Veselé Vánoce přeje uličnice

Foto z ateliéru rodinné fotografie Fotopromě.cz

Kdekdo říkal, že péct s Nikolkou cukroví budu moct až tak za tři roky. Ani náhodou. Letos už krásně vykrajovala a chvilku jí to opravdu bavilo. Pak ale ochutnala těsto. Samozřejmě přes můj přísný zákaz. Zase něco vykrojila a kus těsta si hodila do židličky. Normálně si tam syslila kousky těsta, aby si pak mohla dát, až já se otočím nebo až jí ten velký kus na vykrajování seberu. Pořád mě překvapuje, co dokáže vymyslet. Naštěstí jsem si toho všimla a moc těsta nesnědla. Z hotových sušenek pak byla úplně unešená. Sladila jsem linecké kukuřičným sirupem a fakt se cukroví povedlo. Nám zdravější varianta taky neuškodí.

Všechno musí na zem

Někdy Niky sní, na co přijde. Tak jí občas nechám na stole mističku s křupkami nebo tam má ovoce, piškotky a tak. Chvíli to šlo, vzala si, kdy chtěla, a pohoda. Jenže teď má období: Dno patří nahoru aneb Všechno musí na zem. Ať jí dám cokoli, musí to vysypat. Je jedno, jestli to jsou křupky nebo těstoviny se zeleninou, prostě musí vyzkoušet, jak je to s tou gravitací a jestli opravdu všechno spadne na zem.

Nedávno byli s manželem nakupovat, abych já mohla v klidu napéct na dětskou vánoční party. Když prý v obchodě jeli kolem regálů s džusíky, Niky zavelela: „Pití.“ A bylo. Vyhlédla si mrkvového Kubíka a už se ho nepustila ani v autě. Vždycky se napila a řekla: „Mňam.“ Půlku flašky donesla i domů. Doma jsem ji převlékla a flašku dala na stůl. Odběhla jsem se na chviličku jen manžela na něco zeptat, přijdu hned zpátky do obýváku a malá zrovna zaječela: „Pití!“ a milého Kubíka lila a cákala kolem sebe. Takže nejen zlité a sladké dítě, ale taky koberec, konferenční stolek, pár hraček a hlavně pěnové puzzle, co máme místo koberce. Abych se nenudila, tak umýt a převléknout slaďoučkou Nikolku, všechno omýt, puzzle rozebrat a dát do vany, vytřít podlahu, osprchovat puzzle a nechat usušit. Asi Niky měla pocit, že toho mám hrozně málo a potřebuju se nějak kreativně zabavit.

Čtěte také:

• Zdraví na dětském talíři
• Jak jinak říct dítěti NE!
• Jak vést dítě k samostatnosti

Utahat, ale ne moc

Poslední dobou se mi daří Niky utahat. Jenže když to přeženu a má moc podnětů, budí se mi v noci moc často a chce k nám do postele. Občas je ale tak grogy, že se vzbudí dvakrát, a to je u nás velký úspěch. Teď jsme byli na vánočních dílničkách a na putování za Ježíškem. Bylo to strašně fajn. Sice svíčku, svícen a betlém jsem si vyrobila já a Niky kolem mě lítala s kočárkem, ale putování za Ježíškem kolem zvířátek si hrozně užila. Tak moc, že už dvě a půl hodiny spí. Kdyby nebyla taková zima, tak takhle putujeme každý den. 🙂

Boj s denním kojením, ještě nekončí. Pořád chce mlíčko, i když kojím ráno, kolem poledne, před spaním a v noci. Myslím, že na šestnáctiměsíční batole je to pořád hodně. Nikolka je ale jiného názoru. Jak nikdy moc nechtěla dudlík, tak teď se po něm sápe i přes den. Sice asi vytloukám klín klínem, ale jinak to nejde. Stejně venku nabízí svůj dudlík pejskům, tak ho třeba v létě dáme nějakému pejskovi a už jí ho nevrátíme. 🙂 Každopádně se to asi bude odnaučovat líp, jak závislost na prsou. 🙂 Uvidíme, jak to půjde dál.

Přejeme vám s Nikolkou krásné a pohodové Vánoce, ať je strávíte se svými nejbližšími, a jedinou nehodou je špatně nadepsaný vánoční dárek.

Kouzelné svátky.

Monča a Niky