Tak už prosím spinkej

MIMI LIVE! NIKOLKA Tuhle větu jsem za posledních devět měsíců řekla už asi tisíckrát. Se spánkem bojujeme už hodně dlouho. Postěžovat si je jedna věc, ale vyřešit, je věc druhá. Jednu dobu už spala i čtyři hodiny v kuse, ale jásala jsem předčasně.

Foto z ateliéru rodinné fotografie Fotopromě.cz

Nikolka je fakt hodná. Jen se prostě často budí. Jenže po devíti měsících permanentního nespaní jsem měla opravdu krizi. Niky to dospí přes den v kočárku, mně se únava spíš prohloubí. Už jsem začínala opravdu padat na ústa. Je mi jasné, že taková krize potká dřív nebo později každou maminku, ale co s tím? Malá usíná kolem osmé hodiny a budí se pak někdy hned za půl hodiny, jindy až v deset a pak stále po dvou hodinách.

Hlad určitě nemá, zbaští půl misky kaše ze 150 ml vody. Když ji trápí zoubky nebo měla přes den moc vjemů, budí se i po hodině. No a to už nedávám. Vyhodnotili jsme to a přišli na čtyři možnosti.

1. Vydržet – mno, to už se mi nechtělo. Očividně to takhle nefunguje a i Nikolka se mi budí unavená a nevyspalá. Někdy znovu usne i půl hodiny po probuzení. A to vstává kolem sedmé ráno. Takže ne jen já jsem se už potřebovala vyspat.

2. Nechat vyplakat – věřím, že tahle metoda funguje, zabírá a má mnoho svých příznivců. Já to ale nedávám. Jak jsem říkala, Nikolka je hodné miminko, myslím, že si nezaslouží, aby brečela v postýlce, volala nás a my nepřišli. Je mi z toho smutno, jen na to pomyslím. Někdy stejně sice brečí, ať u ní jsme nebo ne. Sice mi někdy tečou nervy, jsem unavená a prosím ji, ať spinká, ale opouštět ji nechci. Takže tahle možnost taky padá.

3. Homeopatika – kamarádka mi doporučila homeopatika s názvem Sedalia. Sice jsem to v lékárně sehnala, ale na obale je napsáno, že se nemá podávat dětem mladším jednoho roku. I když se to menším dětem běžně dává, nechce se mi do toho.

4. Dát ji do naší postele – ani do tohoto řešení se mi moc nechtělo. Vždycky chtěla spát spíš ve své postýlce, a když spala u nás, nevyspali jsme se nikdo. Jenže časy se mění a u nás spí mnohem líp. Mně také vyhovuje, že když je neklidná, tak ji jen pohladím a spíme obě dál. Někdy se zavrtá i k tatínkovi a je klid. Sice ani z daleka nespí celou noc, ale třeba se blýská na lepší časy.

Čtěte také:

Ani tornádo, ani tajfun, je to dračice

Niky je neskutečně akční. Chodíme na takové zpívání a tam se tedy vyřádí. Pud sebezáchovy pochopitelně nezná, děti miluje a všechno musí prozkoumat. Takže mi pořád někam leze, zdrhá, snaží se hrabat v taškách, chce si hrát s ostatními dětmi atd. Jenže na cvíčo s námi chodí i menší děti. I když je pravda, že Niky dokáže rozhodit i starší děti. Fascinuje mě, jak se fakt nebojí.

Pořád mě musí mít na dohled, ale jinak se v pohodě leze kamarádit s kdekým. Nejenom děti, ale i pejsci dokážou Niky rozesmát. Takové záchvaty smíchu, co má z pejsků, jsem ještě neslyšela. Takže pokud je vzhůru, honíme po parku pejsky nebo by mi z toho kočárku asi vyskočila.

Tuhle mi málem vypadla z šátku, protože byla celá nadšená, že vidí kočičku. Samozřejmě nevypadla, ale já se slušně lekla, co se děje. Niky samozřejmě nadšená a už se vykláněla, kam kočička běžela. Často jí říkám: „S tebou je sranda, tebe bych chtěla mít doma.“ No a já mám, takže se rozhodně nenudím. 🙂