týdne a dokonce v období prvního těhotenství jsem se snažila Coca-Colu nepít vůbec. Jenže co se mnou teď provádí Gustička? To se nedá ani moc popsat. Sladké je můj život. Moje těhotenství je závislé na cukru a sladkém, na čokoládě a hořických trubičkách a zejména na karamelovém větrníku. Ano, dobrovolně se přiznávám, že jsem tento týden měla už tři. A kdyby ty tři někdo postavil teď přede mě, tak jsem schopná je spořádat do jednoho. 🙂 Ale slibuji, že pomaličku svou větrníkovou závislost začnu přeměňovat na melounovou. Už aby to bylo. Melouny miluju snad ještě víc než větrníky. Už minulé těhotenství jsem jich spořádala moc, moc, moc. Pak jsem se vždy jen vyvalila na postel a nebyla jsem schopná hodinu fungovat. Teď budu muset, protože Lola asi nepochopí moje závislosti a bude vyžadovat pozornost i od přejedené těhulky.
V týdnu jsme s Laurinkou absolvovaly osmnáctiměsíční prohlídku. Už je to veliká slečna. Prohlídka byla v pořádku. Stále ale měla ještě kašel, tak ji paní doktorka poslouchala, a bohužel už měla chycené průdušky. Takže nás čekal sirupový týden. Naštěstí dneska už je zase zdravá a pohodová holčička. Paní doktorka mi ještě potvrdila to, co jsem si myslela už dlouho, že má Laurinka zkrácenou uzdičku pod jazykem a bude muset jít na prostřihnutí. Půjdeme zřejmě v dubnu. Ale už teď vím, že bude muset jít s námi tatínek. Já mám z těchto věcí vždycky hrůzu a teď se mnou lomcují ještě hormony, a jelikož bych nerada obdobný strach vypěstovala i u Laurinky a Gustičky, tak tatínek bude dělat siláka a bude muset být hlavní podporou.
Dneska jsem se rozhodla trochu zavzpomínat na svůj porod a na to, jak se těším na ten druhý. Zdál se mi totiž krásný sen. A v tom snu, byl celý můj úžasný porod. Gustička se v tom snu narodila 8. 8., tzn., tři dny před termínem. Porod byl krásný, rychlý a nebolel. Tak si říkám, jestli to byl vůbec reálný sen. S Laurinkou jsem si svůj porod, zejména ke konci, představovala dnes a denně. Do puntíku jsem měla naplánováno, co se bude dít. No ve finále mi z toho všeho dokonalého vyšlo jen to, že mě rodila skvělá paní doktorka, se kterou jsem se potkala, když jsem šla jednou do Podolí na pohotovost. Ale o rychlém nebolestném porodu se mi mohlo jen zdát. I přesto všechno ale vím, že bude opět krásný, protože i ten první byl. Nebyl jednoduchý, ale do dneška mám před sebou ten pocit, když malou vyndali a dávali mi ji na tělo. Vyhrkla jsem obrovským štěstím a láskou, v tu chvíli mi nestačily ani téct slzy. Najednou jsem zapomněla na nějakou obrovskou bolest, která trvala snad věčnost. Tentokrát si porod tedy nebudu plánovat do takových detailů, protože ať bude jakkoli dlouhý, bolestivý, nebo rychlý, tak bude překrásný. Jen bych se nezlobila, kdybych narazila opět na tu skvělou paní doktorku, která mi pomohla s Laurinkou.
Čtěte také:
- Zdravé svačinky pro nastávající maminky
- Zdravé zuby v těhotenství? Nepodceňujte prevenci
- Gravid jóga: Ulehčí vám těhotenství i porod
Z jednoho mám přeci jenom obavu. A to z toho, jak vše Laura zvládne bez nás. Tak nějak to vypadá, že až bych začala rodit, Laurinka půjde k babičce, než se Gustička narodí. A když by to bylo i přes noc, tak já si to vůbec nedovedu představit. Naše maličká by spinkala bez nás. Je zvyklá nás objímat, okopávat, pusinkovat, ale věřím, že tohle všechno by zvládla i s babičkou, a hned jak to půjde, tak pro ni taťka pojede. Ale když pak nad tím tak přemýšlím, tak bych řekla, že daleko hůř to ponesu já než malá. 🙂
A na co se naopak nejvíc těším? Až budu držet Gustičku na rukou, uvidím, jak má ten krásný maličký nosík a plno vlásků, jako měla Laurinka. V tu chvíli se budou otevírat dveře a bude vstupovat můj manžel a za ruku povede Laurinku. A já je budu mít konečně všechny pohromadě. A tohle je ten největší hnací motor při celém porodu. U prvního mi moje sestřenice, která je lékařka, shodou náhod gynekoložka a rodila už plno miminek, napsala nádhernou zprávu, kterou jsem měla před očima při každé kontrakci a prodýchávání. Psala: „Barunko, jsem v myšlenkách s tebou a vím, že to zvládneš. Nepoddávej se bolesti. Ale soustřeď se na dýchání, jakmile přijdou ty pravé kontrakce, které otevírají krček. Každou kontrakcí jsi blíž k vaší dcerce a ona bojuje spolu s tebou.“
Samozřejmě, že největší oporou v tu chvíli byl pro mě můj manžel, ale obrovsky mi pomohla představa, že ta veliká bolest mě více a více přibližuje k našemu prvnímu pokladu. Možná je ještě brzy už nyní mluvit o porodu. Ale ten můj sen mě na to nějak přivedl, zavzpomínat a třeba i další mamince ukázat, že i když to bolí a občas i dlouho trvá, stojí to za to. Stojí za to vydržet, protože pak Vás čeká to nejkrásnější. Rodina.
Jsem zvědavá na svůj druhý porod a moc se těším. Jak to zvládnu já, Laurinka, tatínek a hlavně Gustička. Nicméně už teď vím, že bych už nikdy neřekla, že se porodu bojím, nebo že ho nechci. Je to krásná bolest, která nás přibližuje k tomu vysněnému.
Mějte se krásně i další týden a těším se na příště.
Bára